Černá ovce 2 ¤ (Dokončeno)

Kapitola první

Dnes je první školní den a já jsem opravdu nervózní. Lidé na ulici si na mě stále ukazují. ,,To je ona... její bratr je vrah..." Už jsem se s tím smířila, smířila jsem se s tím, že nikdy nebudu mít normální život. 

Smířila jsem se se smrtí mého otce i s odchodem mého bratra. Dokonce jsem se i smířila s životem s Danielem a Charlotte. Nevím jestli Bena ještě někdy uvidím, ale jestli se neozve... Najdu ho sama! Stále s ním mám několik nevyřízených účtů.

S Danielem po boku jsme si to štrádovali do školy. Pořád mám před očima ten krvavý masakr. Pořád slyším výstřely a vidím Stuartův výraz, když ležel na zemi s kulkou v hlavě. Měl na tváři takový... Skoro až úsměv. Každý den doufám, že výstřely někdy ustanou. Každý den si říkám že Stuartův výraz z mých vzpomínek zmizí, ale ono nic!

Opět jsem to zaslechla: ,,Ano... To je ona... Její bratr je ten vrah! Prý ho ještě nechytili... Slyšela jsem, že zabil okolo třiceti nevinných lidí..." ,,Dala bych mu křeslo!" Nějaké dvě ženy si povídali pouhý kousek od nás. Opravdu se mi nechtělo kolem nich procházet, ale bohužel jsme neměli na vybranou. 

Daniel si mě k sobě trochu víc přimáčkl a já se začala dívat pouze na své boty. Jak se asi Ben má teď? Je ještě naživu? Půjde po něm mafie ze všech koutů světa! Stuart byl podle všeho jeden z nejvyšších mafiánů hned po Stefanově otci. Ten je něco jako velký otec. 

Opět se mi nahnali slzy do očí. To už možná byla lepší má nálepka bohaté holky, než sestra vraha. Najednou Danielovi cinkl telefon. Nejspíše mu přišla esemeska. Vytáhl ho z kapsy a podíval se na obrazovku. ,,Kdo ti píše?" zeptala jsem se zvídavě. ,,Píše mi Mat. Prý je u nás nějaký nový týpek... A sedí u..." ,,Povolených kravat?"  skočila jsem mu do řeči. ,,Ano." Viděla jsem jeho naštvaný a zároveň nechápavý výraz. 

,,Třeba to bude fajn kluk," zašeptala jsem. Daniel se na mě podíval s úšklebkem, který říkal nebuď blbá a u toho ještě nadzvedl levé obočí. Jenom jsem se musela pousmát. Občas je na něj vážně vtipný pohled.

Přidali jsme trochu do kroku. Nechceme přeci přijít hned první den pozdě. Pomalu jsme vyšli schody a mířili rovnou do třídy. Jelikož mě náš nový spolužák až tak nezajímal a měla jsem ještě čas, vydala jsem se za Holly. ,,Kampak jdeš?" ,,Neboj já přijdu brzy." Mrkla jsem na něj a vydala se do jídelny. 

,,Haló? Holly?" Za těch několik měsíců se dala konečně Holly dohromady s koučem. Konečně. ,,Jsem tady..." Zavolala z šaten a tak jsem se tam vydala.  Zvláštní bylo, že tam nikdo jiný nebyl. ,,Ahoj." Objali jsme se a já se začala vyptávat jaké byly prázdniny a další otázky nebyli daleko. 

 Všimla jsem si, že s ní něco nebylo v pořádku. Vypadala smutně, ale nesnášela, když jsem s ní chtěla řešit její pocity.

Ani mi nedošlo jak dlouho už tam kecáme a z našeho rozhovoru mě vytrhlo zvonění. ,,Ježiši! Už musím jít..." Vyběhla jsem z jídelny a zamířila rovnou do třídy. Naštěstí jsem se tam ocitla dřív než náš třídní učitel. 

Jakmile jsem udělala první krok, rozhlédla se po třídě a uviděla ho. ,,Stefane..." vykoktala jsem a zděšeně na něj hleděla. ,,Ahoj zlato!" zvolal přes celou třídu. Všichni nás zmateně pozorovali a mě se začala podlamovat kolena. Vždy jsem doufala, že ho už nikdy neuvidím. Přála jsem si, aby shořel v pekle. 
,,Slečno Blacková posaďte se prosím!"

Ano... První kapitola druhé knihy. Chci se omluvit, že kapitoly budou kratší. Snad vám to nebude vadit. <3