Again together [CZ]

3

Ten člověk, který přede mnou stál ode mně odešel a zanechal ve mě díru, kterou nikdo nebyl schopný zalepit. Vypadal jak ožrala měl strniště na bradě a delší vlasy, stejně bych ho poznala ty jeho oříškový oči... "Eriku?" Zmohla jsem se jen na tuto, jinak by jsme tam jen stáli a koukali na sebe. "Jemie?" Odpověděl mi otázkou a já nevěděla naprosto co mám dělat, jestli mám brečet radostí a nebo ho kopnout do rozkroku za to že odešel.. "Co tu děláš?" Vypadlo z něj.. "No.. přestěhovala jsem se sem mám tu byt a chodím tu do práce" jen kývnul a sklopil hlavu.."Pojd si sednout na kávu" Jen jsem kývla a šla za ním loudavým krokem.. Nemůžu uvěřit že ho vidím nejradši bych znovu ochutnala jeho rty ale nevím jestli někoho má.. Posadila jsem se a on mi řekl že nám kávu půjde koupit, když se vrátil položil mi na stůl kelímek a já se napila.. "Ty si pamatuješ že je moje nejoblíbenější?" otevřela jsem pusu v údivu, když se mi na jazyku objevila chut skorice. "Ne" Myslela jsem si že na mě třeba myslel tak jako já na něj ale asi ne... "Tak co tady děláš ty?" Zeptala jsem se ho. "Pracuju v tátovo firmě, jak jsem ti tenkrát psal. Celkem se rozrostla, takže si myslim že se mám dobře" Jen jsem kývla a znovu si cucla kávy. "A jak ses měl a co si dělal, když jsi ODEŠEL?" Dala jsem důra na to odešel aby věděl oč se mi hlavně jedná. " Začal jsem pracovat v té firmě a našel si krásnou ted už snoubenku musím tě s ní seznámit. Jmenuje se Rachel a bydlí se mnou v bytě" To když řekl, tak mi znovu puklo srdce, prý nezapomenu na tebe...Navždy tě budu milovat....kecy..."Tak to jsi rychle zapomněl co?!" Řekla jsem úplně vyrovnaně, jako kdybych mu oznamovala jaký je počasí.. "Tak to není..Měl jsem se strašně.." To když mi řekl tak mi vytočilo tak jsem mu řekla at ze sebe nedělá chudinku.. On tuhle větu ignoroval a zeptal se mě jak jsem se měla... Co mu mám odpovědět?! Měla jsem se děsně řezala jsem se a s nikým jiným jsem nic neměla?! Asi jo lhát mu nebudu.. "Tak na rozdíl od tebe mi bylo fakt líto žes odešel.. Chodila jsem k psychiatrovi a řezala se.. S nikým se nebavila tudíž jsem si jako ty nenašla nikoho!" To už jsem zvýšila hlas a posbírala si věci. Když jsem vycházela z kavárny telky mi slzy proudem.. Že já kráva si myslela že na mě nezapomněl.. A jak to řekl jakoby se nechumelilo... Kretén... Slyšela jsem zvonek ode dveří kavárny, tak jsem se otočila. Stál tam on a hledal mě. Nebrala jsem na to ohledy a šla dál, vytáhla jsem si klíče z kabelky a trošku popoběhla. Slyšela jsem ho volat mé jméno ale ignorovala jsem to. Vběhla jsem do bytu, zamkla se a svezla se zády po dveřích. Dala jsem si hlavu do dlaní a začala brečet.. To jsem si myslela, že jsem se z toho dostala a on se tu objeví znovu?! Aby mi ten život spackal ještě víc?! Najednou někdo začal bušit pěstma na dveře.. Šla jsem koupelny svlékla si oblečení a vešla do sprchovýho koutu a nevnímala svět.

Byla jsem převlečená, najezená a připravená jít spát. Už jsem neslyšela žádný bušení což znamená že odešel...

Lehla jsem s do postele a propadla do říše snů.......