Again together [CZ]

8

Přišli jsme do kavárny a mně připadalo, že na mě všechno padá. Všechny zvuky jsem slyšela 3x hlasitější a bylo to, jakoby se na mě všechny tváře dívaly a věděly o mně vše. Posadila jsem se naproti Erikovi a čekala, co z něj vypadne ale ještě před tím přišla servírka. Erik nám objednal, ani se mi nezeptal co chci on to totiž věděl a pamatoval si to. Žena ho svlékala pohledem, ale on jí naprosto ignoroval. Díval se mi pořád do očí, ani jednou neuhnul pohledem. Bylo to krásný, připadalo mi že se roky vrátili a my jsme ZASE SPOLU. On to ale přerušil.

"Tak co ti říkal Adam?" zeptala jsem se ho a usmála se na slečnu, která nám přinesla kávu.

"Úplně všechno, že jsem idiot a ptal se mi proč jsem tě opustil...Líbíš se mu.. A já se mu nedivím"

Natáhl se přes stůl a bříšky prstů mi pohladil tvář. Připadala jsem si, jako porcelánová panenka. Jenom z toho jemného doteku jsem měla pocit, jaký jsem už dlouho neměla. Bylo to jak ohnostroj, který mi vybouchl v břiše. Pořád ho miluji, je to jakoby jsem nikdy nepřestala. Ty roky najednou zmizely. Roky smutku a vzteku po něm. A já se za to nesnášela, protože mi neskutečně ublížil a já jsem mu to chopná hned odpustit. Tváře se mi červenaly pod jeho dotekem a místo, kde se dotýkal mi brnelo. I když jsem nechtěla otočila jsem hlavu na stranu a tím jeho ruku schodila. Stekla mi slza a já jí rychle setřela aby jí neviděl, nejsem přece slabá.

"Mně se taky líbí" odpověděla jsem mu.

"Tobě se líbí Adam?" Zvýšil hlas.

"Ano... No a co?" Zamračila jsem se na něj, protože se mi nelíbilo, jak se rozčílil.

"Aha.. no tak to doufám, že spolu budete štastní" Řekl uraženě.

"Co ti přelítlo přes nos?!" vyštěkla jsem.

"Všechno!" Zvedl se ze židle a zařval to na celou kavárnu až se všichni otočili.

"Neřvi tady" řekla jsem už klidnějším hlase. A podívala se omluvným pohledem na lidi okolo.

Erik se posadil a vypil na jeden lok kávu. Jen jsem se na něj překvapeně dívala, ale nic neříkala. Já už jsem měla kávu také vypitou. Zeptala jsem se ho jestli nepůjdeme ke mně, čehož budu asi litovat ale byly mi nepříjemné ty pohledy. On jen kývl na souhlas a vydal se se mou ven. Šel pomalu za mnou a ani nemukl, asi si to nechával až ke mně.

Byli jsme už u mého bytu, tak jsem vyndala klíče, kde jsem měla přívěsek,který jsem od něj dostala než odjel. Byla tam naše fotka, kde jsme mladí a vysmátí. U toho byl nápis 'Navždy spolu'. Jen jsem se nad tím pousmála. Erik si všiml mého pohledu a podíval se na něj taky. "Ty ho pořád máš?" Zeptal se s úsměvem takovým, že jsem se bála aby si neroztrhl pusu. Jen jsem kývla a pustila ho do bytu.

"Máš to tady hezký" Ríkal s pohledem upřeným do poliček, kde mam fotky s ním a kamarády v rámečcích.

"Děkuju... Dáš si něco k pití nebo jídlu?" On jen zakýval v zápor a posadil se na můj gauč.

"Tak k věci...nepřeju si aby jsi měla něco s Adamem" Koukala jsem se na něj, jako na blázna.

"To si ze mně děláš srandu? A můžeš mi jako říct důvod?" podívala jsem se na něj nevěřícně.

On sklopil pohled k zemi a něco zamumlal, "Cože?" řekla jsem rozčíleně.

"Protože jseš moje!" Zaječel až jsem si myslela, že nás uslyší sousedé. Koukala jsem se na něj nevěřícně a nevěděla co říct. "Tvoje nejsem od tý doby, co jsi bez pořádnýho vysvětlení odjel"

Zvedl pohled k mým očím a pomalu se přibližoval. Klouzal očima ke rtům. Věděla jsem, že to není správné ale já si nemohla pomoct. Těsně u mně zašeptal až mi šimral jeho dech

"Mrzí mi to"

Čekala jsem a on spojil naše rty v jedny. Polibek byl vášnivý a on si mě posadil rozkročmo na jeho klín. Držel mě za boky a já si ho přitáhla za vlasy. Tahala jsem ho za konečky. Když najednou.....