[Marcus and Martinus]

Zase Česko

Dnes odlétáme zpátky do Česka. Nemohu uvěřit že to tak rychle uteklo. Připadá mi to jako pár dní i když to byl skoro měsíc. Ty zážitky jsou nepopsatelné. Teď zase kluky bůhví jak dlouho neuvidím. Mezitím měsícem jsme se dali s Marcusem dohromady a my dali dohromady Ann a Tinuse. Bude to hrozně divný je nepotkávat,nepotkávat svého kluka,nevídat je každé ráno a tak dále prostě to bude hrozně divný. Dnes jsme museli vstávat brzy kvůli letadlu. Vzbudil nás budík. Věci už jsme měli zbalené a nachystané. Do teď jsme si to s Ann vlastně neuvědomili. Až teď že už je třeba půl roku neuvidíme. Šli jsme se do kuchyně nasnídat. Kluci tam ještě nebyli. Jejich taťka nám řekl ať je jdeme probudit. Ann šla probudit Tinuse a já Maca. Když jsem došla do jeho pokoje a viděla ho jak tam spí tak se mi nahrnuly slzy do očí. Sedla jsem si na jeho postel a jen se na něj dívala a užívala si ten pohled na něj. Takhle jsem tam seděla asi 5 minut a poté jsem si řekla že ho probudím. Začala jsem ho probouzet. Marcus se na mě podíval a zeptal se. "Co tady děláš a kolik je hodin? " já mu jen odpovědela. Šla jsem tě vzbudit protože dnes už odlétáme zpátky do Česka a je půl 8" Marcus se na mě smutně podíval a začal vstávat. Když jsme došli do kuchyně všichni tam už seděli a dívali se na nás. Po snídani jsme se šli všichni nachystat a dát kufry do auta. Když jsme vyjeli z Trofors tak jsme to s klukama furt nechápali jak to mohlo tak rychle utéct. Připadalo nám to jak kdyby jsme tam byli ani ne týden. Když jsme byli asi v půlce cesty tak jsem se z ničeho nic rozbrečela. Marcus mě hned obejmul. Nevím proč jsem se rozbrečela, ale už jsem to v sobě neudržela. Všichni v autě mě utěšovali, ale já věděla že to mi nějak nepomůže a nedá nám to více času v Norsku. Nejvíc mě utěšoval Marcus, který mě celou tu dobu objímal. Měla jsem pocit jak kdyby měl ode mě celý mokrý triko, ale očividně mu to bylo jedno. Když jsme přijeli na letiště tak se mi nechtělo jít do letadla a odletět 2000 kilometrů od nich. S Tinusem jsem se obejmula a když jsem došla k Marcusovi tak jsem mu skočila kolem krku a chtěla si užít ten poslední moment s ním. Takhle jsem ho objímala asi 10 minut a bylo mi jedno že na mě ostatní čekají jenže všechno jednou končí. Musela jsem se od Marcuse odtáhnout a jít do letadla. Ještě předtím jsem si sním dala pusu a potom šla do letadla. S Ann jsme si v letadle povídali a byli z toho hrozně smutný. Do Česka jsme přiletěli v 5 hodin odpoledne. Už tam na nás čekali rodiče. Můj brácha se ke mě rozběhl a obejmul mě. Když jsme přišli za rodičemi tak se na nás dívali a čekali bůhví co. Na jediný co jsem se zmohla bylo to že to bylo úžasné a že mi hrozně chybí už teď. Domů jsme přijeli v 6. Když jsem došla do pokoje tak jsem si sedla na postel a začala jsem přemýšlet o tom co se vlastně teď za ten měsíc stalo. Mezitím přišla do pokoje mamka a chtěla po mě ať ji řeknu všechno co se dělo. Tak jsem ji to začala všechno říkat. Když jsem jí to všechno dorekla tak už bylo 9 hodin. Tak jsem se šla osprchovat a šla spát a mobil si už nezapla.

Ahojte ❤️tady je nová kapitola ❤️Elizabeth a Ann už jsou zase v Česku jak myslíte že se to bude vyvíjet? ❤️Jinak doufám že se vám kapitola líbí ❤️