kde jsme se vzali?

co to jsou Vánoce?

(Vůbec to není vánoční speciál nělterejch mejch OCček lul so... veselé vánoce :3 )

V uších mi začne hučet budík...vůbec se mi nechce vstávat... hnnn... kolik je? Nahmatám z nočního stolku brýle a nasadím si je. Sednu si na postel a kouknu na budík který pak vypnu. 6:00, jako vždy. Super.

Vstanu a dojdu do koupelny. Podívám se do zrcadla. Vidím v něm postavu muže s černým tetováním ve tvaru blesků pod očima táhnoucím se až k bradě a rozchuchanými hnědo-blonďatými krátkými vlasy.

Ten muž jsem já. Podívám se ještě na přívěsek ve tvaru kapky. Je to takový rituál než začnu nový den. Profackuju si tváře a ještě trochu rozcuchám vlasy. Jdu se připravit.

V sedm vyrazím z domu. Mám to jen kousek. Upiju trochu z černého teplého kafe které jsem si vzal s sebou. Je už zima takže se hodí.

Otevřu vchod do laborky a vejdu. Co dojdu do pracovny, sednu ke svému stolu a začnu si připravovat papíry. Všimnu si kalendáře. Vlastně jsem se doma ještě nepodíval co je za den... počkat...

Ono je 24. Prosince? Do háje... hned vedle data je napsán vzkaz úhledným psacím písmem... "jsou vánoce truhlíku, oslavíme to letos u mě! Pusu Lena..."

Hmm... úplně jsem zapomněl... jen se stavím doma pro dárky...

Po hezky stráveném večeru se všichni vrátili domů.

"Zítra zlato!" Zakřičela Lena z povzdálí.
"Jasně!" Houknu na ni zpět s ruměncen ve tváři. S Rizim a Lanem jsme to možná trošku přehnali s alkoholem... hehe. S příjemným pocitem v ústech a v hrudi jdu zpět domů... letos se to povedlo....

O 7 let později

Vzbudím se zabalená v dece... fju. Vytáhnu ven ruku a zkontroluji teplotu okolí..zima! Rychle jen popadnu brýle a zase se zachumlám... hmmm, teplá. Ve tváři se mi objeví blažený úsměv.

Uslyším zvuky odemykání... šla by jsem jako vždy vyčkávat k nim ale... zima. Ke zvuku dveří se ale připojí ještě jeden cinkavý zvuk... po chvilce se u mé místnosti objeví G.

"Dobré ráno Ai..." jak chodí, ten cinkavý zvuk se stále ozývá. Dám si deku okolo ramen a jdu zaujatě za ním. Moje bosé nohy cítí studenou podlahu. Zimaaaa! "Dobré..." řeknu nazpět... jde to z jeho tašky. Sedne si ke svému stolu, vytáhne tašku a dá ji na stůl.

"Ono je 24. Prosince? Do háje..." řekne nahlas s úsměvem ve tváři a zase chce tašku vzít a odejít.
"Ano. A co s tím?" Řeknu, ač stále přesně nechápu jak se počítá v kalendáři. Stoupnu si před něj a s otázkou ve vzduchu čekám odpověď.

"Víš... dnes je hezký den. Už jsem ti říkal o narozeninách a svátcích že?" Řekne jeho klidným a trpělivým hlasem jako vždy když mi chce něco vysvětlit. "Uh-huh..." řeknu nejistě.

"Dneska má někdo narozeniny?" Zeptám se zvědavě. "No... ano. Dalo by se to tak říct. Někdo to slaví jako narozeniny, někdo jako svátek..."
Nechápavě se na něj podívám.
G vzdychne. "Víš co je to víra?"
"Občas si o tom povídáte..." odvětím.

"Tak dneska by měl podle víry někdo slavit narozeniny. Ale všichni to berou jako svátek. Je moc hezký. Všude je sníh a ošklivo ale-" snaží se mluvit G ale já ho zastavím svojí rychlou otázkou.

"Co je to sníh?" Zeptám se.
"Pak ti to vysvětlím, teď ti ale vysvětlím podstatu vánoc..." řekne. Jak gestikuluje, stále v jeho tašce něco hezky zvoní. Mám chuť mu ji vzít a podívat se...

"Sice je venku ošklivé počasí, mlha, déšť-" chce říct ale zase ho přeruším.
"Já mám tohle počasí ráda. Proč ho lidi nemají rádi?" G vzdychne.
"Já taky Aili, ale většina lidí potřebuje sluníčko. Takže aby jsem to dopověděl... vánoce jsou krásný svátek..."

Řekne a vezme tašku.
"Lidé jsou spolu, baví se, dávají se dárky... taky pro tebe jeden mám!"
Takhle rozzářeného jsem ho dlouho neviděla. Vytáhne kulatou zlatou věc ve které jsou dírky.

"Tohle je rolnička." Zatřese s ní. Její zvuk mě úplně uchvátí.
"Hezké ne? Je pro tebe... a mám pro tebe ještě jedno překvapení. Ostatní mě přemluvili aby jsme tě letos vzali ven a k nám domů..." řekne s trochou starosti v hlase.

Já s úžasem v očích jen kouknu do těch jeho. "Fakt?" Zeptám se. "Ano světluško. Vážně." Řekne a já ho obejmu. On mě pohladí po hlavě. Deka spadne z mých ramen na zem. Ani ji nepotřebuju, u Gho je mi teplo...

Venku je taky strašná zima. A to mám na sobě i svetr... na zemi je bílá věc. Je to úplně všude! Odtrhnu se od Gho který mě drží za ruku a sáhnu na to. Zapištím. "To studí!" G se zasměje.
"To je sníh Aili. Sleduj!"

Dojde ke mě a sedne si na bobek. Vezme trochu bílé věci -teda sněhu- a udělá kuličku. "Můžeš to tvarovat a pak postavit sněhuláka... " vezme další dvě kuličky, každá jinak velká a postaví je na sebe. Nakreslí na tu horní pusu a oči.

"Sněhuláci jsou větší ale my teď nemáme čas ho stavět. Pojď!" Stoupne si a vezme mě zase za ruku.

Dojdeme k nějakému domu. Vypadá normálně... G zmáčkne tlačítko u dveří. Uvnitř se potichu ozve zazvonění, po té kroky. Nevím kdo přijde takže se schovám Gmu za nohy a vyčkávám. G mě pohladí po vlasech. Omylem se přestanu soustředit a zapředu.

Že dveří vyjde muž s tmavou pletí. Neznám ani jeho pach, takže trošku zasyčím a víc se schovám.

"Damiene! Konečně seš tady! Čeká se jen na tebe!" Řekne muž, po té mě zahlédne jak se krčím u Gho nohou.
"Tohle bude asi Aila že?" Řekne a usměje se. Já zase tiše zasyčím.

"Je trochu plachá když jde o nové lidi... je to ona. Notak Aili, neboj se. Znám ho." Řekne a snaží se mě pošoupnout před něj. Zrada!!!

"Nevadí. Pojďte dál!" Jeho široký úsměv nevypadá že by chtěl ublížit... G mě vede dovnitř za ruku. Já jen zaujatě koukám na světýlka uvnitř.

V hlavní místnosti už sedí Lena a dvojčata. Vedou nějakou konverzaci.
Hned se rozběhnu k nejbližšímu člověku -momentálně Rizimu- a schovám se mu pod nohy.

"No konečně jste tady!" Řekne Rizi mezitím co si G šedá vedle něho

Po chvíli si na prostředí zvyknu. Zjistila jsem že muž -jemuž tenhle prostor asi patří- se jmenuje Lancelot Jimson. Je to Gho přítel.

Zkusím k němu jít. On si mě všimne a začne mluvit. "Tak co? Líbí se ti tu?" Mluví se mnou jak s lidským dítětem. Zastavím se těsně u něj. "Uh-huh..." zamumlám a sednu si.

Pozoruji jeho pokožku. Nikoho jako on jsem v životě neviděla.
On a G mi vysvětlili že to je normální, je to jen... jak že to říkal? Více pigmentu... myslím.

Zjistila jsem co to jsou Vánoce. Je to hezký čas, strávený s rodinou, přáteli, nebo klidně i sám. Líbí se mi. Hlavně světýlka a jídlo co jsou úplně všude.
Byla to zábava.

Teď slavím se svojí novou rodinou. Se Spinners. Jistě, G mi strašně chybí... ale co mám dělat? Jít ho tam hledat?

Veselé vánoce :)
Hodně dárků a ať jste s rodinou  nebo přáteli pohromadě ^^
Jo a omlouvám se že nevydávám... ale v poslední době jsem neměla náladu a inspiraci.
Ale teď je zpet ^^ so... bye uwu