Z POHLEDU HARRYHO:
Kdepak je?
Přijde vůbec?
A co když se jí něco stalo?
Obavy se náhle rozplynuly když moje oči uviděly tu dívku, která se pomalu blížila k němu.
Její křivky by poznal všude. Její úsměv, ach ten úsměv, by nepoznal jen blázen. A na její charakter a intelekt zapomenout je zdánlivě nemožné. A... ,Sakra dej si pár facek Stylesi takhle nemůžeš uvažovat o své nejlepší kamarádce!' A oči zase upřel na ní. Stále se blížila. Její tanační krok byl tak... smyslný.
,Sakra!' Okřiknul se v hlavě ,už to zase dělám!' křičel na sebe stále.
,,Ahoj, Hazz'' začala nervozně.
Líbí se mi, když mě tak oslovovala. Hazz. Hazza. Tak mi říká pouze ona, no vlastně ještě jeden člověk, jenže ten už...ale já pro ní mám taky přezdívku kterou jí zase oslovuji pouze já.
,,Ehm... Ahoj, LuLu...'' vytrhl jsem se konečně ze svých myšlenek a odpověděl na pozdrav.
,,o čem si chceš promluvit?'' dořekl jsem.
,,No... hele já... Nevyhýbala jsem se ti kvůli tomu že si něco řekl, vlastně vůbec to nebylo kvůli tobě, spíš... Kvůli mě.''
jen co to dořekla se začervenala tak, že její ouška mi připomínaly spíš ředkvičky než uši.
,,Oh... Aha a to znamená přesně proč?'' zeptal jsem se nedočkavě a ona zrudla ještě víc.
,,No... Je to sotva měsíc co... Táta... Vždyť víš..'' začala a hlas se jí zlomil. Přistoupil jsem blíž abych ji utěšil jak jsem byl zvyklý, ale odstrčila mě jemě na důkaz, že je v pohodě.
,,...takže ja si nemyslím, že...'' zkusila to znovu ale tentokrát asi nevěděla jak přesně to má říct.
,,Prostě a jednoduše, já jsem asi... tak trošku... změnila pohled na tebe Hazz... a no...'' Nevím proč jsem to udělal, ale...
Políbil jsem jí. Nejdříve jen zlehka, ale když pootevřela své, dokonale vykrojené rty, jako na souhlas se teprve konal ten správnej polibek. Naše jazyky se o sebe otíraly s takovou intenzitou, hravostí a snad i... láskou? Sváděli svůj vlastní boj. Ten polibek... aach... Takovej jsem jaktěživ nežažil. Byl dokonalý.
A pak to skončilo. Odtáhla se. Ja si přitiskl ruce na rty a ona uďelala to samé...
Z POHLEDU LUCY:
,Sakra! To-snad-ne!' V mysli jsem si přemítala co se vlastně teď stalo.
,To byl určitě jen krásnej sen' pomyslela jsem si s nadějí.
,On mě políbil! Dokonalej Harry Styles! Můj nejlepší přítel! Znám ho od narození a teď... To byl určitě sen!'
Jen co otevřela oči, které zavřela když se odtáhla, jí došlo, že sen to nebyl ani v nejmenším. Teď na sebe oba vyjukaně civěli jako kdyby spadlo ufo.
,,To je šílený.'' pronesla jsem udivená sama sebou, že se mi nerozklepal hlas. Ale bohužel jsem musela koukat na Harryho výraz, když jsem to řekla. On byl... zklamaný?
,,P-p-promiň.'' pronesl koktavě. Ale jeho oči my napovídaly že ani za mák toho nelituje a popravdě... Já také ne jen... Je to šílený!
,,neomlouvej s-se. Ja jen, že si pro mě jak-k bratr, ale právě proto jsem přišla... Musíme si vyjasnit co k sobě cítíme jinak... Ja nevím.'' opravdu jsem hrdá na to že jsem zakoktala asi jen na dvou slovech, ale i tak je moje rozprávání bída.
,,T-to asi ano, ale aspoň mi řekni... Líbilo se ti to?'' zeptal se nesměle a trošku se začervenal. Je tak rozkošnej.
Ja malinko přikývla a on se tak do široka usmál, asi na sebe byl velmi pyšnej. Ale pravda je, že líbá dokonale!
Z POHLEDU HARRYHO:
,No to jsem fakt frajer. Twl! Ja se jí zeptal jestli se jí to líbilo!' a zase si v duchu nafackoval.
Přikývnutí.
,Ou yeah! Ono se jí to líbilo! ' zaradoval se.
,Ale né zase se směju jak idiot.' Ale ona se taky usmívá tak to je v pořádku.
,Co k sobě cítíme? To je otázka. Asi jí nemůžu říct, že jí miluju už asi dva roky že?' sám jsem tuto diskusi v hlavě zamítnul a ukončil.
,,No.. já vím co k tobě cítím, ale bojím se toho, že ty jsi na tom jinak...'' nedořekl jsem protože mě přerušila dalším polibkem.
Tento byl naléhavější, ale také o dost kratší. Rychle se odtáhla a řekla: ,,Jestli aspoň zdaleka cítíš to co já tak mi to prosím řekni, jinak už nevím jak ti to dokázat, ale...'' tentokrát jsem ji přerusil já. Obejmul jsem jí a do ouška jí zašeptal jen ta dvě slůvka, která naše city vystihovala: ,,Miluju tě''
,,Já tebe'' řekla pevným hlasem a zase se my přisála na rty.
Tento polibek byl plný lásky, ale přesto byl tak dravý a nenasytný. Naše jazyky bojovaly o nadvládu nad tím druhým.
Moje ruce jsem jí zapletl do jejích krátkých, hnědě obarvených vlasů. Její ruce začali putovat po mém těle, jakoby ho zkoumaly, jakoby chtěly znát každý kousek mě. Ale...
A pak mi zazvonil mobil! Proč jsem zrovna já musel být ten co náš polibek přeruší.
Podíval jsem se na displej svého iphonu a tam uviděl něco co jsem nečekal. Toto jméno jsem neslišel už strašně moc dlouho. A pak jsem to podvědomě zvedl.
,,Louisi?''
