po chvíli běhání jsme společně udýchaně usedli na veliké schodiště , které se táhlo do nejrůznějších koutů domu.
Ani nevím jak se to stalo, ale oba jsme usli.
Jen jsem po svojí tváří cítila bijící srdce v hrudi Darrena.
Probudilo mě do očí neúprosné ranní sluneční světlo.
Jakob na mě křičelo ať vstávám.
Po rozkoukání jsem se podívala na ještě pospávajícího Darrena.
Byl neodolatelný. Moje rty a mysl nedaly. Po maximálním přiblížení jsem ho políbila, nejspíš jsem ho tím probudila protože si mě přidržoval za týl mé hlavy. Jeden vášnivý polibek mu nestačil. Byl jednoduše nenasytný a po chvíli se místo dlouhých polibků pustil do vášnivého líbání.
Nebránila jsem se.
Spíš jsem napomáhala.
Pomalu mi odvazoval mou záclonu, už bylo jen na kousku mého trupu.
Teď už letělo vzduchem ze schodů a lehce jako pírko dopadlo na zem.
Když jsme se zvedli nadále nevnímáni okolí a líbájicí se odhazuji i Darrenovo záclonu.
.....Je, mi to trapné...
tak určitě víte co se tady stalo.
..Hlavu mám opět položenou na hrudi Darrena.
Prstem mu jezdím po zbytku hrudi a usmívám se.
Darren mě jednou rukou drží za bok a druhou mě hladí na ramenou.
"Jsi úžasá." prolomil ticho Darren.
"..Známe sotva třetí den a už jsme jako manželé ,kteří spolu žijí přes 20 let..." věnovala jsem mu úsměv.
"Myslíš že na to jdem moc rychle? chápu to, měli bysme se ještě víc poznat a-."
nestačil doříct svoji větu, jelikož jsem mu položila prst na rty a naznačila mu ať už dál nic neříká.
".. Polib mě" moji oči se hlubce zadívali do těch jeho.
Nevím jestli jsem zněla sobecky nebo nějak jinak negativně.
Darren se zvedl z cela nahý za sebou vláčící záclonu šel k velkému přízemnímu oknu přes , které jsem pražilo slunce.
Stál tam jako solný sloup a očima si jakob měřil krajinu.
nedalo mi to.
Šla jsem k němu.
"..co se děje?" řekla jsem s klidným hlasem.
"CHápeš že spolu nemůžeme být?.. já jsme hledaný a považovaný za satana! jestli mě dostanou zabijí i tebe!"
držel mě za ramena a zatřásl se mnou.
Chvíli jsem na něj jen koukala a po chvíli jsem měla oči plné slz.
Štípaly mne.
po chvíli jsem se neudržela a spustila své slzy stékajíc po mé tváří a padající k mému vyděšenému srdci.
Co se s ním stalo? ještě před krátkou chvílí se na mne jen smál.
Teď si rve vlasy a chodí po salónku jako nervózní pes.
Chvíli jsem ho pozorovala.
Pak jsem to nmohla vydržet a se záclonou namotanou na mém těle jsem vyrazila dveře.
Dala jsem se na útěk.
Někde v hloubi duše jsem doufala , že to všechno bl jen zlý sen.
Proč jsem si ho vůbec pouštěla k tělu?
Proč se má tvrdost vůči němu tak rychle proměnila v jemnost a rozkoš?
Při přemýšlení a pláči jsem se ohlédla.
CHYBA!
Když jsem se otočila zpět, už jsem jen cítila jak se kácím k zemi.
Po tvrdém nárazu do stromu se mi zamlžilo před očima a moje hlava zabolela jako když do ní uhodí blesk.
Když jsem jen bezvládně ležela na zemi matně jsem viděla někoho kdo mi něco říká.
Někdo ke mně doběhl a něco říkal.
Po snažení se doslechnout toho co mi říká a očima zjistit kdo to je, jsem upadla do hlubokého spánku, nebo snad kómatu....
*Moc se omlouvám že jsem tak dlouho nepřidala žádný díl!! Byla jsem pryč.:)
Tak tady je aspoň další část sice krátká ,ale aspoň tak:) Děkuji za přečtení!! Vote a kom potěší:))*
