Černá ovce 2 ¤ (Dokončeno)

Kapitola patnáctá

Už jsme znovu seděli v autě a nacházeli se na příjezdové cestě u Whiteových. Jejich dům je snad jednou tak velký jako náš. Nacházel se poměrně na samotě, v jedné boháčské čtvrti. Stefan má ještě dva mladší bratry a jednu sestru, ovšem ti jsou nevlastní. Nová žena pana Whitea, byla velmi známou baletkou. Ovšem jakmile se přehoupla přes pěta-třicet, jako kdyby jí odepsali.

Byla jsem poměrně nervózní a Ben to na mě očividně zpozoroval. Položil mi ruku na stehno a usmál se. ,,Jen klid... uvolni se!" ,,To se ti jednoduše řekne! Ale jdu na večeři k Whiteovým!" srdce mi tlouklo jako o závod, když jsem zírala na dvě gorily před hlavními dveřmi. ,,Jsi krásná a jediné co stačí, aby jsi udělala... je vystoupit z toho auta a jít odhodlaně a sebevědomě jako pravá královna! Věřím, že to dokážeš!" řekl.

Když vystoupil, já zůstala sedět, on obešel auto, otevřel dveře a nabídl mi svou ruku. Jemně jsem se ho chytila a vylezla z auta. Ještě jsem si při tom pohodila vlasy. Na tváři jsem vykouzlila arogantní výraz, který jsem uměla vskutku dokonale. Zavěsila jsem se do Benova rámě a společně jsme kráčeli k domu.

Šla jsem tak jak chtěl. Jako královna. Jako kdyby mi to tu celé patřilo. Snad ještě nikdy jsem tolik nekroutila boky jako právě teď. Bodyguardi nás bez jediného slova pustili dovnitř. Jejich dům byla kombinace starého hradu a moderní vily. Milovala jsem ten dům. Měl své kouzlo.

Hned za dveřmi čekal sluha, který nás zavedl do salonku pana Whitea. Tam seděli společně se Stefanem. ,,Pane White," pozdravil Ben a natáhl k němu ruku. On ji přijal a lehce s ní potřásl. ,,Pane Blacku..." Stále jsem stála po Benově boku s tím hraným arogantním a sebevědomím výrazem.

Pan White sjel pohledem z Bena na mě. ,,Slečna Blacková!" pozdravil mě tak přísně a já k němu také pouze natáhla ruku. On ji pevně chytil a potřásl s ní. ,,Mého syna již jistě znáte. ,,Ovšem," řekl Ben a také si s ním potřásl. Byla řada na mě. Stefan ke mně natáhl ruku a já ji obepnula tou svou. Ani jsem se na něj nepodívala. Párkrát jsme s nimi potřásli, avšak když jsem naše ruce chtěla rozpojit, on ji stále pevně držel. 

Zahleděla jsem se mu do očí. Měl na tváři takový podivný výraz, který jsem neznala a to jsem si už myslela, že ho znám jako své boty. Lehce jsem svou hlavu naklonila do prava a nakrabatila obočí. Měla jsem nasazenou tázavou tvář. Pan White si lehce odkašlal a Stefan konečně pustil mou ruku.

,,Rád bych si s vámi dal před večeří skleničku... Co vy na to?" Ben se podíval na mě. ,,Nechci vás urazit, ale musím dnes ještě sednout za volant..." ,,Ale prosím vás... Jedna sklenička dobré whisky vám nijak neublíží," řekl a lehce se usmál. Ben stejně neměl na vybranou. Znovu se na mě podíval a já pouze přikývla. Spolu s panem Whitem se vydali k baru, který se nacházel v rohu místnosti.

,,Sluší ti to," pronesl Stefan poměrně slizký. ,,Díky! Škoda, že to samé nemůžu říct o tobě, protože ani ten oblek to nevylepšil!" řekla jsem tak arogantně, jak jen jsem uměla. ,,Jo, tak přesně tohle mi chybělo," zasmál se. ,,Hm," uchechtla jsem se hraně a povrchně.

,,Myslím si, že i když si to nechceš přiznat, stále tě přitahuji," zašeptal blízko mé tváře. ,,Ty jsi asi někde spadl a praštil se do hlavy, ne?!" řekla jsem naštvaně. ,,Myslím si, že ti chybí mé polibky, naše večerní úprky a ten adrenalin," šeptal, jako kdyby neslyšel co jsem říkala. ,,Mýlíš se!"

Hleděli jsme si vzájemně do očí a najednou promluvil pan White, který nás od sebe odtrhl: ,,Pojďme, večeře je přichystaná!"

Kráčeli jsme za panem Whitem do jídelny, která byla obrovská a připomínala jídelnu nějakého krále. Služebnictvo nás usadilo okolo stolu a přinesli polévku. Pan White a Ben spolu stále řešili věci ohledně obchodu a já se pouze snažila vyhýbat úlisným pohledům Stefana, které mi byli tak nepříjemné. Jako kdyby mě svlékal pohledem, nebo se mě tím pohledem dokonce dotýkal.

Konečně zde byl poslední chod, desert a pan White začal nejzajímavější téma: ,,Vaše nápady se mi vskutku zamlouvají a rád vám pomohu, aby jste dosáhl svých cílů," odmlčel se a zahleděl na naše nadšené tváře, ,,ovšem má to jeden háček!" řekl tvrdě a tím nás oba vyděsil. ,,A jaký?" zeptal se Ben.

Pan White se nejprve pousmál na svého syna a poté svou kamennou tvář otočil na Bena. ,,Spojení rodin!" ,,Spojení rodin?" podivila jsem se, ale poté jako kdyby mi to došlo. ,,To ne!" zašeptala jsem vyděšeně. Pan White požadoval mou a Stefanovu svatbu.

,,Jak to myslíte pane?" musel se zeptat zaskočeně Ben. ,,Navrhuji spojení našich rodin... Sňatkem mého syna a vaší sestry!" ,,To ale přece nepřipadá v úvahu!" řekla jsem rozčíleně s pohledem připnutým do Benovích očí. Ben vypadal, že nad tím skutečně přemýšlí, ale teď tady nebylo nad čím přemýšlet!

,,Chápu, že takovou nabídku je třeba promyslet a proto máte čas do konce týdne. Pokud nabídku nepřijmete, můžete na nějakou společnou dohodu zapomenout!" dodal ještě pan White. Ben se prudce postavil. Hleděl na mě. Měla jsem výra beznaděje. Ben se nakonec zahleděla na pana Whitea a řekl: ,,My vaši nabídku zvážíme! Děkujeme za pohoštění, ale už budeme muset jít!"

Chytl mou ruku a prudce mě vyzvedl na nohy. Pan White nic nenamítal a pouze se slovy rozloučil. Jakmile jsme stáli před autem, vyškubla jsem se mu. ,,Co to jako mělo znamenat?! My vaši nabídku zvážíme?!" Ben vypadal zaskočeně. ,,Proč se tak vztekáš?!" Byla jsem absolutně vytočená. ,,Protože pokud jeho nabídku přijmeš, White dostane to co chce, to co měl naplánované už před lety!"

,,O čem to mluvíš?" Na chvíli jsem se zasekla a potom s výdechem řekla: ,,Stefan je můj bývalý!" ,,Cože?!" křikl vyděšeně. ,,Je to můj bývalí přítel. Když jsem s ním chodila, byla jsem to nejproblémovější dítě, málem přišla o život. Rozešla jsem se s ním a slíbila tátovi, že už se nikdy s ním a nebo jemu podobným nezapletu! Nemůžu se za něj provdat! Miluji Daniela!"

Ben na mě zíral s otevřenými ústy a zmatenou, nechápavou tváří. ,,Co!" vypadlo z něj znovu. Cítila jsem se šíleně trapně. ,,Odvezeš mě prosím domů?" zeptala jsem se smutně a tiše. Ben přikývl, nic neříkal... přemýšlel. Nastoupili jsme do auta a já jako kdybych viděla ten vítězný úsměv na Stefanově tváři. Ben zastavil před našim domem a otočil se na mě, jako kdyby chtěl něco říct, já si ale jen posbírala své věci, které se nacházeli na zadním sedadle a bez jediného slova vystoupila.