Probudila jsem se do šedýho rána.
Všechno bylo klidný.
Každý má vše obstaráno.
Zbývá jen: ,,Být vlídný"
A tak mě nikdo neobtěžuje,
když si vařím kávu.
Nikdo mi vlídnost nevnucuje
a vlastně ani slávu.
Chodím prázdným domem.
"Dobré ráno" přeji doušku čaje.
Skládám při tom jinotaje
a nikdo mě nestresuje shonem.
Potom vyjdu do studenýho světa.
Provází mě jen to šedý ráno a klidná duše.
Je mi přáno,
duše introverta vzkvétá.
YOU ARE READING
Dobrý den, pane psycholog.
PoesíaDobrý den, pane psycholog. Smím Vám tykat? Tohle byl jen prolog Poradím Vám: Začněte si zvykat. - - - - - - - - Dokončená slátanína rýmů života Vyhořelé Básnířky.
