Stupidní deník nudné Sam

3. Kapitola - 6. dubna

Pátek 6. dubna

Charlie s Petem byli na tom dalším rande. Před chvilkou mi to Charlie volala. Nechápu proč mně, protože bych čekala, že takový informace bude hned sdělovat nějaký holce, která ví, o čem mluví. Tím jako mám na mysli nějakou, která třeba taky chodí s nějakým klukem, nebo která alespoň s nějakým chodí ven.

A nebo alespoň s nějakou holkou, která dokáže trochu projevovat emoce. To jsem ti asi ještě něřekla, deníčku, že ne? Že jsem tak trochu cynická. Romantika a davání citů najevo a emoce, to fakt není pro mě. Mám pocit, že kdyby se našel nějakej chudák, kterýmu bych se přes všechny ty hnusy líbila a nedejbože by to vedlo až k tomu, že by se do mě zamiloval, tak by moje reakce asi nebyla moc hezká...

-„Miluju tě, Samantho!“

-„Ehm.. Já... Už musím jít.“ Vytahuje brokovnici a zastřelí ho.

Každopádně, fakt jsem moc nevěděla, co jí na to všechno mám říkat. Náš rozhovor probíhal asi takhle:

„Byli jsme konečně v tom Salls Parku a mělas pravdu, je to tam fakt romantický.“

„Jo? Aha, tak vidíš...“

„Pak jsme se zastavili u jedný lavičky a on mě úplně vzal...“

„---...Jo?“

„Jo... A začali jsme se líbat.“

„Páni... A... Jaký... Ja- Jaký to bylo?“

„Ehm... No, tak fajn.“

„Tak aspoň, že tak.“

„A když jsme se procházeli, tak mě vzal za ruku.“

„Á... Tak to je moc... pěkný...“ Dlouho nic neodpovídala a přišla snaha to ticho rychle něčím rozbít. „Ne... Neměl tu ruku studenou?“

„Cože?“

„Ne nic, promiň já...“

„Co to bylo za otázku?“

„Nevim, nech to být...“ Vytahuje brokovnici a zastřelí se.

Tohle očividně přeháním, ale vlastně to bylo něco podobného, až na ty brokovnice teda... Ty bohužel ještě v mých skvělých příbězích chybí.

No, teď ale zpět k Charlie. Upřímně, já jsem teď fakt hodně zmatená. Vůbec nechápu, jaktože je z Petea najednou tak paf. Dost jasně si vzpomínám na to jejich středeční rande, jak s ním Charlie šla jen z ješitnosti a protože věděla, že s Petem by chtělo jít ven hrozně moc holek. A – nevím sice jestli to byl vážně další z důvodů – ona si myslí, že se Pete líbí i mě, protože on je jedinej kluk, se kterým někdy mluvím.

Totiž, protože jsem tak společensky nemožná a je pro mě těžký najít společnou řec prakticky s kýmkoliv, natož s klukama, s žádnejma se obecně nebavím. Kromě Petea. A s ním se taky bavím dost málo, některý dny spolu sice mluvíme každou přestávku, ale jsou pak klidně týdny, kdy spolu prakticky neprohodíme ani jednu větu. A upřímně, když se bavíme, fakt málokdy jsou to nějaké zásadní věci. Mluvíme třeba o filmech, taky i o knížkách a pak mi někdy vypráví o kickboxu, kterej on už několik let dělá. A to je asi tak vše. Teď se k tomu teda akorát přidalo to poblouznění Charlie a z toho důvodu jsme se začali bavit trochu víc.

A to je právě ta ironie – Charlie si myslí, že se bavíme víc, protože bych ho chtěla, ale ten důvod, proč jsme teď o trochu větší kámoši, je, že on chce jí. Já totiž na Peteovi poznala, že se na Charlie začal dívat jinak a že se mu začala líbit. Jednou jsem mu to řekla a on to vůbec nepopíral a prostě se přiznal. Aspoň po mě potom nechtěl nějaký emoce, nebo komentáře, „jenom“ se mě zeptal, co si myslím, že má dělat...

Fakt jsem tu otázku nepochopila. Zrovna Pete musel vědět, že na tohleto se ptát mě, je jako prosit berušku, aby váš naučila střílet (a ano, právě jsem sama sebe přirovnala k berušce a vztahy ke střílení).

Počkej deníčku, omluv mě na chvíli, musím se nejdřív zasmát nad tou představou, že beruška střílí. Ježíš, to by bylo naprosto dokonalý! To bych se klidně vzdala svýho snu mít tu brokovnici a dala bych jí nějaký berušce...

No nic, zase už jsem dostatečně divná, můžu pokračovat.

Nicméně, když se mě na tohle Pete zeptal – „co má dělat“, tak jsem mu jasně dala najevo, že fakt pláče na špatným hrobě (a ano, teď jsem se prozměnu přirovnala ke hrobu... což je mimochodem mnohem výstižnější než ta beruška, protože já jsem tak trochu mrtvá). Pete mi na to řekl, že se přece s Charlie tak dlouho kamarádím a že musím vědět, jak se má zachovat.

V tom fakt měl pravdu a tak jsem se na chvíli zamyslela a řekla jsem mu, že Charlie si vždycky stěžuje, že klukům hrozně dlouho trvá, než se rozhoupou, než holku pozvou na rande a tak ať teda okolo toho nedělá moc povyku a prostě se s ní začne trochu bavit a jednoduše jí pozve.

Jo, ale... Očividně jsem zamrzla někde ve fázy Hollywoodských filmů ze střední, kde se tohle dělá v jenom kuse, protože Pete mi na to řekl, že to se už přece nedělá. Ale on je taková romantická duše a tak to tak nakonec udělal. Ačkoliv nechápu, co přesně je na tom romantický, já měla za to, že tak se to prostě dělá. Ale, jak jsem časem pochopila, asi je teď víc "normální" bavit se s holkou a pozvat jí ven přes Facebook.

No, nicméně, než ji pozval, nějakou dobu to trvalo a v tý době jsme se logicky s Petem hodně bavili, protože on pořád něco vyzvídal o Charlie. Ona byla prakticky jediným tématem našich rozhovorů. No a mám pocit, že právě v tu dobu si Charlie začala myslet, že se mi Pete líbí. Je to fakt ironie, ona má za to, že to já s Petem ty konverzace udržuju a snažím se to dostat někam dál, ale je to právě naopak –  to Pete vždycky přišel a začal mluvit o Charlie.

Znovu – jsem fakt ráda, že se mi Pete tímhle způsobem nelíbí, že bych s ním nechtěla chodit. Být v takovém přátelství, kdy za vámi kluk co se vám líbí, chodí a radí se o nějaké jiné holce, to musí bejt fakt hrozný a taky trochu potupný a bolestně sarkastický. Nebo teda... to je vždycky v těch Hollywoodskejch filmech ze střední, co já o tom vím, žejo...

No, teď ale doufám, že Charlie už došlo, že se mi Pete nelíbí. Ale taky mě napadá, že to prostě všechno dělá z naschválu. Že s ním předtím šla ven z naschválu, protože to jí mohlo přijít dost vtipné - „Chudák Sam se s Petem teď tak baví a snaží se upoutat jeho pozornost a on teď příjde a pozve ven mě... Lol.“ A třeba i proto to teď zavolala mě a ne nějaké jiné kamarádce.

Jenomže tomuhle já prostě nevěřím. Ona není takhle zlá, leda by se v ní něco takového probudilo v poslední době. Myslím, že s Petem prostě původně šla jenom, aby pak mohla říkat, že s ním byla venku, ale sama ho moc nechtěla. A teď prostě zjistila, že je Pete fakt fajn a řekla si, že to prostě zkusí.

No, tak to je zase asi všechno, stupidníku (Haha, vidíš, co jsem teď udělala? Spojila jsem slova „stupidní“ a „deník“ a vzniklo mi tohle, tak ti teď budu říkat!). Pokud mi tě moje malá sestřička fakt koupila, jenom aby si tohle mohla číst, když nejsem doma, tak to je mi jí fakt hodně líto, protože se na svojí sestřičku Sam dozvídá fakt hodně špíny. Ale bohužel „špína“ v mém případě není nic takového, jako že chodím na party a piju jako alkoholik a spím s desítkama kluků, což by se dalo velmi snadno najít v deníku jakékoliv mé spolužačky - a nebo i spolužáka, máme ve třídě nejmíň dva gaye –, ale v mém případě je „špína“ spousta odhalení, jak moc nudná a patetická jsem.

Arrivederci!

Jako obvykle, Tvá Samantha Trapák Muse