"Mami, já mám strach, co když neuspěju?" Zaskučel jsem u snídaně a prohlížel si papír, kde bylo napsáno velkým písmem "Nanny."
"To zvládneš, já ti věřím." Usmála se na mě a pohladila mě po vlasech.
"Co když mě nepřijme..."
"Neboj se zlatíčko, Pan Lenehan je milý člověk... Myslím si, že si budete rozumnět. Je sice o dva roky starší než ty, ale už ho mám prokouklého." Moje nervozita neustupovala a já si začal kousat kůži okolo prstů.
-----------------------------------
"Takže... Proč máte o tuto práci zájem?" Optal se mě vysoký, celkem hezký, blonďatý kluk s pronikavě modrýma očima.
"Miluju děti a práce s nimi je o hodně zábavnější než nikde se smetákem a lopatou."
"To tě chápu a dokázal by ses postarat o roční miminko?"
"Jistě..."
"Takže Leondre...Tobě je sedmnáct let?" Nadzvedl pravé obočí a já na sucho polkl. Vrátil mi zpátky moji občanku a po chvilce mlčení na mě promluvil. "Nikdy bych nenechal nezletilého chlapce hlídat mou dceru, ale si moje poslední naděje a slyšel jsem o tobě dobré věci." Nadšením jsem se usmíval, jak to nejošklivější sluníčko na světě. "Jste přijat... Můžete začít zítra ve dvě hodiny." Usmál se a já mu úsměv oplatil.
"Děkuji moc." Vypískl jsem, jako malá holka a pádil jsem přímo domů za mamkou.
YOU ARE READING
Nanny/ FF- Chardre
FanfictionŽivot jde krásně, jenže vy se chcete dostat na vysokou a tak začnete schánět brigády. Jenže nikdy nedovolujte zasahovat do toho vaše matky, dokážou vám obrátit pouhou větou celý život na ruby. Upozornění: Vulgarizmus, nasílí, Leo a ani Charlie nejso...
