Marcusův návrat domů

208 10 5
                                    

Uběhlo pár týdnů a dnes se Marcus vrací zpátky domů z nemocnice. Stále jsem s rodinou v Norsku. Ve škole mám celkem dost zameškaných hodil, ale úkoly mi učitelé posílají přes email.  Marcuse dnes propouští kolem 1 hodiny. Když jsem se vzbudila bylo kolem půl deváté. Šla jsem se podívat jestli Martinus taky ještě spí a taky že spal. Tak jsem šla do koupelny si udělat hygienu a převléct se. Když jsem to udělala, bylo přesně 10. Šla jsem se podívat kde je Martinus. Stále spal. Tak jsem ho probudila. Vůbec se mu nechtělo, ale jak jsem mu řekla že dnes přijde už Marcus domů tak hned vstal. Šli jsme oba se nasnídat. Dole už byla snídaně nachystaná. Sedli jsme si ke stolu a začali jíst. Martinus měl omeletu a já rohlík s džemem. Když jsme dosnídali bylo už 11. Bylo to celkem k smíchu když mi dosnídali a za hodinu měl být oběd. Martinus se šel převléct a udělat si hygienu a já šla do pokoje Marcuse tam uklidit. Všichni uklízeli a chystali to na návrat Marcuse. Hrozně jsem se těšila až bude tady. Sice už moc dlouho v Norsku nebudeme, ale nějaký ty dny tu ještě budeme. Když jsme to celé nachystali bylo už po 12 hodině. Rychle jsme se šli naobědvat a rodiče kluků jeli pro Marcuse. Moji rodiče šli na chvíli někam ven. Já s Martinusem jsme byli doma a povídali si. Blížila se 1 hodina a Marcus a rodiče dojeli dom. Šli jsme s Martinusem rychle ke dveřím. Já Marcusovi skočila kolem krku a nechtěla ho pustit, ale musela jsem na tu chvíli. Marcus a Martinus se taky objeli. Marcus si sundal bundu a vyzul se a šli jsme všichni do obýváku. Já seděla vedle Marcuse a nechápala to že vedle mě zase sedí a drží mě za ruku. Na stole bylo jídlo a pití. Marcus se do toho hned pustil, protože v nemocnici prý vařili hrozně. Během hodiny došla i moje rodina. Všichni jsme tam seděli a povídali si. Bylo asi 9 a moje mamka s bráchou si šli lehnout. S Marcusem i Martinusem jsme se asi po půl hodině taky rozhodli že si půjdeme lehnout. Prvně chtěl Martinus za náma do pokoje si povídat, ale pak nepřišel. S Marcusem jsme leželi v posteli a povídali si. Myslela jsem si že tenhle pocit už nikdy nezažiju. Že už nikdy vedle něj ležet nebudu. Povídali jsme si do té doby než jsem neusla v jeho objetí.

Ahojte❤️je tady další nová kapitola❤️po dlouhé době 😂❤️řekla jsem si že to bude zase happy 😅❤️no nebudu se tady rozepisovat😅 doufám že se vám kapitola líbí ❤️

[Marcus and Martinus]Kde žijí příběhy. Začni objevovat