Tělo,
jako inspirace.
Píšeme slepě,
co by chtělo.
Píšeme bez ustání,
aby se krátce odpoutalo.
Stupidní smysl naší existence.
Vždyť jsme k němu připoutaní!
Ale když spadne,
děláme, jakoby se nic nestalo.
Jakoby to bylo snadné.
YOU ARE READING
Dobrý den, pane psycholog.
PoetryDobrý den, pane psycholog. Smím Vám tykat? Tohle byl jen prolog Poradím Vám: Začněte si zvykat. - - - - - - - - Dokončená slátanína rýmů života Vyhořelé Básnířky.
