Exon, svět vedle Asgardu

Korunovace

Pohled Echo

Následující noc jsem vůbec nemohla zamhouřit oči. Byla jsem tak nervózní, že jsem se koukala na Exon z nejvyšší komnaty našeho paláce. Všude panoval klid a ticho, až mě to znervózňovalo, budu novou královnou Exonu a nebudu až tou dívkou, jako předtím.

„Echo?" zaklepe na dveře Loki a otevře je. Neotočím se k němu, ale zvuk vrzajících starých dveří šel slyšet. Obejmul mě zezadu a svou hlavu položil na mé rameno. „Děje se něco?" zeptá se.

„Korunovace se mi děje, celé staletí mi říkali že se na trůn nedostanu. Ale dnes je korunovace a já nejsem připravena." odpovím se zvýšeným hlasem, nechtěla jsem křičet ale ta nervozita mi to komplikovala.

„Jsi připravená a já tu jsem s tebou." dodá se šeptem, na jeho hlasu šla poznat únava.

„Jdi spát." řeknu a dostanu se z jeho sevření.

„Dokud nepůjdeš ty, tak se mnou nehneš." řekne pobaveně a zároveň unaveně.

„Tohle mi nedělej, Loki. Jdi si lehnout." rozkážu.

Pohled Tithyrid

Bylo pravé poledne kdy jsme už stály v korunovační místnosti na Exonu a čekali až Echo projde uličkou až k mámě.

Když se Echo zjevila v těch nejvíce galaxických šatech, které jsem kdy viděla, hled jsem si představila jak skvělou panovnicí zajisté bude. Thor se mnou na Exon nejel, ale stála jsem hrdě vedle mámy a Lokiho. Jsem hrdá na to že Exonďané přijali Echo, tedy doufám že ano.

Echo došla až k mámě, která ji položila korunu na hlavu a Echo si klekne.

„Slibuješ, Echo Kéry Gaiadaugher, že budeš svou zem chránit především? Nikdy nenecháš svou říši padnout?" začne Gaia.

„Budu svou zem chránit vlastním životem," odpoví a máma s mečem jemně ťukne do obou ramen od Echo.

„Prohlašuju tě za panovnici Exonu," dořekne máma a Echo se postaví. Všichni začali radostí tleskat a pískat, párkrát se ve vzduchu objevili i růže.

Pohled Helly

„A jak dlouho tu budu?" začala zas fňukat Éós.

„Ach, Odine, za co mě trestáš?" řeknu směrem k nebi a dupnu si.

„Tebe, spíše mě!" vykřikne ihned.

„Tak, heleď, Éós, tohle vězení vás má udržet tady, ale klidně tě můžu zabít, rozumíš?!" řeknu naštvaně a z boty si vytáhnu dýku.

„Helluš, hlavně klídek, jo?" řekne nervózně a začne couvat, až pak spadne, dýku ji přiložím k místu, kde se nachází srdce.

„Jsi pořád slabá a bezmocná," začnu a dýku opět vrátím do boty. „Kéry by mi tu dýku odkopla, nebo se pokusila ji vzít, abych ji nezabila, ale ty? Prostě uděláš ještě slabšího pegase."

Pak jsem se k ní otočila zády a přemýšlela, zabít či nezabít?