Dobrý den, pane psycholog.

Dobrý den, pane psycholog.

Dlouho jsme se neviděli.

Naposledy snad, když si mysleli, že jsem cvok.

Né, počkat!

To bylo tenkrát,

jak jsem byla v prdeli.

Šílela jsem

a nemohla si pomoct.

Nechtěla jsem nic

a už vůbec ne přemoct nemoc.

Dobrý den, pane psycholog.

Máte čas?

Zas mě trápí život a smog.

Můžu se obrátit na Vás?

Dobrý den, pane psycholog.

Můžu dál?

Trápí mě příliš rychlý krok

a trochu žal.

Trápí mě duše

a nevím si rady.

Ale vím, kdo mi pomůže.

Dáte mě dohromady?

Dobrý den, pane psycholog.

Smím Vám tykat?

Tohle byl jen prolog

Poradím Vám: Začněte si zvykat.