Nepřátelé navždy

VI.

Druhý den brzy ráno už nasedali do letadla a mířili na letiště poblíž Trogiru. Hned jak se usadili, Jane se začaly zavírat oči.

Položila si hlavu na Paulovo rameno a usnula. Nevadilo mu to. Naopak, líbilo se mu to, bylo mu to příjemné. Ještě se ale ani nerozešel s Emou. Ale neměl s ní žádný opravdový vztah, takže to nijak neřešil. I když nechtěl ublížit holce, která ho milovala.

Let trval necelé dvě hodiny. I Paul na chvíli usnul, ale jakmile Jane zvedla hlavu z jeho ramene, probudilo ho to. Podíval se na ni. Nic mu neřekla a jeho pohledu se vyhýbala.

Podívala se z okna. Pod nimi bylo jadranské moře rozprostírající se mezi ostrovem Čiovo a protějším břehem Kaštelou, spolu s ostrovem Splitem, kde se moře stávalo volným.

Letadlo se začalo otáčet a klesat. Z okénka byly vidět skály. Jane věděla, že až pojedou na místo, bude se na tyhle skály dívat ze břehu ostrova Čiovo.

Přistáli a když se společně s Paulem dostali do letištní haly, rozhlíželi se. Paul už přeci Annu znal. Jenže ona nikde nebyla.

Jane se vydala k recepci. Měli tam vzkaz od Anny. Poslala pro ně auto. Povzdechla si a šla před halu. Rozhlédla se a našla muže, který v rukou svíral papírovou ceduli s jejím jménem. Vydal se za ním. S řidičem se evidentně znala. Pomohl jí narovnat zavazadla do kufru auta.

Paula, který Jane následoval, nechal, ať si je tam dá sám. Jane se posadila na místo spolujezdce, a když i Paul nasedl, mohli se konečně vydat na těch posledních pár kilometrů.

Projížděli Trogirem. Jane toto město znala. Prohlížela se známá místa, uličky. Jak čekala, nejhorší bylo projet křižovatkou u tržnice a most u přístavu. Musela uznat, že takto brzy tu takový rozruch nikdy nebyl.

Trvalo skoro dvacet minut, než se dali konečně zase do normální rychlosti jízdy a mířili směrem ke Slatine, poslednímu městečku na ostrově.

Jak projížděli podél pobřeží, Jane se koukala na skály a na kameny, které olizoval ranní příliv moře. Nebo sledovala první lidi, kteří vstupovali do vody.

Když vjeli do Arbanije, pocítila lehkou nevolnost z toho, že tu musí být, ale když z ní vyjeli a dostali se do Slatine, vše bylo pryč. Cítila se tu, jako doma. Ačkoli to nechtěla přiznávat, právě tady zažívala nejlepší prázdniny ze všech. Mohla si zde odpočinout. Zapomenout na všechno a na všechny doma.

Projížděli kolem pobřeží a mnoha apartmánu. Znala to tu nazpaměť. Jen občas se něco změnilo menší rekonstrukcí nebo podobnými změnami.

Nakonec začali stoupat do kopce k hlavní části města. Hned, jak překonali nesnesitelný kopec, začali sjíždět zase níž až dolů k přístavu. Tam to neměla moc ráda, protože to tam vždy odporně zapáchalo.

Ale i tady jen projeli a pokračovali dál, až nakonec apartmány prořídli a ona sledovala už jen pobřeží.

V poslední řadě už nebylo vidět žádný apartmán a taxi zastavil před vilou stojící u pláže stranou všeho. Byla ohromná. Dala by se dokonce považovat za hotel. Těžko uvěřit, že tu babička žila sama. Ačkoli, když bylo třeba, nechala tu někoho sem tam ubytovat.

Jak taxi zastavil a Jane s Paulem, který seděl na zadním sedadle a rozhlížel se kolem dokola, vystoupili, už se k nim blížila Anna. Slyšela jejich příjezd a spěchala je přivítat.

Jane ji objala a dostala od ní pusu na tvář. Vlídně se usmála. Nerada babičce ubližovala, a tak prostě hrála, že je tu ráda.

Když Anna přistoupila k Paulovi, aby tu uvítala i jeho, byl na rozpacích. Ale i jeho objala a políbila na tvář. Kupodivu mu to nevadilo. Všechen strach z něj opadl a střádal plán, jak se s Jane sblížit.

Vedla je dovnitř. Jane tu vilu znala dobře.

Jak hlavními dveřmi vešli, ocitli se ve velké uvítací hale. U pravé strany byli pootevřené dveře, za kterými byla Annina velká přepychová ložnice. Na levé straně naproti tomu bylo schodiště, které vedlo k pokojům pro hosty. Naproti hlavním dveřím se rozprostíral obývací pokoj, který napůl připomínal džungli, kolik v něm bylo tropických rostlin rozmístěných po celém pokoji. Navíc z něj vedli skleněné dveře na venkovní terasu, po které se scházelo na pláž.

Když to Paul viděl, zůstal v úžasu. S něčím takovým se nikdy nesetkal. Anna je oba vedla po schodech nahoru. Jana už věděla, kam má namířeno, pro Paula to byla samozřejmě novinka.

Anna otevřela jedny dveře. Jana do nich hned vešla a podívala se po pokoji. Zhluboka se nadechla nosem.

,,Nic se tu nezměnilo. Jen jsi tu poklidila.'' usmála se na svou babičku. Ta ji úsměv oplatila.

,,To je samozřejmost. A teď ty.'' otočila se na Paula a vedla ho ke druhým dveřím, vedle těch, co měla Jane. Otevřela mu a pustila ho tam.

Vešel a rozhlížel se. Pokoj se mu velmi líbil. Byl zbarven do zelena, stála tu obří manželská postel, velká skříň a všiml si i dveří, které jistě vedly do jeho soukromé koupelny.

Položil si kufr na postel.

,,Je skvělej. Děkuju.'' usmál se na Annu. Přikývla mu a opustila pokoj.

On se šel zatím podívat na balkon, který měl výhled na moře. Jana už se se tam opírala lokty o zábradlí. Jejich balkony byly propojené. Paul z toho byl nějakým způsobem nadšený. Líbilo se mu tu čím dál víc.

,,To je Split.'' ukázala na ostrov, který měli na výhledu. ,,Odtamtud odjíždějí všechny trajekty naložené auty na ostatní ostrovy v okolí.'' řekla, aniž se na Paula podívala. Ten ji ale pozoroval a poprvé i napjatě poslouchal.

Dívala se na klidné moře a na vycházející slunce.

,,Večer je plážová párty dole ve Slatine. Půjdeš?'' stále se na něj nepodívala. Bylo pro něj ale překvapením, že ho na něco takového zvala. Nevěděl, co se jí honí hlavou. Třeba se jen snažila být milá, aby se tu během těch několika týdnů, co tu budou, navzájem nezabili. A třeba o něj má taky zájem. Ale to už by si moc fandil.

,,Ano. Rád prozkoumám místní pařby.'' uličnicky se zasmál. Bylo vidět, že se pousmála.

,,Fajn. Tak v osm odcházíme.'' pohlédla na něj. Poté vešla do pokoje, zavřela za sebou dveře a zatáhla závěsy. Převlékla se do plavek a za chvíli už ji Paul viděl, jak vyšla na terasu a mířila k moři.

Sledoval, jak ladně vešla do vody a jak plavala v pravidelných tempech několik desítek metrů od břehu. Nemohl od ní odtrhnout oči. Přesně tohle si představoval, jak ji pozoruje, jak si jí užívá, její přítomnost. Ale nebylo to zcela ono. Ještě raději by ji pozoroval a zároveň ji poslouchal. Mohla by říkat cokoli. Jeho by zajímal pouze její hlas.

Šel si pro své plavky a vydal se za ní. Aniž si to snad jeden z nich uvědomil, celý den se spolu bavili ve vodě a blbnuli spolu. Sbližoval je snad tento ostrov? Jedno bylo ale jasné... Ať už Jane cítila cokoli, Paul byl šťastný.