Nenávidět Znamená Milovat

#14 Křiklanův večírek ČÁST 2

3 182 slov

"Já myslel že se bojíš? " leknutím jsem nadskočila a prudce se otočila

"Do pytle já se tak lekla to už mi nedělej! "

"Promiň " zaculil se a šel si ke mě sednout

"Co tu děláš ? " zeptala jsem se

"Šel jsem za tebou " pokrčil rameny a zadíval se ven

"Proč? " koukla jsem se na něj

"No..."

"Siriusi co se děje? "  Sirius sklopil hlavu a začal si hrát s prsty

"Ále nic jen mě něco napadlo a bojim se že to nevyjde "

"Neboj se toho a prostě do toho jdi a nejdřív cože tě to napadlo? "

"No ...prostě jde o jednu holku, víš chci jí pozvat na ten Křiklův večírek ,ale mam strach ne takovej že se bojim jí oslovit,ale strach z odmítnutí nebo že už prostě svůj doprovod má a já promrhal příležitost. "

"No tak to zkus třeba bude štěstěna na tvojí straně a ta dívka doprovod mít nebude a s tím že se bojíš že tě odmítne s tim si prosimtě nic nedělej vždyť každá holka po tobě touží takže tohle máš v kapse " mrkla jsem na něj i když to nemohl vidět jelikož si furt hrál s prstama

"Ale tahle je jiná než ostatní "

"Tak to aspoň zkus když to nevyjde můžeš si vybrat jakoukoliv jinou "

"Dobře tak co ty na to? " zvedl pohled a zadíval se mi do očí

"Co? " nechápala jsem on se jen zasmál asi mojí demenci nevim a pokračoval

"Jestli půjdeš? "

"Počkat! To jsi celou tu dobu mluvil o mě? "

"No.. Jo " znervózněl

"Ježiš proč si to neřekl hned nemusel jsi z toho dělat takový drama. Bože je jansý že s tebou půjdu vždyť jsme kamarádi. " zasmála jsem se zřejmě ho to pozbudilo a letmo se usmál

"Uf já si oddych " zasmásl se teď už  naplno "Počkat! Tebe nikdo nepozval? " podivil se a zvedl obočí

"Samozřejmě že pozval ,ale tak nějak jsem čekala na.. " zasekla jsem se v půlce věty

"Na? "

"Na tebe " šeptla jsem a sklopila pohled

"A kdo tě pozval? " došlo mi že se snaží změnit téma a byla jsem za to dost vděčná

"Em tvůj bráška " nevině jsem se na něj uculila

"No a... aha " řekl přes zatnutý zuby

"Ale ber to z tý pozityvní stránky to ty si vyhrál " zasmála jsem se a štouchla ho do ramene

"No to máš pravdu " narovnal se a zasmál se taky

"No nic musim ještě do sovince,doprovodíš mě? " zeptala jsem se a zvedla se ze země

"No jasně" odpověděl a také se zvedl. Bok po boku jsme sešli schody a zamířili do sovince

"Em Sam? "

"Ano? "

"No ještě jsem neměl možnost se tě na to zeptat no a strašně mě to zajímá tak se ptám teď. Co to máš za hůlku? "  Sakra! To ne

" Umm normální? "

"Bílou? "

"Fajn... " vydechla jsem " Tuhle hůlku vyrobil můj praprapraprapra děda od té doby se v naší rodině dědí po generaci a čekalo se koho si hůlka vybere. Když si vybrala mě otec byl na mě strašně pyšnej no spíš se s tim chlubyl před rodinou že jeho dcera je ta co má Froxovou hůlku- můj praprapraprapra děda  se jmenoval Frox a tak jí také pojmenoval- tahle hůlka je hodně mocná -ne jako Bezová ,ale  neni od ní daleko- taky je hodně vzácná už jen to že je bílá neni to z žádnýho vzácnýho dřeva byla to obyčejná vrba ,ale děda jí namočil do dračí krve která se kvůli dračímu jádře sformovala na býlou poté do ní vyryl maláho draka . Hůlka prý čekala na svou "Dračí princeznu" vyprávělo se že osoba kterou tuhle hůlku bude vlastnit dokáže skrotit draky a také jeden živel a to oheň. Samozřejmě je to jen legenda ,ale i přes to jí celá naší rodina ukrývala proto jsem to nikomu nechtěla a také nemohla říct a zdržuju se toho aby jí vidělo hodně lidí. To co jsem ti právě řekla neví nikdo a chci aby to tak i zůstalo. Věřim ti Siriusi proto jsem se rozhodla povyprávět ti  příběh mé hůlky. "