Farm - Larry Stylinson

Farm 2

Slunce se mi očividně snažilo propálit díru do hlavy. Vážně, mám pocit že se mi kouří z vlasů! Louis se celou dobu co mě prováděl po okolí nesnažil znovu navázat jakoukoliv konverzaci. Možná jsem mohl být maličko přátelštější, ale... tohle je prostě trest. Nevím proč mě prostě máma nemohla vzít s sebou. Jasně, našla si novýho chlapa a tak svýho syna prostě odšoupne pryč. Vytáhl jsem si jedno sluchátko a zastavil se. Můj společník se na mě nechápavě díval.

"Můžeš mě zavíst do mýho pokoje?" zeptám se a rukou si zakrývám oči před sluncem.

"Harry, nevím jak to říct. Ale..." odmlčel se a podíval na nebe. Je naprosto bez mraků. "Tvůj pokoj je i můj pokoj." pokrčil rameny a bez dalších slov se rozešel k tomu baráku. Následoval jsem ho a v duchu nadával, proč nemůžu mít alespoň vlastní pokoj. 

Vyšli jsme schody a šli do půlky chodby. Louis se zastavil u jednich dveří a otevřel je. Vešel a já ho váhavě napodobil. Dostal jsem miniaturní infarkt. Dvě postele které vypadaly, že budou vrzat při každém pohybu, skříně a jedno křeslo, nad kterým bylo malé okno.

"Být tebou, přes den tu nejsem. Uškvaříš se." usmál se a obešel mě.

"Kam jdeš?" zeptám se a on se zastaví, ruku položí na futra a nakloní hlavu. 

"Za svojí prací. Chceš jít semnou?" zeptá se.

"Co je tvoje práce?" ušklíbnu se a strčím ruce do kapes.

"Pojď a uvidíš. Ale... bez těch sluchátek." založí ruce na prsou ve snaze vypadat drsně. Spíš to působí vtipně. Váhám, nevím jestli jít. Venku je nesnesitelně ale musím uznat, že mluvil pravdu. V pokoji bylo minimálně třicet stupňů. 

Sebral jsem si sluneční brýle z jedné z tašek, které zabírali skoro celou moji postel. Louis bere schody  po dvou a já na něj jen tupě zírám a vrtím hlavou. Chová se jako děcko. Opravdu se mi stýská po Londýně. 

Venku je opravdu neskutečný horko a já si nevzal až takovou zásobu deodorantů. A silně pochybuju, že v týhle díře seženu nějakej slušnej obchod. Z mých teplem vysušených rtů vyšlo tiché zasténání. Louis mě vedl ke stájím a následně otevřel  jeden a pak i druhej box. 

Vyvedl dva koně. Netuším, co to bylo za rasy, jeden černej a druhej hnědej. Oba obří a taky vzhledově dost nebezpeční. O krok jsem ucouvl, ale můj společník si nevšimnul. Měl dost práce s osedláváním. 

"Vezmeme Kori," ukázal na hnědýho. "a tady Sailoryho na projížďku," řekl s úsměvem zatímco mi podával divnej provaz, jehož druhá strana byla přidělaná k tomu hnědákovi. Zvířata a převážně tyhle nebyly něco, čemu bych holdoval což asi z mýho výrazu pochopil. "Snad se nebojíš?" ušklíbnul se.

"Pch!" otočil jsem hlavu a sebral mu kožený provaz z ruky. Šel jsem ze stáje ven, ale v půli cesty jsem se zastavil. Kori zamnou nešla. Sklopil jsem hlavu a stál jako přimražený. Bezva, koni. Povedlo se ti mě krásně ztrapnit.

Louis's POV:

Na farmě se starám o tyhle dvě zlatíčka už od mých patnácti, takže už čtyři roky a tohle je poprvé, co Kori svěřuju někomu jinému, než Samovi. Sledoval jsem Harryho jak se sám sobě snaží dokázat, že co se koní týče není až takový budiž k ničemu, ale Kori se mu to rozhodla neulehčit. Hodně potichu jsem k ní došel a pobídl ji, ať jde. Poslechla. 

"Vidíš?!" otočil se Harry. Na tváři měl posměšný výraz.

"Jistě, Harry," uchechtl jsem se a vzal za uzdu Sailoryho. Poslušně šel tam, kam já. Vyvedl jsem jak koně, tak i Harryho na louku. Měl jsem náladu v tom počasí jet k jezeru. Nasedl jsem na svého koně a opětoval Harrymu pohled. Jeho výraz doslova ječel: Tak to ani náhodou, na tu klisnu nesednu ani za boha!

Musel jsem se smát když pochopil, že jinou možnost nemá a jeho styl nasedání byl opravdu... komický. Ne, že bych se mu chtěl posmívat, jeho nezkušenost byla přímo roztomilá. Ještě že jsem mu nepůjčil Sailoryho. Ten by ho shodil jen co by se ho cizinec dotkl. Je to takový můj uzavřený hřebec. 

Jeho původní majitel se k němu nechoval hezky. Bral ho na koňské dostihy a doslova ho týral. Nutil ho závodit i když měl poraněnou nohu. Nakonec se ho chtěl prostě zbavit. Naštěstí neměl to srdce ho dát utratit a tak ho nenapadlo nic lepšího, než koně svěřit starému známému, co má čirou náhodou farmu. 

Těšil jsem se na Harryho. Opravdu hodně. Čekal jsem někoho, s kým bude sranda a mě se tak aspoň bude pracovat o něco líp, když tu bude někdo v mém věku. Ale Harry... řekněme že nevypadal jako kamarádský typ a já zase nejsem ten, co se vnucuje. Jen si myslím, že každý zaslouží nějakou tu novou šanci. 

Sice mě na začátku ignoroval, ale jen se musí rozkoukat. Určitě. 

Po jeho neskutečně trapných pokusech jsem seskočil ze Sailoryho abych mu pomohl. 

"Uá, Harry." podrbal jsem se ze zadu na krku a kousnul se do rtu. "Prostě mě nech ti pomoct, dobře?" chytil jsem ho za pravou nohu a pomohl mu ji dát do třmenu. "Chytni se tady," ukázal jsem mu na hrušku. "A teď se vyhoupni a snaž se nespadnout na mě." položil jsem mu ruku na zadek a pomohl mu se odrazit. Cítil jsem jak se mi krev řine do tváří a i to, jak se na mě po nasednutí na Koriino sedlo Harry díval. 

"N-no," otočil jsem se k němu zády a znovu nasedl na Sailoryho. "To bychom měli. Umíš koně pobídnout?" zeptal jsem se a on se na mě podíval jako by snědl všechnu moudrost světa ovšem Kori se nehla ani o milimetr. Zasmál jsem se a vysvětlil mu, jak na to. Po pár nezdařených pokusech se mu povedlo hnout se i s klisnou z místa a tak jsme mohli vyrazit. 

Netroufal jsem si s Harrym jet rychleji než pomalým krokem a tak se cesta k jezeru protáhla, ale stála za to. Sice jsme spolu nemluvili, ale koně jsou pro mě prostě úžasní a inteligentní a tak každá vteřina kdy můžu sedět na jejich hřbetě a kochat se tou nádherou je pro mě naprosto kouzelná. 

Stejně jako Harryho zadek. Chci říct oči. Ne! chci říct. Sakra. Nechci říct nic. Jenom jsem tu už moc dlouho izolovaný od... no, né že bych se někdy otáčel za ženskou sukní. Za *kiltem možná. Bože, Tomlinsone. Soustřeď se! za chvilku budeš u jezera se svýma milovanýma koňma a s naprosto sladkým a okouzlujícím Harrym. 

U Sailoryho moc dobře vím, že neuteče a jediné co ho bude zajímat je tráva kterou se může pást. Proto jsem hned když jsme dorazili na místo z něj slezl, přetáhl si přes hlavu tričko, stáhnul si tříčtvrťáky, skopnul boty a rozběhl se do vody. Byla ledová i přes neskutečně teplé počasí ale já se musel zchladit. 

Momentálně jsem totiž i já teplejší než pět sluncí dohromady. Co to semnou sakra ten kluk dělá? oh bože, ne. Ne! Nesundávej si to tričko! tolik ti sluší. Notak, obleč si ho znovu! Bože, on má tetování? Sakra proč si nenecháš aspoň ty neskutečně uplý skiny jeany ve kterých máš ten nejkrásnější zadek který jsem kdy viděl?  

Pro jistotu jsem se potopil a plaval dál od břehu. Začínal jsem mít malý problém, který se zvětšoval každou sekundu kdy jsem sledoval jeho. 

A/N: Takže, jsem tu s druhým dílem. Mám pro vás návrh. Buď budu psát delší díly a budu je přidávat po delší době, nebo kratší a víckrát. Je to jen na vás, tak si to rozhlasujte. ^^ A pokud nechcete být znásilněni, tak comments & votes miláčci. :3 (Jakože, prosím.)

*Kilt - kilt můžou nosit i kluci/muži a Louis tu rozhodně nemluví o ženách v kiltech, if you know what  I mean!:D