Zakázaný les

3

,,Kde?" zajímalo Patrika. ,,No támhle," znovu jsem ukázala na světlo baterky, které se začalo nečekaně vzdalovat. Třeba jen nějaký blbec jako my, který jde v noci na procházku. Nebo tady něco ztratil a teď to hledá. Důvodů mohlo být hodně.
,,Nezdálo se ti to?" ptal se. Podívala jsem se na něj. ,,A nechceš dioptrie?" zeptala jsem se ho na oplátku. Když on ze mě dělá blázna, tak já z něj zase slepého. ,,Ale náhodou já to světlo taky zahlédla," vložila se do toho ségra. ,,Ale asi je to jen nějaký opilec," mávla nad tím rukou. ,,To bych neřešila," dodala. ,, Dobře," souhlasila jsem. Ségra má přeci vždy pravdu. Nebo ne?
,,Nepůjdeme už domů? Už je celkem tma," řekla jsem. ,,Snad se nebojíš Terezko," nesnášela jsem, když mi takhle říkal. Připadala jsem si jako malá holčička. A ne jako nejstarší z těch tří. ,,Ne, nebojím. A neříkej mi tak!" no, teď to asi vyznělo jako od malé holčičky. ,,Tak promiň...Terezko," nenechal toho. Asi se mu líbil ten můj vražedný výraz.
Vstala jsem, překročila Hanu, která seděla vedle mě a sedla jsem si mezi ty dva. ,,Nejsem Terezka," dívala jsem se mu do očí. Ségra vytáhla mobil a začala si s někým psát. Beztak zase nějaký nový kluk, kterého mi tají. Musím uznat, že v té tmě, jak ji mobil svítil do obličeje, vypadala celkem strašidelně. Svou pozornost jsem však znovu upřela na Patrika. ,,Ale seš," dál mi pusu na tvář. ,,Ne, nejsem!" bouchlo jsem ho do ramene. Byli jsme vážně jako děti. Lehl si. ,,Já vím svý..." pokračoval. ,,Dřív jsem ti tak říkal a vůbec ti to nevadilo," lehla jsem si vedle něj. Dnes nesvítily žádné hvězdy. To mě celkem štvalo. Neměla jsem na obloze co zkoumat. Jen tmu. ,,Okey...už to nebudeme řešit," řekla jsem. Dal si ruce pod hlavu a já se otočila na bok, abych na něj viděla. Byl pěknej. I v té tmě jsem furt viděla, jak sakra pěknej je. No ale kamarádství bylo pro mě lepší. Pro nás oba. Sestra by s ním na mém místě už dávno chodila a jak ji znám, tak už by se i stihli rozejít. To byla celá ona. ,, Copak?" otočil se ke mně. Asi jsem se na něj dívala dost dlouho. No ale nevadí.
V tu chvíli jsem uslyšela něčí kroky. Nebyly to kroky jednoho člověka. Bylo jich víc. To jsem dost dobře poznala. Kdo tady sakra tak pozdě může jít? Patrik si toho všiml taky. Oba jsme si hned sedli. Hana furt koukala do mobilu. ,,Vypni to," sykla jsem na ni. ,, Cože?" podívala se na mě nechápavě. ,,Vypni to!" zopakovala jsem to. ,, Dobře...ale uvědom si, že jsi mi právě zrušila skvělou konverzaci." V tu chvíli ty kroky taky uslyšela. Vstali jsme. ,,Tak snad abychom už šli domů," navrhla jsem. ,,Dobrej nápad...Půjdeme raději jinou cestou. Kdoví kdo to je."
Rozhodli jsme se, že vyjdeme ten kopec a pak půjdeme další lesní cestou. A pak ještě dalším lesem. Je to sice delší, ale lepší než se potkat s nějakýma úchylákama. Kdo jinej by tak chodil? Každej normální člověk u nás ve vesnici dávno spí. My se nepočítáme. Zapnuli jsme si baterky na mobilu a šli do toho šíleného kopce. Díky tomu čistému lesu jsme apson o nic nezakopli.
,,Kdo myslíte že tam chodil?" zeptala se ségra po chvíli. ,,Hej, kdo je támhle?" uslyšeli jsme z dálky. Bylo těžké rozeznat přesnou polohu toho hlasu. Zastavili jsme se. ,, Nevím..." řekl někdo. ,,Jdeme se podívat. Ale tam by neměl být nikdo od nás," pokračoval ten první hlas. ,,To myslí nás?" zeptala jsem se. ,,Asi...snad ne..." vykoktal Patrik. ,,Někdo porušil zákon..." uslyšeli jsme někde za námi. ,,Jaký zákon?" ,,Pšt!" okřikli jsme Hanu. Taky nás to zajímalo. Začalo nám docházet, že tady něco nehraje. ,, Jděte pro ně!" Sakra! ,,Zhasni to! Vypnout mobily" přikázal Patrik. Vůbec jsme nevěděli co to má znamenat. O co tady sakra jde? Stáli jsme tam a pomalu ani nedýchali. ,,Ztratili se nám. Ty světla zhasla," řekl někdo. My však věděli, že není daleko. ,,Okamžitě je najděte! Porušení zákonu se trestá smrtí. Honem!" někdo jim to přes vysílačku přikázal. ,,Rozkaz..." Sakra... Jaký zákon? Smrt? Cože?? A co budeme dělat teď?