[Marcus and Martinus]

Už jen měsíc a půl

Uběhl měsíc a do mého snu ještě zbývá měsíc a půl. Dnes máme ředitelské volno takže jsem vstávala až v 10. Hned jsem se šla nasnídat a převléct. Sedla jsem si na postel a vzala si do ruky mobil a začla jsem odepisovat na zprávy. První jsem odepsala Ann.

Ann: můžeš jít ven? ❤️

Já: vždyť je skoro 11 půjdem odpoledne❤️

Ann: ok❤️

Další komu jsem odepsala byl Marcus.

Marcus: dobré ráno ❤️

Já: spíš dobrý poledne😂❤️

Marcus: no já nevím kdo tady tak dlouho spí 😂❤️

Já: já to nejsem 😂❤️

Marcus: ne vůbec 😂❤️já vstával v 9 takže já to nejsem 😂❤️

Já: ale pšt😂❤️

Marcus:  😂❤️a co děláš? ❤️

Já: sedím ty? 😂❤️

Marcus: jsem ve studiu ❤️

Já: aha tak to nebudu rušit ❤️

Marcus: ty nerušíš nikdy ❤️akorát někdy nebudu odepisovat ❤️

Já: no já stejně půjdu ven❤️

Marcus: a s kým? ❤️

Já: s Ann ❤️prosimtě neboj s klukem ven nejdu❤️

Marcus: ok pozdravuj ❤️

Já: jj budu❤️

Marcus: ale už musím pa❤️

Já: pa❤️

Odepsala jsem a šla se chystat ven. Vzala jsem si na sebe černé tílko a bílé kraťase. A vyšla ven. Cesta trvala ani ne 5 minut a už jsem byla u Ann. Šli jsme prvně do obchodu a já si koupila zmrzlinu a Ann taky. Potom jsme šli si sednou před můj barák. Tam jsme si povídali až jsme zjistili že už je 8 hodin večer. S Ann jsme se rozloučili a šla jsme každá domů. Doma jsem si hrála s bráchou a povídala si s mamkou o tom Norsku. Mamka sice nebyla zrovna ráda že tam budeme tak dlouho ale byla ráda že jsem ráda já. Když jsem jí to všechno říkala tak jsem se usmívala. Takže šlo poznat že jsem ráda. Bylo asi 9 hodin tak jsem si šla lehnout. Zapla jsem mobil a šla jsem si psát s Ann.

Já: už jen měsíc a půl chápeš to já ne😭❤️

Ann: já to taky nechápu vem si že kdyby si nebyla First Kiss girl nebo by si odešla a o 5 minut dřív tak se tohle všechno nestane a stále by tohle byl jen sen😭❤️

Já: přesně taky to nechápu a hlavně se divím že to mamka dovolila jindy by mě s tím poslala někam a teď tohle já mám buď hrozně dlouhý sen nebo fakt nevím 😂😭❤️

Ann: já asi taky protože to není možný aby my se snimi znali a bavili a všechno sice já ještě ale taky se snimi budu znát 😭❤️

Dál jsem si psala s Ann a v tom mi napsal Marcus.

Marcus: už jen měsíc a půl a uvidím tě znovu ❤️

Já: přesně já už se nemůžu dočkat to je můj sen a teď se splní to je nemožné 😭❤️

Marcus: jak vidíš tak i sen se může stát realitou ❤️

Já: stejně je to nenormální ještě před koncertem jsem byla ráda že vás vůbec uvidím a teď tohle❤️

Marcus: já jsem zase rád že jsem potkal zrovna tebe na tenhle koncert nikdy nezapomenu jen z té úžasné atmosféry a hlavně kvůli tomu že jsem tam potkal tak úžasnou holku a ještě potkám i její nejlepší kamarádku která nás má taky ráda ❤️ať už je červenec 😭❤️

Já: neboj dočkáme se a užijeme si to máme na to 3 týdny si to užít a taky že užijeme ❤️

Marcus: doufám že víš že to není poslední setkání ❤️

Já: no není ještě se musíme vidět mockrát ❤️s takovými úžasnými lidmi si nechci jen psát ❤️škoda že od sebe bydlíme asi 2000 kilometrů kdyby to bylo méně tak se vydáme častěji 😭❤️

Marcus: dálka je jen číslo❤️všechno jde zařídit málem se už myslelo že se neuvidíme... A teď už na 100% za námi pojedeš ❤️❤️ale už musím jít spát zítra jdeme zase do studia tak pa❤️

Já: ok pa❤️

Dala jsem si mobil na nabíječku a šla spát.

Ahojte❤️tady je další kapitola už se blížíme k části kdy se Ann a Beth uvidí s M&M❤️ včera se stala hrozná věc umřel úplně super DJ Avicii😭😭❤️stále tomu nemůžu uvěřit ještě když byl tak mladý 😭❤️tak aspoň doufám že se vám líbí kapitola ❤️❤️