Jsi tu stále se mnou??

kapitola první

Tato kapitola je věnována NikolkaBeaumont za pomoc při psaní. <3

,,Vidíš?? Když nezradíš, nezradí ani oni tebe." Bohužel všechno jen nalhávám. Nalhávám to jak jí, tak sobě.
Nemohla jsem si nepovšimnout té zlosti, smutku v tváři. Ta lítost. Přesto vidím aspoň malou naději, kterou mi dává, zároveň i bere. Bojím se zrady. Co když si to všechno zase jen nalhávám?? Nebo hůř, dává mi jen falešné naděje na šťastný konec. Ale i přes to všechno jí pořád opakuji jen pozitivum a jak to bude dobrý. Dobře vím, že to tak není, ani nebude. Dnešní svět takový není. Žijeme ve lži. Všude samá lež. Reklamy, přátelství, učitelé, televize, počítač. Všichni jen lžou. Co rodina? Taky lže. Snad ještě více než kdokoliv jiný. Můžu začít od malinké možnosti nepravdy. Co nám říkali, když jsme byly děti?? Zoubková víla, čáp přinášející malé nemluvňata, Santa Klaus nebo Ježíšek, který přináší dárky pod zdobený stromeček, práva láska, princ a princezna žijící až nadosmrti spolu. Slibovali nám lásku, pochopení, důvěru, pomocnou ruku, šťastný konec. V dospívaní prožíváme ty možno říci nejhorší léta života, ale také ty nejlepší. V tomto věku jsou opravdu důležití nejbližší přátelé.
Zrada je přirozený jev v našem životě.
,,Neber si to osobně, ale i ty jsi určitě někdy zradila" S vážností v hlase, přísnou tváři jí koukám do očí. Vidím strach, dotčenost, smutek, beznaděj. Stále ale vidím tu malou jiskru, která mě vždy fascinuje. Dává mi naději a důvod proč žít. Jiskra připomínající hvězdu z tolika hvěz, v naší galaxii.