Stupidní deník nudné Sam

21. Kapitola - 10. května

Čtvrtek 10. května

Tralalalááá trololóóó, lo lóóóó, lalalalaa, dadadada, hahahaha, chachachacha, bababababa, mamamamama, gagagagaa.....

Ou!

Ehm... ty jsi tady, stupidníku?

…

Jak moc jsi slyšel? ...

Prostě to ignoruj.

Tak, jak je?

…

Nic? Vážně? Pořád ještě nic?

Předpokládala bych, že po tom, co sem zapisuji už jeden celý měsíc, tak že se semnou začneš opravdu bavit, stupidníku.

Dobrá, chápu, že náš vztah vlastně je zcela pracovní, protože tohle pro tebe je práce, nechat mě se vypsat z mých návalů a pak mít ode mně pokoj a nebo si ze mě někde v koutě dělat srandu. (jsem si celkem stoprocentně jistá, že se mi směješ ze spaní, když si vzpomeneš na nějakou z těch trapáren, co jsem udělala) (ale nikdy jsem tě neslyšela) (což je podezřelé) Stejně jsem prostě doufala, že se z nás stanou časem kámoši. Ale chápu, že to se asi tak úplně nemůže stát, když pořád mluvím jen o sobě. Noo, tak mi pověz něco o tobě, stupidníku.

No. Povídej!

No! Co třeba tvoje rodiče? Byly to smrky, nebo duby, nebo jsi zpracovaný sběrný papír? V tom případě jsi vlastně sirotek. Jé, to je mi líto. To muselo být těžké. Ale ber mě jako tvoji novou rodinu.

Ne, dobře, to nedělej. Asi bych nebyla zrovna dobrá rodina, když ti pořád vyhrožuji zapálením. (ničeho nelituju) Ale, co já vím, jak to chodí v jiných rodinách. Nebo co ty víš. (pravděpodobně víc než já) Ale třeba se někde zapálení bere jako výraz náklonnosti a lásky. Dokáži si představit, že třeba ve Skandinávii to tak je. Nebo alespoň ve Švédsku. Určitě.

Ale počkat!!!

Počkat. Jestli opravdu jsi zpracovaný sběrný papír, tak jsi vlastně... mutant. Papírové Frankensteinovo monstrum. Super. To mi fakt scházelo.

Asi sem tě vážně měla spálit už na začátku, když mi tě moje sestra dala. Byla bych teď mnoohem víc v klidu. (cože?) (ne) (spálit?) (co?) (nic takového jsem neříkala) Vsadím se, že moje sestra přesně věděla, co jsi zač a jaké máš se světem plány. Možná si dala něco jako inzerát, třeba 'Sháním dárek pro svojí sestru. Něco přinejmenším s ambicemi podmanit si svět a nebo zotročit lidstvo. Nebo obojí. To je jedno. Hlavně prostě něco vražedného. Jakože hodně. Prostě třetí-světová-válka styl. Moje sestra je hloupá a ničeho si nevšimne, takže u ní budete nejvíc v bezpečí a v noci můžeme plánovat útoky a hrát scrabble, nebo pexeso. (svolím i piškvorky, nebo Člověče, nezlob se) Značka: Nevím, co se sem má psát...? Tak třeba... Í ha há. (P.S. Pokud si tohle čte policie, není to tak, jak to vypadá) (hahá, troubové)' A takhle jste se dali dohromady. Vysvětlovalo by to i proč si neprojevil žádný zájem o mého bičovatele. A nebo jsi prostě jenom namyšlenec.

Ale tak, stalo se, nespálila jsem tě. Možná přeci jen lepší, protože je tu stále všudypřítomné riziko, že by můj oheň přilákal ty víš koho.

Ne, nemyslím Voldemorta. A nechápu, proč sem zase to jméno píšu... ale ne, fakt nemyslím Voldemorta. (vážně?) (vážně jsem to jméno zase napsala?) (...) Myslím pana nebudu-se-obtěžovat-s-psaním-jeho-jména-protože-je-to-naprosto-zbytečné-protože-stejně-všichni (všichni, jakože já a ty) (je nás hodně)-víme-o-koho-jde. A ano, tak se jmenuje.