Černá ovce 2 ¤ (Dokončeno)

Kapitola třináctá

Ráno jsem se probudila, asi jen dvě minuty před budíkem. To je tak na prd. S pomyšlením na to, jak strašně nesnáším to ranní vstávání, jsem se vydala do koupelny. ,,Dobré ráno," pozdravil mě Daniel, který právě vycházel z kopelny. ,,Dobré," pronesla jsem s nulovým nadšením a konečně se zavřela v koupelně.

S pouze jedním okem otevřeným jsem se postavila před zrcadlo, chvíli na sebe jen zírala a nakonec otočila kohoutkem a trochu ten svůj obličej umyla ledovou vodou. Neznám lepší způsob jak se probudit. Nakonec jsem si jen do pusy strčila kartáček s pastou. Dnes je středa a já tak přemýšlím, že bych mohla zavolat Kate, jestli se taky nechce někdy stavit.

Jakmile jsem měla ranní hygienu za sebou, vydala jsem se do pokoje, kde se musela navléct do té strašné košile, sukně a kravaty. Ještě, že nenosíme saka, to už bych si musela připadat jako nějaká upjatá právnička, co si po nocích přivydělává jako prostitutka, protože ta sukeň není úplně nejdelší.

,,Páni, jaká okouzlující dáma." Uslyšela jsem Daniela ode dveří a bylo mi jasné že se tam opírá s tím svým šibalským úsměvem, zatímco já se peru s kravatou. Párkrát jsem se rozhlédla a potom řekla: ,,A kde ji vidíš?" Jen se zasmál. ,,Pojď už!"

Oba dva jsme si od Charlotte převzali svačiny a poté poklidně kráčeli do školy. ,,Lásko?" oslovil mě zničehonic. ,,Ano?" zeptala jsem se udiveně. ,,Jen jsem ti chtěl říct jednu novinu..." odmlčel se a čekal jestli něco řeknu, ale já ho jen pozorovala se zvláštním, zvídavým pohledem. ,,Budu si dělat řidičák." ,,Fakt?" vypadlo ze mě s úsměvem a Daniel jen přikývl, ,,ale to je super zlato!" řekla jsem a radostně ho objala.

Jakmile jsme dorazili do školy, vydali jsme se do třídy, měli jsme ale ještě docela dost času a já se chtěla stavit za Benem, abych se mu omluvila za to jak jsem se chovala. ,,Sejdeme se ve třídě jo?" Daniel jen přikývl a tak jsem se vydala k Benově kabinetu. Neměla jsem důvod být na něj naštvaná a taky se k němu chovat odměřeně. Je to můj bratr.

Kráčela jsem chodbou a naproti mě už se konečně objevili dveře Benova kabinetu. Měla jsem zvláštní pocit a najednou se jeho dveře otevřeli a stál v nich Stefan. Okamžitě jsem se zastavila a zírala na něj. On mě nakonec také zaregistroval a tak jsme na sebe chvíli jen hleděli se zaraženými výrazy. Co tam dělal?!

Usmál se na mě... Byl to ten jeho ďábelský úsměv, který vždy vykouzlil, když měl něco za lubem. Pomalu zvedl svou ruku, zamával na mě a vydal se pryč. Chvíli jsem si myslela, že to byli jen vidiny, že se mi to jen zdálo, ale nakonec jsem se zamračila a vyrazila do kabinet.

Ani jsem neklepala. Ben seděl v křesle a pročítal nějaké papíry. ,,Přejete si slečno Blacková?" zeptal se s kamennou tváří. Prudce jsem zabouchla dveře. ,,Co to jako mělo znamenat?!" Ben na mě civěl s podivným výrazem. ,,Dobré ráno kouči?" ,,Bene!" vykřikla jsem. Prudce se postavil, obešel stůl a rukou mi přikryl ústa. ,,Víc nahlas řvát nechceš?!" řekl přísně.

Měla jsem zamračené obočí a jeho ruku stále přes ústa. Hleděl mi svým přísnými oči přímo do duše a nakonec pomalu sundal svou ruku, zamířil ke dveřím a zamkl je. Šel zpět ke stolu, o který se opřel. ,,Proč byl Stefan White v tvé kanceláři?!" zeptala jsem se víc klidně, avšak stále naštvaně a nechápavě. Benův výraz mi napovídal, že také netuší o co mi jde. Až teprve teď mi došlo, že neví o mé minulosti se Stefanem.

,,Jeho otec je velmi vážená osoba. Je to Mafiánský boss první třídy. Ovládá východ a jih státu a my jsme nyní mocní stejně jako on. Nikdy jsem se s ním ještě nesetkal. Stuart o něm sice často mluvil. Často s ním trávil čas, ale mě k němu pustit nechtěl. Vždy mě nějak zaměstnal. Nejspíše si nás chce držet na blízku, protože nás dnes pozval na přátelskou večeři. Mohli bychom s ním uzavřít něco jako mírovou a obchodní smlouvu."

,,Cože?!" vypadlo ze mě rozhořčeně. Ben vypadal zmateně. Nakonec se odlepil od stolu, obešel ho a znovu se posadil do křesla. ,,Každopádně, tam chci mít i tebe, jelikož jsi má sestra. Jen jeden večer... Po škole tě můžu vyzvednout a alespoň ti ukázat byt, jestli budeš chtít. Ale teď už jdi, za pár minut zvoní." Zírala jsem na něj s otevřenou pusou a nedokázala pochopit absolutně nic. Moc informací najednou.

S mým úžasným výrazem v tváři, jsem se otočila ke dveřím a odešla pryč. Bloudila jsem chodbami. Pusu měla stále pootevřenou. Srdce mi bušilo jako o závod. V hlavě jsem měla guláš a myslela si, že každou chvíli exploduje. I kdybych Benovi řekla co se stalo, stál by si za svým. Je to moc velký paličák.

Místo do třídy jsem se vydala na záchodky. Když se má hlava vypořádá s jednou katastrofou, odněkud se zjeví nová! Potřebuji konečně klid!

Vrazila jsem na dívčí záchody jako nějaký splašený kůň a rukama chytila okraje umyvadla. Pevně jsem je zmáčkla měla jsem chuť s něčím praštit a do toho všeho se na mě ze zrcadla dívali ty oči. Byly to mé oči, plné beznaděje, plné smutku a nenávisti. Proklínala jsem sama sebe a nakonec do zrcadla udeřila pěstí. Na zrcadle se objevilo několik prasklin a také má krev.

Musela jsem se podívat na své krvavé klouby. Nakonec jsem se rozbrečela. Měla jsem obrovský hysterický záchvat. Bolelo mě na hrudníku, jako kdybych mé srdce a plíce omotával nějaký had. Stahoval je a snažil se prorvat ven. Ruce jsem držela na hrudi. Snažila jsem se s tou bolestí bojovat. Mé slzy si libovolně stékaly a já narazila zády do zdi a pomalu po ní sjela. Pořád jsem musela pouze brečet.

,,Uklidni se!" zakřičela jsem sama na sebe. Zklidnila jsem svůj tlukot srdce, pomalu se postavila setřela si slzy a vydala se do třídy, jako kdyby se nic nestalo. Chodbou jsem procházela jako kdyby mi patřila. Musela jsem si slíbit, že i když mi bude nejhůř, musím pozvednout hlavu a s falešným úsměvem to překonat.

Slzy si nechám jen sama pro sebe, protože brekot na veřejnosti je projev slabosti. To vždy říkal táta: ,,Nikdy nebreč před svými nepřáteli, protože poté uvidí, že nad tebou zvítězili! Nikdy nebreč před svými přáteli, protože oni tě potřebují mít silnou a sebevědomou!"

Jakmile jsem vcházela do třídy, narovnala jsem se, pohodila vlasy a usmála se jako největší arogantní princezna. Viděla jsem ten Stefanův výraz, který mě pozoroval stylem, kdo jsi zač?!

Posadila jsem se vedle Daniela a políbila ho na tvář a pouze se usmála.