Zvláštní Holka

Jeden polibek (20)

HERMIONA- Stála jsem ve velké temné místnosti.  Viděla jsem stín, stín hada, mluvil ke mě, ucítila jsem jak mi někdo dýchá ledovej vzduch na záda. Škubla jsem sebou a já pohlédla do tváře smrti.

Procitla  jsem ze svého snu který teď poslední dobou mám, čím dál víc to začínalo být realistický. V tom snu jsem měla pocit jako bych to ani nebyla já, ale někdo jiný. 

Stoupla jsem si na studenou podlahu. Byla ještě tma takže všichni ještě spali. Převlékla jsem se do modrých ryflí, triko z dlouhými rukavi a pres to přehodila červenou mikinu. Porozhlédla jsem se ještě jednou abych se ujistila že všichni spí. Poté jsem otevřela dveře které vedli do NSM.  Prošla jsem buclatou dámou a mířila si to do Velké síně. 

****
Seděla jsem tam sama. Bylo velké ticho, obklopovala mě tma. 
Chtělo se mi brečet, řvát, obrátit celou Velkou síň naruby.  Nevydržela jsem slzy pod víčky a nechala je téct.  Uslyšela jsem blížící se kroky.  Neotočila jsem se protože jsem si byla jistá že je to Ginny.  Musela si asi všimnout že nejsem v posteli. Stála ze mnou a já to nevydržela, zvedla jsem se a padla jí kolem krku.  Potřeboval jsem obětí, útěchu.  Vzlykla jsem a ještě víc se přiťiskla. Něco mi tu nehrálo, proč Ginny nemluví?  Proč voní jako kluk?  V té situaci mi to bylo jedno, třeba to je Herry nebo Ron ty většinou nemluví.  Netěšila jsem to hlavní bylo že sem se cítila v bezpečí .

"Ale, ale někdo tady má tulivou náladu Grangerová. "

Hned jsem toho dotyčného poznala, bylo mi to divný je to Malfoy.  V rychlosti jsem se od něho odtáhl, utřela jsem si slzy z očí, chtěla jsem něco namítnout ale zakopla jsem o lavičku na který jsem před chvíli seděla.  Molfoy mě chytl tak abych si neublížila.  Bezmocně jsme se na sebe koukali.  V jeho bouřkových očí jsem viděla světlo, světlo naděje. 

DRACO- ležel jsem v posteli a koukal na strop, nemohl jsem spát.  Zvedl jsem se z postele a šel se projít po chodbách.  Procházel jsem chodbami, uslyšel jsem hlasité kroky.  Schoval jsem se za Chrliče a pozoroval kdo by v tuhle dobu se courl po chodbách "Grangerová? Jako vážně. " zavřela za sebou dveře a já šel za ní. "Kruci Grangerová proč nespíš? " zašeptal jsem si.  Pootevřel jsem dveře do Velké síně a spatřil Grangerovou sedící u Nebelvírského stolu.  Šel jsem k ní a chtěl něco říct, když bez mrknutí oka mě objala. Vzlykla a já si uvědomil že jí něco trápí.  Začal jsem jí hladit.  A ona se ke mě přiťiskla ještě víc.  Musel jsem jí upozornit že jsem to já a ne její přátelé. 
" ale, ale někdo tady má tulivou náladu? " nebyl bych to já kdybych to nezkazil.

Očividně se mě lekla a odtáhla mě od sebe.  Zakopla o lavičku ale než stačila dopadnout na zem jsem jí chytl za pas a hlavu. Beze slov jsem na sebe hleděli a já se jí díval do její tmavě hnědých očí.  V těch očí jsem uviděl bezmoc. 
Ucítil jsem hřejiví pocit na srdci. 
Věděl jsem že je to špatně a tak jsem jí zvedl a pustil. 

"Davej si větší pozor. " prolomil jsem ticho.  Ta se jen na mě zaksichtila.  "Nezapomeň Grangerová, musím tě hlídat. "
"Díky Draco. "
"Co že jak si mě nazvala? " nemohl jsem uvěřit vlastnímu sluchu. 
" teda Malfoyi."  nedalo mi to a musel jsem se zeptat.  "Proč si brečela? " neváhala a odpověděla posvém.  " do toho ti nic není. "  Ale já moc dobře věděl proč. 
"No tak Grangerová přiznej si to"
"Přiznej si co, Malfoyi? " 
Ach ty brunety, řekl jsem si v duchu. 
"Bojíš se, potřebuješ někoho kdo tě povede, potřebuješ mě! " řekl jsem sebevědomě.  Mrkl jsem okem, chytl jí kolem pasu a silně jí přitáhl k tělu.  A pomalu se přibližoval k jejím rtum.  Věnoval jsem jí jedem z polibků. 

HERMIONA- přiťiskl si mě ke svému tělu a já cítila bušení svého srdce.  Pomalí se přibližoval,  nebránila jsem se vlastně jsem ani nechtěla.  Měla jsem pocit jako by na mě použil jaké si kouzlo.  Netrvalo dlouho a naše rty byli spojení jedními dlouhými polibky.  Přitáhla jsem si ho blíž k sobě a prsty jsem zajela do jeho blondatích vlasů.  Začala jsem mu polibky oplácet. 

Když najednou se mi začali v hlavě promítat obrázky který jsem nikdy neviděla.  Nebo to byla vyze?  hřbitov, had, smrt, Bradavice, řekla, tohle všechno se odehrávalo v mé hlavě.  Nuceně jsem se odtáhla od Malfoye a z hluboka začala dýchat. 
"Co je? Co se děje?! " zepat se mě vyděšeně.