kde jsme se vzali?

můžeš mi říct co to je???

Všichni jen mlčky pozorovali co se stalo.

"No jó, ale co teď...." zase se po nějaké době ozval Rizi
"Mě se neptej. Zeptej se tady hlavy projektu..." řekla kousavě Ziro.

"Nejspíš.... to budeme muset vypustit a začít s tím něco dělat aby jsme mohli zkusit pokus č.2....."

"Vypustit..... vypustit?! A to jako jak?! Co když to má v sobě nějaké lasery?!?!? Co když to je nějakej agresivní predátor?!?!?" Začal Rizi panikařit a chytat se za hlavu.
"Snad se nemusíme bát....." ozval se G.
"Nemusíme. Bude to v pořádku...!" Doplnila ho svým klidným a odhodlaným hlasem Lena.

"Bráško, nebuď vystrašený. Půjdeme všichni dobře...?"
"*vzdych* fajn. Zase jste mě překecali. Ale jak to začne útočit tak si mě nepřejte!!!"

Otevřeli dveře bezpečné místnosti. Došli k zařízení kde bylo nebohé stvoření zavřené. Jak se blížili, stvoření se více lepilo zády ke skleněné zdi. Rozšláplo to malý lapis u své nohy.

"Vidíš. Je to víc vyděšený jak ty...!" Prohlásila jeho sestra.
"Tak dámy a pane... kdo to otevře?" Zeptal se slavnostně Rizi ale nevypadal že by se do toho zrovna dvakrát hrnul.
"Když jsi se ozval tak třeba ty...!"
Navrhl G škodolibým tónem.

"Počkej.... jako já? Ne! Nidky!!!"
"Jsi fakt strašpytel Rizi. To si vážně myslíš že to můžeme navěky nechat v té kapsly?" Ozvala se Ziro nervózně.
"S DV1 to tak fungovalo....!"
"Ale DV1 to potřebuje!!! VPs1 by tam mohlo i umřít! Co když je to fakt jen malá holka kterou jsme omylem vzali z nějakého paralerního vesmíru a teď potřebuje rodinu...?!"

Rizi chvilku mlčel. Poté se nadechl a začal odjišťovat "dveře".

Otevřel je.

"No tak maličké... neboj se! Nic ti neuděláme...!" Snažil se skrýt zděšení v hlase ale nešlo mu to moc dobře.

Stvoření pomalu zavrtělo hlavou.

"Vidíš. Rozumí ti...."
Řekl G a chopil se slova
"Pojď ven. Vážně ti nic neuděláme."

Malá (nejspíš na první pohled) holčička se nahrbila. Vypadala jako by každou vteřinkou měla zaútočit. Rizi začal pomalu ale jistě ustupovat

"Bože Rizi, měli jsme tu i horší případy! A ty se bojíš malé holky!" I když to Ziro vyslovila jako štiplavou poznámku neznělo to moc sebevědomě.

Lena se nadechla.
"Co jí takhle dát prostor? Myslím že být jí tak by mi to taky bylo nepříjemné..."

Pomalu začala couvat za Rizim do bezpečnostní místnoti. Rizi ihned otevřel. Když vešli všichni pozorovali co se bude dít.

Udělala krok... dva... slezla schůdek.
Rozhlédla se. Koukala na (z jedné strany průhledné) zrcadlo, které fungovalo jako okno do místnosti. Chvíli se v něm zkoumala a naši vědátoři ji pozorovali.

"Není roztomilá?" Škodolibě si dobíral Riziho G. s malým ale stale posměšným úšklebkem.
"V každém případě...!" Pochopila úmysl G Ziro a začala si ho jízlivě dobýrat též.

"Dobrá, uznávám že jsem se pletl! Spokojeni?" Začalo to klepat na sklo/zrcadlo přesně v Riziho místě. Rizi se snažil skrýt malý úlek, ale očím jeho spolupracovníků nic neuteče.

Lena se začala jemně smát. G a Ziro se přidali. Po té se neudržel i Rizi a všichni si tím odlehčili situaci.

"Dobrá. Konec legrace. Musíme to nějak dostat do projektové místnosti. Leno? Můžeš prosím obstarat kamery?"