Nenávidět Znamená Milovat

#26

Samantha

Cítím chlad co napadá mé prsty a zároveň i pulzující horko spalující mojí tvář . Bloudíc temnotou neschopna najít svůj záchraný bod, doufajíc v brzké vysvobození . Nesmírné ticho mně pomalu ale jistě dohání k šílenství. Myšlenky plující v mé hlavě jsou hlasitější a já jsem neschopna je umlčet. Mé tělo mě neposlouchá. Nemůžu se hýbat a ať se snažím sebevíc nedokážu to. Chci zpět. Tak moc chci. Chci za svými přáteli. Za svou láskou . Vím, že nejsem mrtvá a to je právě to co mě děsí. Když nejsem , tak co se se mnou děje? Jsem snad mezi životem a smrtí ? Jak dlouho tady už bloudím ? Chybím jim tak jako oni mně ? Pomozte. Kdokoliv ....

POHLED TŘETÍ OSOBY

Netušil co má dělat. Jeho nejlepší přítel - bratr - ležel s rozdrásanýma zádama a bokem na bradavické ošetřovně . Jeho láska . Dívka, která ho naučila milovat zabírala místo hned vedle něho s netvořeným obličejem . Druhý nejlepší přítel ležel vedle nich a ač vypadal fyzicky nejlépe, psychicky byl na tom nejhůře . Zato Peter byl v pořádku jak fyzicky tak i psychicky ač jeho nejlepší- a také jediná - kamarádka ležela na ošetřovně s ranamy od drápů a dva z nejlepších přátel byli zraněný, on nepociťoval tolik bolestných pocitů jako tmavovlasý chlapec naproti němu . Jediné co silně cítil byl hlad a jak se mu kroutí žaludek jen z pomyšlení na jednu z bradavických hostin .

Sirius si frustrovaně prohrábl vlasy a vzal dívku za ruku tak opatrně jako by se bál, že jí ublíží ještě více . Jemnými kroužky hladil její ledovou ručku a nepřítomně koukal do její dříve andělské tváře. Věděl, že jizvy jí zůstanou na vždy jak ty fyzické tak i ty psychické . Bylo to asi dvě minuty co si madam Pomfreyová odskočila do své kancelář pro tác s lektvary , ale Sirius je vnímal jako nekonečné hodiny čekání . Každou chvilku se ošíval a pokukoval po dveřích kde bradavická ošetřovatelka zmizela . Všiml si jak Peter pohupuje nohama ve vzduchu a nevině na ně shlíží . 'vypadá jako malý dítě ' pomyslel si a se zachmuřením zavrtěl hlavou . Zbystřil když madam Pomfreyová konečně vyšla a zamířila k němu , tedy přesněji k dívce na lůžku .

"Také by jste si měl lehnout pane Blacku jak tak na Vás koukám budete potřebovat ošetřit. " říkala mezitím co pokládala tác na noční stolek .

"Já jsem naprosto v pohodě. Postarejte se o ně, ty jsou přednější . " kývl hlavou k lůžkám a se stále držící dívčiny ruky poposedl na nepohodlné , dřevěné židli .

"To je samozřejmost pane Blacku, ale je mojí povinností se postarat o všechny zraněné studenty " odpovídala mu a u toho dávala ležící dívce lektvar na zmírnění bolesti . Hůlkou pracovala rychleji než při nějakém souboji . Sirius upřeně pozoroval jak se díky madam Pomfreyové rána na obličeji zaceluje. Už nevypadala tak hrůzostrašně. " Jizvy zůstanou , s tím bohužel nic neudělám . " smutně si povzdychla a přešla s tácem k druhé posteli kde se začala věnovat Jamesovi. Kvůli jeho ranám musel ležet na břiše s hlavou otočenou na stranu. Tak Sirius viděl jak pokojně leží . Usl po cestě na ošetřovnu .

"Budou v pořádku ? " zazněl tichý hlas z poslední postele . Sirius nepatrně trhl hlavou jak na něho zapomněl.

"Jistě pane Lupine a teď sebou nemelte , musím Vás ošetřit! " rázně ho umlčela a dala se do ošetřování . Ani nemrkl a už mu Poppy cpala silně zapáchající lektvar pod nos . "Tak a teď jen ležte pane Lupine . Rány jsem Vám ošetřila takže budete v pořádku jste jen vyčerpán . Tady, vypijte to ! " podala mu poslední lahvičkou, kterou s povzdechem vypil. Podle chuti hned uhádl co mu Poppy podstrčila. Nestihl ani nic říct a usl bezesnym spánkem . " A teď Vy Blacku " otočila se na něho . Sirius nuceně pustil Samanthy ruku a pohodlně se usadil na lůžku vedle ní . " Lehnout! " nakázala mu s výhružným pohledem ho spražila ještě dřív než stačil protestovat . Otráveně protočil oči a udělal tak, jak po něm žádala . Natáhl ruku a znovu uchytil Sam . Nevnímal madam Pomfreyovou , jen sledoval její tvář . Sledoval jí do té doby než se mu samou únavou zavřela víčka .

*

Peter nevěděl co má dělat. Všichni spali . Jen on jediný ne . Opět na něj všichni zapomněli . I Poppy . Prošla kolem něho do své kanceláře jakoby tam vůbec nebyl. Co kdybych byl zraněný ? Nechali by mě vykrvácet ? Takové myšlenky mu létaly hlavou . Rychle je odehnal a s námahou se zvedl z lůžka. Koukl ven a zjistil, že už se pomalu rozednívá . Mohlo bát tak pět , šest hodin ráno . Celou noc nespal , byl unavený , hladový a mrzutý . Rozešel se ke kanceláři . Nakoukl dovnitř a spatřil Poppy otočenou zády k němu . Vydal se do nitra pokoje až zastavil těsně za jejíma zádama.

"Tak já půjdu madm Pomfreyová " pronesl tiše do ticha pozoroval jak sebou polekaně trhla a rychle otočila hlavou

"Pane Pettigrewe ! " rozkřičela se tiše aby nikoho nezbudila "Co tu děláte ? Nemohl jste si nejdříve odkašlat nebo na sebe nějak upozornit ? " držela se - podle Petera - vtipně za hruď a zběsile dýchala .

"Promiňte madam . Jsem unavený tak půjdu na kolej " omlouval se celý červený a s nervózním podrbáním za uchem se otočil . Vypadal jak ztracené štěně .

"Nikam nechoďte , lehněte si zde . " řekla jen a pomalu ho vyháněla ven " Tak šup šup . Také se musím prospat . " tlačila ho do zad, snažíc se ho odtlačit zatímco Peter naprázdno otevíral pusu a rozhazoval rukama kolem sebe . Někteří by řekli, že to byl velice vtipný obrázek . Vystrčila ho ven, Peter se rychle otočil , ale to už mu madam stihla prásknout dveřmi před nosem . Podivil se , že to nikoho na ošetřovně nevzbudilo . Pokrčil rameny a zamířil k lůžku - kde po celou dobu seděl jen v tom rozdílu, že si hned lehl .Sladká říše snů ho do sebe vtáhla tařka hned co zavřel oči .

***

Nemohl spát . Nevěděl proč . Možná to bylo jeho spolubydlícíma, kteří hlasitě chrápali nebo snad zimou , která se o něj třela . Otočil hlavu k velkému oknu kde se na hladině jezera objevovaly první paprsky slunce . Věděl, že dnes byl úplněk . A také věděl co prováděl Lupin s tou svojí bandou . Nikdy nezapomene na to jak zjistil , že je Lupin prašivej vlkodlat a zbytek jeho bandy další vypelíchanej zvěřinec . Nedokázal pochopit jak se s nima může Brownová bavit. Ani to , jak s jedním z nich může chodit . Myslel si, že bude mít úroveň, ale asi se zmýlil .

Brownová ... Co je na ní tak zvláštního , že nad ní musím přemýšlet ? Brownová .... Chtěla mi pomoct aniž by se se mnou jedinkrát bavila .

Počkej si Samantho Rosemarry Brownová , já zjistím v čem jsi tak zvláštní a ať mě to děsí sebevíc pokusím se tě poznat .