kde jsme se vzali?

jméno? pojmenovat to? cože?!

O pár minut později si všichni udělali kafe (radši stále v místnosti s kamerami protože by nebylo moudré opustit zatím laboratoř) a začali diskutovat co dál.

"Hlavně nedávejte tohle do zprávy pro vládu. Co když to budou chtít pozorovat? Nebo použít jako zbraň?? Nebo...?!" Začala Lena, vždy plna tak pozitivních myšlenek. Ale teď začala mít o stvoření strach. Viděla v tom napovrchu kladnou magickou auru a nechtěla aby se s tím něco stalo.

"Buď klidná. Když to udržíme v tajnosti, nic se s tím nestane!" Začal Rizi s utěšováním.
"Bratr má pro tentokrát pravdu. Budeme zamčení jako ta truhlička v Riziho pokoji!" Dokončila Ziro ale když Rizimu došlo o co se jedná-
"Hej! Ale máš pravdu. Jako hrob!"

"Fajn. Skončili jste? Bylo by super vymyslet náhradní plány..."
Řekl netrpělivě G a usrkl si ze svého šálku kávy, výjimečně bez mléka.
"Jasně šéfe. Co tedy krom toho?"
Řekl Rizi a taky si upil ze své přeslazené kávové tekutiny.

"Musíme to prozkoumat. To je hlavní! Ale vedlejší plány... co budeme dělat když přijde kontrola a praskne to...?" Zamyslela se Ziro a začala míchat ve svém medovém šálku.
"Hmmm.... co to promyslet později?"
Snažila se konverzaci převrátit Lena se svým chai latte.

"Jak jako později? Může se na to přijít každou chvilkou!" Začal uvažovat i Rizi. "Co to nejprve otestovat, prozkoumat, zatím to tajit a dělat si tajné poznámky. A potom to řešit. Budeme vědět jestli plán bude moc komplikovaný a navíc budeme vědět jak na to bude reagovat, jestli je natolik inteligentní aby plán zvládla."

Všichni začali přikyvovat na Lenin nápad. "Máš pravdu. Rozdělíme si teď služby po týdnech..."

2,5 years later...

Službu má: G
Zápis subjektu VPS1-23K42Ae
Den ¥&%" Čas ¥*^#$

Jako zkoro vždy. Když už nedělá nic jiného, jen sedí zády ke dveřím s koleny u brady, objímajíc' své nohy. Asi má zase špatný den... ale má menší křídla.

Začíná se hýbat. Nevypadá nějak neobvykle. Otáčí hlavu o 90 stupňů. Otevírá pusu...

"Jak dlouho to ještě potrvá...?"
Promluvila...!?

Snažím se zachovat chladnou hlavu.
Odpovídám.
"Co tím myslíš? Tobě něco chybí...?"
Naštěstí jsem odpověděl bez menšího odhalení svých pravých emocí.

"Ani nevím..." otočila hlavu zase zpátky. Už nevydává žádné známky abnormálních jevů jako vydávaní zvuků či tak. Tvářím se klidně, ale uvnitř jsem vážně vcelku vyděšený...

G Došel do kamerové místnosti. Nikdo krom něho v laboratoři nebyl.
Vzal spis. Nejprve smazal kamerový záznam a obratně ho nahradil videem z jednoho dne posledního týdne kdy měl službu. Po té smazal i elektronickou podobu spisu. A po té...

...Originál roztrhal.

Tohle se totiž nemělo stát. Potom se podobné věci se děly zkoro vždy v pátek jeho směny. Bylo to...zvláštní. občas vedli i delší rozhovory. Občas prohodily jen pár vět. Bylo to zvláštní pouto mezi subjektem a vědcem.

Takhle to trvalo dalších půl roku. Kolegům nic neřekl. Mohlo by to mít nežádoucí následky.
Ale... nepředbíhejme.

Pamatujete na lahvičku Leniny čisté energie v Gho plášti? Ne? Tak teď už jo.