Nenávidět Znamená Milovat

#8 " Mílil jsem se? "

SIRIUS

S Poberty jsme vtrhli do Velké síně v čele s Jamesem. Nasadil jsem svůj typickej úšklebek kterým odzbrojuji veškeré dívčí obecenstvo v Bradavicích.  "Evansová " zašeptal James a to už jsme všichni věděli co to znamená. 

"Evansová letos se mnou na to rande půjdeš že? " Zahulákal James a společně k ní přišli.

"No to víš že jo Pottere. To tak! " tu ironii v hlase jste mohli poznat na míle daleko

"Ale já vím že mě miluješ " Jamesovi rozhodně sebevědomí nechybí.

"Miluju hodně věcí,ale tebe NIKDY! " Setřela ho Evanska. Ta mu dává.

"Au to bolelo " James se naoko urazil a chytl se za hrudník. Na to se někdo rozesmál , ale kdo to u Merlina byl ? To jsem si mohl myslet že to byla ona. Má fakt překrásnej smích.  Lili se na ní vražedně podívala nacož se jí  omluvila ,ale to pobavení v hlase tam bylo pořád.

"Vypadni Pottere chci se najíst a nepozvracet se. " Fakt kde na to chodí to jsou jedny stěry za druhym.

"Ještě se uvidíme Evansová " dodal James a otočil se

"Kámo ta tě stírá " ukázal jsem na všeobecnej fakt

"Stejně mě miluje jen si to nechce přiznat " řekl sebevědomě 

"Jasný " zasmál jsem se

Sedli jsme si o něco dál od nich a pustili se do jídla, já z ní však nemohl spustit oči. Jak je vůbec možný aby byl někdo takhle krásnej? NE! Uklidni se víš co je zač její rodina! Ale co když je fakt jiná a já si to jen nedokážu přiznat?   Zmého vnitřního souboje sám se sebou mě vyrušilo houkání bíle sovy co se právě řítila k oné dívce která mi tak dokáže zamotat hlavu. Červená obálka? HULÁK! Bože to nedopadne dobře. Chvíly se na ní jen dívala pak jí něco řekla Evanska a ona začala rozbalovat.

" SAMANTHO ROSEMARRY BROWNOVÁ JAK SES OPOVÁŽILA VSTOUPIT DO JINÉ KOLEJE NEŽ JE ZMIJOZEL?! JEŠTĚ K TOMU DO NEBELVÍRU! NEHORÁZNĚ JSI MĚ ZAHANBYLA, BYL BYCH RADŠI KDYBY SI SE NIDKY NENARODILA!  "

No ty krávo, si dělá prdel ne? To bylo ještě horší než jsem myslel . Chvilku se jen dívala na útžky z dopisu. Pak jí Lili chytla za ruku ona se ale vyvlíkla a běžela ze síně.

"Slečno Brownová" zavolal Brumbál

"SAM! " zakřičeli společně Rem , Lili a ta třetí u který si nikdy nezapamatuju jméno. Nebyl jsem pozadu a zavolal jí taky ona však nereagovala a běžela dál. Na nic jsem nečekala a rozběhl se za ní. Naprosto jsem ignoroval Jamesovo pohled a vlastně všech zbylích a sprintoval za ní. Běžela až k Zapovězenýmu lesu. Myslel jsem že se zastaví,ale ona běžela dál. Běžela až do hlubyn onoho lesa a na malí mítine se zastavila, sedla si a pořádně se rozbrečela. Ani se jí nedivim i na mě to bylo moc a to to neni můj otec. Usoudil jsem že je čas se proměnit. Já se nezmínil že jsem zvěromág? No tak vám to říkám teď , proměňuju se na černýho psa. Ano Black se proměnuje na černýho psa, ironie co?

Pozoroval jsem jí dlouho jelikož už byla v lese tma. Konečně přestala brečet, ničilo mě jí takhle vidět a nemoct jí obejmout a utišit. Chtěl jsem jít o něco víc ,ale praskla pode mnou větvička. Rychlostí blesku jsem se přemístil za ní ,ale to bych neměl bejt já aby se prostě něco nestalo. Opět ta zasr... NE Siriusi kroť se ! Prostě opět ta větvička praskla. Začala se pomalu otáčet. Měla celý oteklí obličej ,ale pořád vypadala překrásně. Proč jsem si všiml až teď tich nádherných šatů? Sice jsou krátký ,ale komu to vadí? Mě rozhodně ne! Myslel jsem že začne vyšilovat . Tak co by jste udělali vy? To co udělala mě naprosto vykolejilo. Pomalu zvedla ruku před sebe.

"Ahoj kamaráde" já na ní jen koukal. Pomalu si klekla ,ale neustále měla ruku nataženou  "Neboj se nic ti neudělám " začal jsem se k ní pomalu přibližovat dokud jsem se nedotkl čumákem o její dlaň. Byl to tak hřejivej pocit.  " No vidíš " podrbala mě za uchem nacož jsem radostně zavrtěl ocasem. Zabořil jsem čumák do jejího klína.  "Copak tu děláš? " Koukla se mi do očí a já měl úchvatný výhled na ty její.  "Asi už blázním " řekla si pro sebe ,ale já jí moc dobře slyšel  "Asi nevíš jak se od sud dostat co? " a víš že vim ? Rychle jsem se zvedl a odcházel jsem pryč ještě jsem se podíval za sebe aby jí to došlo a hele došlo.  Dovedl jsem jí až na kraj lesa tam se zastavila a koukla se na mě. "Ani nevíš jak mi tvoje přítomnost pomohla "  ani nevíš jak pomohla mě ta tvoje.  Sehla se ,chytla mi čumák a letmě mě políbila.  Bože ona mě políbila!   "děkuju " špitla a zamířila do hradu.  Chvíly  -no "chvíly"- jsem tam tak stál a přemýšlel nad tím co se právě stalo. Že bych se mílil? Proměnil jsem se na zpět a šouravým krokem se vydal do hradu. Když jsem dorazil do společenky stála tam a u ní byl Rem

"Vážně ti nic neni? " ptal se Remus. Zakroutila hlavou a znovu se rozbrečela. Rem jí obejmul. Jak bych jí taky chtěl cítit v náručí.

"Hromadné obětí " zahulákala ...em....jo Gabriel....konečně . Na to se všichni obejmuli dokonce i James s Peterem čemu jsem se docela divil. 

"Teď jestli mě omluvíte jsem docela unavená" oznámila a holky přikývli a dodaly že taky. Rozloučili se a zmizeli v dívčích ložnicích.

"Kluci? " zeptal jsem se a neustále hypnotizoval zem.

"Siriusi? "

"Něco se stalo " 

"Povídej " vyzval mě Rem. Sedl jsem si na gauč vedle Jamese. Vše jsme jim řekl, tedy myslim to co se stalo v lese.

"Kluci já to posral "řekl jsem zoufale a zabořil jsem hlavu do dlaní

"Jo to posral " dodal Rem, ale nedivim se mu

"Co mam dělat? "

"Měl bys jí to vysvětlit" tentokrát mi odpověděl James

"Ale co když mě nevyslechne? "

"Vyslechne " uklidňoval mě Rem

"Díky "  kluci kývli a já se vydal do ložnice. Než jsem upadl do říše snů mé myšlenky patřili jen jedné jediné osobě, osobě která ve mě vyvolává směsici pocitů .