Černá ovce 2 ¤ (Dokončeno)

Kapitola devátá

Drazí a vážení čtenáři/čtenářky...

Ráda bych vás upozornila na jednu knihu, kterou píše má drahá kamarádka MuffinaPinkie . Kniha se jmenuje Profesor matematiky a musím uznat, že i když je venku teprve pár kapitol, velmi se mi příběh líbí.

Dobrá, nebudu vás nadále otravovat a pouze přeji... užijte si novou kapitolu.

Vaše Jája ❤❤

,,Slečno Blacková, je mi to velice líto, ale ani vy se nemůžete vyhnout trestu!" seděla jsem v ředitelově kanceláři a čekala co všechno mi vyčte, ,,vím, že smrt vašeho otce vás hluboce zasáhla, ale takto se přece nic nevyřeší!" ,,Já vím pane řediteli." ,,Ovšem, věřím, že právě vy jste v tom tentokrát nevinně." Pokrčila jsem ramena a zahleděla se na něj.

Chvíli mě pouze pozoroval a poté řekl: ,,Samozřejmě musím vás potrestat stejně jako ostatní, tak zní dohoda. Měsíc po škole. Práce v kuchyni, uklízení se školníkem... Hodně štěstí slečno." Pomalu jsem přikývla a poté se vydala ven na chodbu. Měsíc práce! Pff... to zvládnu levou zadní.

Jakmile jsem zavřela dveře, musela jsem se o ně opřít a vydechnout. Najednou jsem, ale zahlédla dvě postavy, které kráčely chodbou, přímo ke mně. Ústa se mi lehce otevřeli. Chodbu zaplňovaly zvuky kroků a také dopady hole na zem. Stefan a pan White se ke mně přibližovali. Srdce mi tlouklo jako o závod. Nemohlo mi uniknout, že Stefan kulhal. Nejspíše mu otec opět dal co pro to.

,,Emo," pozdravil mě svým tvrdým hlasem, který by dokázal rozlomit skálu. ,,Pane White!" řekla jsem hrdě a při tom mu hleděla do očí. ,,Rád opět vidím tvou krásnou tvář," řekl a s obrovskou ranou nechal dopadnout spodní část své hole na podlahu. Opět jsem na něj pouze hleděla.

Nakonec jemně zvedl svou hůl a s její pomocí mě odstrčil o kousek dále. Nebránila jsem se a nakonec sama ustoupila. S posledním opovrhujícím pohledem, který věnoval pouze mě se vydal do ředitelovi kanceláře. Teprve když byl pryč, roztřásla se mi kolena a lehce podlomila. Už je to tu zase. Minulost by se přece neměla opakovat. Vždy když jsem slyšela ten jeho hlas, měla jsem husí kůži. Ten muž byl ďábel!

,,Tady jsi, tak co?" uslyšela jsem Danielův hlas. ,,Měsíc školní výpomoci..." Daniel položil své ruce na mé tváře a něžně mě pohladil palci. ,,Tak to budeme uklízet spolu lásko." ,,Blbečku!" zasmáli jsme se a poté políbili. Bála jsem se, že každou chvíli vyjde ven pan White a tak jsem Daniela chytla za ruku a táhla ho chodbou do třídy.

Takže od zítřejšího odpoledne budeme dělat škole otroky, to je teda fakt super... Moc díky hoši. Překonali jste se.

,,Mám z toho všeho špatný pocit..." zašeptala jsem a Danielův výraz vypadal zaraženě: ,,Proč?" řekl a usmál se. ,,Jde o Stefana, bojím se čeho je schopen." Danielův úsměv pohasl. ,,Neboj! Ja mu tě nedám!" Zastavil se, přitáhl si mě k sobě a políbil mě, když se odtáhl, zahleděl se mi do tváře. ,,Takhle ale do třídy nedojdeme!" ,,A to nějak vadí?"

Znovu mě políbil a poté jsme se konečně vydali do třídy. Hodina Ekonomiky sice není nejzáživnější, ale co se dá dělat. Seděla jsem tam a pozorovala dveře jako kdyby za nimi byla odpověď na všechny otázky.

Hned po téhle hodině se konečně jde domů, už se nemůžu dočkat až budu v pokoji připravovat své výmluvy, kterými budu bránit Daniela před dalším vynadáním od Charlotte. ,,Nějaké dotazy?" zeptal se učitel a přilákal trochu mé pozornosti. Jakmile jsem zvedla svůj zrak, uviděla naprosto popsanou tabuli. Jak?! zeptala jsem se sama sebe a zírala na to s otevřenými ústy.

Najednou se otevřeli dveře a v nich se objevil Stefan s naprosto spokojeným výrazem. ,,Pane White... Posaďte se prosím, abychom mohli pokračovat s výukou." Učitel mluvil velmi pomalu a klidně. Kdyby hlemýžď uměl mluvit, byl by rychlejší, než tento učitel.

Stefan s pohledem připnutým do mých očí přešel celou třídu a posadil se vedle Alexe. Očividně měl něco s kolenem. Ovšem ještě před příchodem jeho otce, bylo vše v pořádku. Nesnáším toho chlapa, nejradši bych mu do pusy nacpala hlaveň a stiskla spoušť! Stále jsme na sebe se Stefanem hleděli, až do chvíle, kdy si jazykem olízl horní patro zubů.

Svůj pohled jsem strhla na sešit a konečně začala něco dělat. Tento předmět potřebuji mít na výbornou, pokud chci jít dále studovat. A já na vysokou rozhodně chci. Táta by si to přál a já chci aby na mě mohl být hrdý. Vždy jsem chtěla pouze to.

Tak moc jsem se zabrala do opisování z tabule, že jsem skoro ani neslyšela zvonění. ,,Lásko? Ty dnes spíš ve škole?" zasmál se Daniel a já k němu se sarkastický výrazem vzhlédla. ,,Haha... vtipálku!" Postavila jsem se a konečně jsme vyšli vstříc domovu.