Dobrý den, pane psycholog.

Vztahy mezi květiny

Tak má kytka zase chcípla.

A poslední slova?

I když to celý týden vydržela,

že to bylo horší,

než klíčit znova.

A tak

to mý svědomí zase zkouší:

Že bych jednou mohla vytáhnout žaluzie

a říct, co mi není a co je.

Nedusit nebohý kytice.

Ten pugét,

co bych radši vrátila zpět,

tak ten zhynul včera

za slunného dne pod rouškou šera.

Tam končí naše cesty

ať jdeš z jakýkoliv kasty.

I kytice tam chodí.

A než fakt definitivně klekla,

ještě mi rychle řekla,

že jsem špatnej sen,

že by mě nechala umírat znova každej den.

Jenže já už jsem mrtvá,

po smrti jí to už moc nezajímá.

Že tam, kde plíseň prosperuje,

kde živé umírá,

tam má duše

i to ve mně, to taky žije.

Tam, kde se těžký život zavírá,

kde to slunce vzalo,

tam mý srdce zůstalo.

Včera za to vzala i kopretina,

Co jsem ji louce za domem  (u)trhla.

No nic, čeká mě chvíle citu.

V holobytu

Halucinace blahobytu