Nanny/ FF- Chardre

×13×

„Co po mě chceš?" Zeptal se nepříjemným hlasem.

„Nic důležitého... Měl by si jít spát."

„A ty mi to rozkazuješ?" Zasupěl.

„Ano... Nařídila mi vaše matka, abych na vás dával pozor."

„Jenže mi žádné hlídání nepotřebujeme... Nevím, co na tobě můj starší bratr vidí." Vystrčil mě z jeho pokoje a zavřel dveře, nejspíše i zamknul.

„Hajzl..." Zasyčel jsem a kouknul se na druhé dveře, kde byl nejspíše Marcus. Jak to asi myslel... Zaťukal jsem na dveře a ozvalo se pouhé dále. Vešel jsem do pokoje, kde seděl další pařmen. Hrál něco na televizi, a když mě spatřil, zdálo se mi, že se červená... blbost.

„Em... Měl by si už jít spát..." Prohlásil jsem poněkud mile.

„J-Já vím..." Sklopil pohled a hrál si s tlačítky u ovladače. Bojí se mě snad? Ale vždyť jeho bratr byl jiný.

„Neboj se mě..." Pronesl jsem, když jsem se posadil k němu na zem. Jemně jsem ho drcl do ramene a on se pousmál.

„Nebojím... Jen v tvé přítomnosti se cítím zvláštně." Skoro zamumlal a já se potichu zasmál.

„Vždyť se vidíme poprvé..."

„Já tě viděl několikrát..." Pronesl znova potichu. Byl celkem zvláštní.

„Opravdu by sis měl lehnout. Není dobré koukat neustále do obrazovky." Mile jsem se usmál a on se mi podíval do očí.

„Já vím..." Pronesl v klidu a vypnul televizi. Odešel jsem z jeho pokoje a byl rád, že mě v tomhle domě aspoň někdo poslechl. Čekal jsem na paní Gunarsenovou do půl jedné ráno.

„Dobrý den." Mile jsem se usmál na ženu, která zdrceně přicházela z práce.

„Dobré... Děkuji ti moc." Úsměv mi oplatila.

„Chtěl bych se s vámi na něčem domluvit, než odejdu." Pouze přikývla.

„Nemohl bych si půjčit kluky s vaší malou na už dnešní odpoledne? Že bych je hlídal přes den..."

„Nevidím v tom problém... Měla jsem strach, že si s chlapci nesedneš, tak jsem myslela, že by bylo lepší, kdyby si je hlídal večer."

„ Nebojte... Rozumíme si skvěle." Zalhal jsem a nasadil falešný úsměv.