*o skutečné dva roky později*
Stále žiju. Ano žiju. Zpětně si čtu své kapitoly. Nahání mi hrůzu. Vše jsem zapomněla. Zapomněla jsem, jaké to bylo. Některé city, mé způsoby, toto období. Na vše zlé dokážu zapomenout. Bohužel zapomínám i na to podstatné. Naučit se zapomínat je jako naučit se létat. Volnost. Pamatuji si sotva 3 dny zpátky. Je to neuvěřitelný. Ta slast, když nevíte co se dělo a nic vás nebolí. Ovšem něco zůstává. Ty city. Vím, že to bolelo, to všechno. Občas se mi zdají sny z mé minulosti. Jsou strašidelné. Vidím něco, co si nepamatuji ale vím, že to je reálné. Cítím to. Minulosti se nikdy nevyhneme. Aniž bychom chtěli. Nejsem tak nevídaná. Nikdo z nás. Všichni to víme, jen si to bojíme přiznat. Je to jako hrát dětskou hru na schovávanou. Když tě najdou, končíš.
,,Pojďme slavit. Jsme živí a zdraví. Každý den bychom měli oslavit. Každý den je důvod k oslavě." říkám a pálím brko. Je až obdivuhodné, jak se lidé za život mění. Oblékaním, fyzicky i psychicky. I já se změnila. Zapomínám, mám kamarády, měla jsem přítele. Ale evidentně se nikdy nevyhnu faktu, že budu středem urážek, pomluv a vydírání. Snažím se tomu vyhnout. Chozením do baru, huleni, chlastání, užívání si s náhodnými lidmi ať už je to chlap či ženská. Vykompenzuji si timto svůj nudný život. Nějaká sranda nikdy neuškodí. Díky sexu si nepřijdu sama. Během této neškodné hrátky si přijdu opečovávaná, chtěná a lidsky. Ale vždy někdy něco končí. Je to koloběh.
Stejně jako hvězdy. Každá je jedinečná. I když jich je víc než dost, přesto jsou každá sama.
Můj svět je zkrátka jiný. ~
ČTEŠ
Jsi tu stále se mnou??
RandomAle můj názor, myšlení, problémy nikoho nezajímají. Ani jedinou osobu. Všichni začnou mluvit jen a pouze o sobě. Víš vůbec jaké to je?? # 8 - bisexuality 14.7. 2018 # 3 - informace 15.7. 2018
