Again together [CZ]

9

Čekala jsem a on spojil naše rty v jedny. Polibek byl vášnivý a on si mě posadil rozkročmo na jeho klín. Držel mě za boky a já si ho přitáhla za vlasy. Tahala jsem ho za konečky. Když najednou.....

¨

Někdo zaklepal na dveře. Překvapeně jsme se na sebe podívali. "Ty někoho čekáš?" Jen jsem zakývala hlavou v zápor a rychle z něj slezla. Nevěděla jsem, co si myslet a pomalu váhavým krokem jsem šla ke dveřím s myšlenkou, co to mělo znamenat. Sahala jsem po klice, když mě zadržel. "Tohle se nikdy nestalo...Jasný?" Jen jsem se na něj překvapeně podívala, chtěla bych i něco říct kdyby dotyčný nezaklepal znovu. Rozhodla jsem se pro tuhle chvíli Erika ignorovat a otevřela dveře v kterých stál Adam. "Ahoj, přišel jsem tě někam pozvat na večeři." Erika si zatím nevšiml a tak jsem otevřela víc dveře. Adam se na něj překvapeně podíval a vydal ze sebe jenom "Oh.. tebe jsem tady nečekal.." Erik si jenom rozpačitě prohrábl vlasy a pokrčil rameny. "Jo, taky jsem netušil, že sem půjdem" Do toho jsem se už rozhodla zasáhnout. "No on už je stejně na odchodu a ano moc ráda s tebou někam půjdu, ale musíš mi dát chvilku se připravit."

"V pořádku.. počkám na tebe" usmál se na mě roztomilým úsměvem pod kterým by se né jedné slečně podlomila kolena. Otevřela jsem víc dveře aby mohl vejít dovnitř a na Erika jsem se podívala aby vypadl z mého bytu. Ten hodil roštácký pohled a oznámil nám, že si to rozmyslel a počká na mě s Adamem aby se nenudil a poté odejde. Věděla jsem, že už nemám šanci protestovat a tak jsem se šla obléct.

Když už jsem měla pocit, že budu muset jít v teplácích, protože nemám nic na sebe, tak jsem si na něco vzpomněla. Vytáhla jsem krabici, kterou jsem dostala od táty k patnáctým narozeninám. Otevřela jsem jí a byly tam krátké vínové šaty. Délku mají ke kolenům a mají nadýchanou sukni a výstřih je sice větší ale vůbec nic neodhaluje. Miluju je a nechávala jsem si je na zvláštní příležitosti, ale ta za ty roky nepřišla, tak je musím trochu provětrat.

Připravená i namalovaná jsem šla do obýváku. O něčem tam horlivě diskutovali a u toho oba máchali rukama, připadali mi celkem naštvaní. Chvíli jsem je poslouchala a došlo mi, že se baví o fotbale. No jo.. kluci..Trošku jsem si odkašlala abych na sebe upoutala pozornost, že můžem jít. Oba se na mě otočili ve stejnou dobu, což mi pobavilo. Adam otevřel pusu a vyvalil oči. ''Bože můj ty jsi nádherná'' vyhrkl Adam.. podívala jsem se na Erika a ten se na mě taky díval. V očích se mu něco mihlo.. Připadalo mi to jako..žárlivost? Něha? ne.. to určitě ne.. Pak ale jakoby přepnul a byl naštvaný.. Proč? bůh ví.. Vyhrkl, že už musí jít a byl najednou slyšet výtah, jak odjíždí..Ani jsem se nestihla rozloučit. ''Co mu hrabe?'' zeptala jsem se, odpovědí mi bylo pouhé pokrčení ramen.. ''Tak jdeme?'' zeptal se Adam. Jen jsem přikývla, vzala si peníz, telefon a vyšli jsme.

Šli jsme do malé ale za to útulné a přátelské restaurace. Adam mi, jako pravý gentleman odsunul židli abych se mohla posadit. Hned sem přišla mladá číšnice, která vypadala, že je tady nová. Jak to vím? Byla strašně nervozní a cestou k nám jí vypadly jídelní listy z rukou. Hned jsem se sehla a začala jí pomáhat je posbírat. Ona si jenom upravila brýle na nose a pousmála se. ''Moc děkuju a omlouvám se..Jsem hrozně nešikovná.'' Jen jsem se usmála a řekla jí, že v tom není sama, protože já , co můžu, tak zkazím... ........................