Moje jediná a platonická láska
jenom on.
Zase myslím na brzký skon.
Naskočila mi další vráska.
Počítáš je už čtyři léta.
Víš o nich jen ty.
Dokonce i o tom, že s mými city by měla být veta
a stejně mi pořád způsobuješ tyhle pocity.
Všechno, co jsem v sobě zabila
zase žije.
A to jsem tak sladce zapomněla,
jak moc to ubližuje.
A zase ty léčíš mě
na netu a ve tmě
v týhle zkažený chvíli.
Znova vyměním splíny za píli.
Napíšu:
,,Musím se jen víc snažit."
Dořeknu:
,,Víc to ve mně zabít."
YOU ARE READING
Dobrý den, pane psycholog.
PoesiaDobrý den, pane psycholog. Smím Vám tykat? Tohle byl jen prolog Poradím Vám: Začněte si zvykat. - - - - - - - - Dokončená slátanína rýmů života Vyhořelé Básnířky.