Nepřátelé navždy

I.

Stál jako přikovaný a měl nasazený falešný úsměv. Vítal svatební hosty v přední části domu. Když viděl hosty ze ženichovi strany, dělalo se mu zle.

Ano, matka měla pořád nějakého nového přítele, ale nikdy to nezašlo až k svatbě. Kor k takové svatbě. Nenáviděl to. I když nemohl svého nového otčíma nenávidět. On za to tak nějak nemohl.

Z myšlenek ho vyvedlo poklepání na rameno. Otočil se a jen koukal. Nepoznával dotyčnou osobu, ale ona ho očividně znala. Byla to starší žena. Její vlasy již z části šedivěly, ale jak se zdálo, snažila se to skrývat barvou. V obličeji vypadala mladě, ale její pohled byl příjemný.

,,Jsi Paul, že ano?" zeptala se a mile se usmála, ,,Jsem Anna, ženichova matka. Tvoje... Nevlastní babička.''

Skvěle, babička, pomyslel si, nic lepšího už být ani nemůže. No, matka mu nakázala, že se má k ženichově rodině chovat slušně. Tak se o to, ačkoli nerad, aspoň pokusí. Usmál se na starou paní.

,,Ano. Já jsem Paul. Rád vás poznávám.'' nabídl ruku a stale měl na tváři falešný milý úsměv. Snažil se ovládat, aby opravdu milý byl, ale prostě mu to nešlo. Tohle fakt ne. Nemohl být milý k někomu, koho už od pohledu nenáviděl. Nemohl být nadšený ze svatby, kterou neschvaloval a nijak se tím netajil.

A nejhorší na tom bylo, že ačkoli se dnes jeho matka vdávala, zatím vůbec neviděl ženicha. Nechodili spolu nijak dlouho a už se brali. Co to proboha může být za vztah? Copak už se stihli poznat? Je to jen pár týdnů, co spolu měli první rande.

,,Ale prosím tě. Nemusíš mi vykat. Chápu, že na oslovení ,babi' je ve tvém věku už pozdě, ale Anna stačí.'' opět se usmála. Panebože, jak někdo může mít takovou babičku, zase mu proběhlo hlavou. Tykat si s takovou stařenou, kterou ani nezná? To snad ne. Ale co mohl dělat?

,,Dobrá, jak si přejete... Přeješ, Anno.'' pousmál se. Musel přijít na to, jak se jí rychle zbavit. Ale nevěděl vůbec jak. Nakonec si všiml, že na svatbu dorazili jeho dovolení hosté. Alespoň to. Kdyby tu měl být celou dobu sám a trpět ten pohled, asi by musel chodit často zvracet.

,,Omluv mě, ale přišli moji kamarádi.'' usmál se naposled, a pak už s upřímným úsměvem mířil směrem k nim.

Koukali na něj a smáli se. Byli jen dva, víc neměl povoleno. Takže jasná volba byli Edward a Tom, spoluhráč z týmu. Hned jak k nim došel, se s nimi zdravil a začal se smát, zatímco Anna na něj jen koukala.

Jeho nálada se rázem změnila. Oni ho jistě přivedou na jiné myšlenky. Možná, že proklouznou někam i na jednu tajnou cigaretu. Možná, že se jim dokonce podaří opít. To by matka vidět neměla.

Mluvili spolu o fotbalu, když domem proběhla osoba oblečená ve fialových šatech a všem oznámila, že se mají přesunout na zahradu, protože obřad brzy začne.

Edwar a Tom tedy šli a Pavel se vydal do prvního patra za svou matkou, kterou měl ke všemu odvádět k oltáři. Zaklepal na dveře a na vyzvání vešel.

Jak uviděl matku ve svatebním, sotva ji poznal. Nikdy ji neviděl tak slušně oblečenou. Slušelo jí to. Zůstal koukat s otevřenou pusou. Ona se jen potutelně zasmála.

,,Beru to jako kompliment, že mi to sluší.'' řekla a vzala si kytku. Pavel na ní ještě chvíli koukal, a pak jen zavrtěl hlavou.

,,Nepoznávám tě.'' prohodil jen a nabídl jí rámě. Uchopila ho a společně šli z patra dolů a do zahrady.

Tam byl postaven oltář zbarvený do fialové barvy, stejně jako družičky. Ulička byla udělaná ze židlí, postavených podvou.

Pod oltářem stál kněz a samotný ženich. Spolu s nimi i tři družičky. Všichni koukali na to, jak Paul vede svou matku k oltáři a obdivovali její šaty a její krásu. Bylo vidět, jak si šeptají. I ženich je pozoroval. Hudba hrála, bylo mu to nechutné.

Nevšímal si nikoho z nich. Koukal na jednu z družiček. Měla na sobě, stejně jako ostatní družičky, lehké rozevláté fialkové šaty, tmavě hnědé vlasy zapletené do velmi komplikovaného copu na stranu a na rtech měla úsměv. Nevěděl, jestli je falešný nebo opravdový. Věděl jen, že ona je nádherná.

Visel na ní pohledem, ani nevnímal, jak matku vede. Jak se k dívce přibližoval, líbila se mu čím dál víc. Nakonec došli až na konec uličky. Předal matčinu ruku ženichovi a věnoval družičce poslední pohled.

Když se posadil, pořád ji sledoval, ale ona se jeho pohledu vyhýbala. Proč? Což se jí nelíbil? Ale ona jemu ano a byl rozhodnut ji vyzvat k tanci. No a možná ji pozvat i do svého pokoje na menší okořenění dnešního dne.

Z obřadu zachytil jen pár slov. Celou dobu přemýšlel, co je to za dívku. Měl pocit, že ji zná, ale zároveň mu přišla cizí.

,,Sylvie, berete si Marka za svého právoplatného manžela?'' ptal se kněz. V tu chvíli od ní na minutku odtrhl pohled, protože tuhle otázku nechtěl slyšet. A odpověď už vůbec ne.

,,Ano.'' odpověděla jeho matka. I ženich pronesl své ,ano', vyměnili si prstýnky a dali první novomanželský polibek. To už opět nevnímal. Sledoval znovu onu dívku.

Ona začala tleskat jako všichni ostatní a byla mezi prvními, kdo šel gratulovat a první, kdo odcházel za novomanželi na oslavu ke stolům hned za oltářem.

Kapela byla na místě připravena a hned, jak nevěsta a ženich usedli, spustila hudbu. Paul seděl mimo dění, stejně jako družička. K jeho radosti ovšem seděla tak, aby si ji i dál mohl prohlížet. U stolu seděl se svými kamarády, ona spolu s dalšími družičkami.

Po obědě a dalších tradicích, které ke svatbě patří, začali všichni tancovat. To byla jeho chvíle. První tanec sice patřil ženichovi a nevěstě, ale i ostatní hosté už tvořili páry.

Paul se postavil a vydal se k dívce. Koukal na ni a poprvé za celou dobu byl nervózní. Přišel k jejímu stolu kde seděla. Podíval se na družičku.

,,Ahoj. Mohl bych tě požádat o...'' pak si všiml s kým sedí a podíval se do jejích očí. I ona na něj koukala. Nevěděl, co by měl říct. Tohle nečekal. Nevěřil, že se mu zalíbila jeho nová nevlastní sestra.

,,O?'' sledovala ho Jane a na tváři ji naběhl spiklenecký úsměv. Věděla, proč za ní přišel a že se právě musel cítit velmi trapně. A to se cítil. Opět se musel nějak dostat z problému.

,,O... O tenhle stůl.'' řekl, ,,Chceme ho s kamarády.'' a nasadil na tváři úšklebek. Jedna Janina kamarádka se začala smát. Podíval se na ni.

,,Myslel sis, že by si s tebou zatancovala?'' smála se. Přidala se k ní i Kristy, která tu byla jako Janina podpora. Jane na něj koukala. Nic neříkala. Ani nereagovala na to, co pronesl o jejich stole, na jeho úhybný manévr.

,,No, stejně se tomu nevyhnem. Tak ať to máme za sebou.'' postavila se a chytla ho za ruku. Dost ho to překvapilo a holky taky. Koukaly za ní s otevřenou pusou. Kdo by čekal, že ti, kteří se už tolik nenávidí, spolu budou dobrovolně tancovat?

Ti dva ale došli na parket. Jane zaujala taneční postoj a čekala, až ji Paul uchopí. S povzdechem to udělal, neměl jinou možnost, protože na ně nyní všichni koukali. Ale držel si od ní jistý odstup.

Začali spolu tancovat a koukali se jeden druhému do očí. Šlehali mezi nimi blesky. Ale ostatní hosté viděli dvě děti, které se právě stali sourozenci, a které spolu evidentně vycházeli. Bylo vidět, jak je obdivují. Pravdu ovšem neznali.

,,Nemysli si, že jsme teď kamarádi.'' prohodila Jane, ,,Jen, když mě vyzveš k tanci.''

,,Ani by mě nenapadlo, být s tebou kamarád.'' řekl suše a věnoval se dál tanci. Všiml si, že ho pozorují Edward a Tom. Naznačil jim, že jim to vysvětlí a už spřádal vhodnou lež.

Nehodlal připustit, že byl takovej pitomec, aby se mu zalíbila Jane. Nenáviděl ji. Ano, nenáviděl. A ani tahle svatba, to, že jsou teď rodina, to nemohlo změnit.