Nenávidět Znamená Milovat

Cesta do Bradavic

Jsem s rodiči na nástupišti 9 a 3/4 , nejsme nějak emocionální rodina natož otec, matku mam ráda je vždy milá a nabytá pozitivní náladou, ale to samé se nedá říct o mém otci. Je odtažitý, neprojevuje žádnou lásku ani žádné jiné emoce, ale i přes to věřím že matku miluje. Nemám žádné sourozence takže to znamená že jsem jediná pokračovatelka a dědička rodu Brownů. Rodiče mi od malička učí způsobům a jak se má jediná dědička Brownů chovat.

Nastupuji do Bradavic do 6. ročníku- je mi 16 let- kvůli rodině. Musela jsem rodiče všude doprovázet, tak proto mam od 11 domácí výuku. Naučila jsem se vše co by jsem se měla naučit ve škole a i něco víc  dokonce jsem se stala zvěromágem, proměnuji se ve vlka bílého,ale o něco většího vzrůstu skoro 1,5 m vysokej ano vim je to zvláštní,ale je to tak. Moji rodiče neví že jím jsem, ale mam takový pocit že matka něco tuší. Jsem celkem hubená a vysoká. Vypracované nohy a břicho ano docela dost na sobě pracuju. Teď už přejdem zpátky na nástupiště. Otec mi opět dává přednášku ať nemluvím s mudlovskými šmejdy a ať hlavě skončím ve Zmijozelu. Jako bych mohla ovlivnit kam mě Moudrý klobouk pošle.

"Ale notak  Marvine nestresuj tu holku i v její první den školy. "  Pronesla klidně matka a vrátila se pohledem na mě .   " Neboj se zlatíčko vše dopadne v pořádku a nezapomeň napsat hned jak tě Moudrý Klobouk zařadí. "

"Ano mami"  Objala jsem jí  " Teď mne omluvte myslím že bych si měla najít kupé jinak si nesednu."

"Ovšem" Pronesl chladně otec a já se na oba moje rodiče usmála a šla do vlaku.

Všechny kupé už byli zaplněné . Když už jsem ani nedoufala že si sednu, úplně nakonci jsem našla kupé kde seděla jen jedna dívka tak jsem zaklepala.

"Ahoj máš tu volno?"  Mile jsem se na holčinu usmála, mohla být v mém věku.

"Jasně pojď. "  Řekla mile. Sedla jsem si naproti ní a nenápadně se na ní koukla. Měla zrzavé vlasy skoro až do červena, smaragdové oči, hubená postava a upřímný úsměv.

" Promiň jsem Lili Evasnová, ty seš tu nová že? " 

"Ano, jsem Samantha Rosemarry Brownová"

"Moc mě těší a do jakýho jdeš ročníku? "

"Do 6."

"Páni náhoda já taky a jestli to neni nějak soukromný tak proč nastupuješ až teď? "

"No je to těžký na pochopení,ale zkusim to nějak zjednodušit. Prostě jsme docela vysoko postavená rodina  - tím nechci řict aby jsi se ke mě chovala jinak nebo tak něco - no a tak mí rodiče museli podstupovat různé akce a bohužel pro mě jsme musela taky jelikož jsem jediná dědička, lidi kolem nás si na mě museli udělat nějaký obrázek a pak to cestování prostě děs ani nevíš jak jsem šťastná že konečně můžu jít do normální školy a ještě aby jsi to neochopila špatně normálně jsem měla domácí výuku tak si troufám říct že jsem připravená. "

"Ouu aha, takže ty jsi čistkrevná? " Zeptala se opatrně

"Ano, ale neboj já mam ráda mudlorozený myslím si že jsou chytřejší než polovina čistokrevných"

"to jsi asni jediná."  Řekla smutně

Lili už se na nic neptala a tak jsme seděli v tichosti. Vlak se rozjel a já přemýšlela nad Bradavicema dokud se neotevřeli dveře od našeho kupé. Otočila jsem hlavu a zahlídla 3 clapce našeho věku. Hned první měl hnědé vlasy - teda myslim že to byli vlasy spíš to vypadalo jako brabčí hnízdo- a kulaté brýle . Po jeho pravici stál takovej roztomilej kluk až na ty jizvy ty moc roztomilý nebyly. A po jeho levici kluk s dlouhými černými vlasy a s bouřkově modrýma očima. Musim přiznat že znich byl nejhezčí. Všimla jsem si že se za nima schovává ještě jeden, trochu menši a obtlsoutější. Pak ten prostřední promluvil.

"Lilečku máš volno pro svého milého? "

"Sklapni Pottre! "  Koukla jsem se na Lili a čekala co udělá dál. Jen protočila oči a mávla rukou na náznak ať si teda sednou. Samozřejmě si ten brejloun musel sednou těsně vedle ní. Podle jejího výrazu ho neměla ráda. Ten roztomilej si sedl vedle něj, s dlouhýma vlasama vedle mě a ten prcek zas vedle jeho.

"Kdopak to je Lilečku? "

"Promiň a kdo jsi ty? " Nadzvedla jsem jedno obočí

"Mé jméno je James Potter tohle je Remus Lupin" ukázal na roztomilýho. Usmála jsem se na něj a on se trochu začervenal.  "Tohle  Peter Pettigrew " ten buřtík " a můj nejlepší kámoš Sirius Black"  Koukla jsem se na kluka vedle mě a až po tom mi došlo co řekl. Sirius Black o něm mi rodiče vyprávěli tedy spíš o jeho rodině taky to byla čistokrevná a docela vysoko postavená rodina ne tak hodně jako my ,ale i tak to byl významný rod ,ale on jak by řekl můj otec nebo kdokoliv z čistokrevných rodin byl krvezrádce. Z mé hluboké myšlenky mě odtrhlo až odkašlání.

"No?"

"A jak se jmenuješ ty?"

"Jo promiň, jsem Samantha Rosemarry Brownová. " Dokončila jsem svoje stašně dlouhý jméno.

"Co?" Sirius poprví promluvil.

"Co co?" Divila jsem se

"Jak že se to jmenuješ? "

" Prosím nenuť mě to opakovat je to strašně dlouhý. " Zasmála jsem se  ,ale jeho pohled byl tak vážný že mi z toho naskočila husina.  "Em Brownová " Prudce se zvedl

"Jamesi pojď s ní nebudu v jedný místnosti! " Prskl a odcházel ze dveří. Nechápavě jsem se na něj dívala a potom na Jamese on se bez váhání zvedl a šel pryč ještě než úplně zmizel posla Lili vzdušnou pusu ona ho jen probodla pohledem. Peter taky odešel,ale Remus zůstal.

"C-co to mělo znamenat? "  Vykoktala jsem ze sebe

"Popravdě, nemam tušení."  odpovělěla mi Lili. Já se smutně koukla do země.

"Neboj ono ho to přejde už je holt takovej. " Uklidňoval mě Remus

"Dík " smutně jsem se usmála

"A do jakýho jdeš ročníku? "  Snažil se změnit téma

"Do 6. "

"Fakt my jdem taky "

Opřela jsem si hlavu o sklo a přemýšlela nad tím proč tak vybuch. Měla jsem tušení,ale doufala že to neni tím.  Lili si něco četla a Rem taky takže pozbytek cesty proběhl v hrobovém tichu. Konečně se vlak zastavil. Vyšla jsem z vlaku a zahlídla poloobra co řval "PRVÁCI, PRVÁCI KE MĚ!" Sice nejsem prvák,ale jsem tu poprví tak půjdu za ním.

"Ehm dobrej jsem tu letos poprvý a nevim kam mam jít, můžete mi prosím pomoc? "

"Jasně půjdeš se mnou  jo a mimochodem jsem Hagrid. "

"Samantha "

Nasedli jsme na loďky a já jela s Hagridem. Konečne jsem měla výhled na hrad, byl fakt krásnej. Dopluli jsme na břeh kde nás už čekala postarší žena ve špičatém klobouku a přísným pohledem. Dovedla nás až kvelkým dveřím kde se zastavila.

"Dobrý den studenti jmenuji se Minerva MgGonagallová jsme zástupkyně ředitele Bradavic a také ředitelka Nebelvírské koleje. Zachvíli budete přirazeny právě do takových kolejí jmenuji se Nebelvír, Mrzimor,Havraspár a Zmijozel. Kolej  bude něco jako vaše rodina za každý úsměch se vám body přičtou za porušení školníku řádu zase odeberou. Nyní mne následujte....."

Takže konečně je tu první díl mého nového příběhu porpavdě tady u něj budou delší kapitoli než u předešlýho jelikož se to prostě líp píše. Snad se vám to bude líbit .