kde jsme se vzali?

splynutí a propojení

"Jen běž napřed, pak za tebou přijdu. Jen ještě skontroluji pár papíru a tak... " domlouval G Leně. Lena -už v civilu- se před dveřmi otočila. "Dobrá. Ale nepřijdeš pozdě že ne?"

G se začervenal. "Copak jsem Rizi?"
Lena mu červeň opětovala "Ne. Ale známe to. Nepotřebuješ být Rizim aby jsi si zapomněl uvědomovat kolik je hodin...!" Poslala mu vzdušný polibek a odešla. Když se G ujistil že je Lena pryč, šel do známé chodby.

Šel za Ailou.
Když k ní došel, poprvé za tu dobu začal rozhovor on.
"Ahojky maličká...!" Usmál se.
Aila ležela zády k němu a tak se přetočila k němu.
"Oh... ahoj!" Usmála se též.
"Co se děje?" Už si něčeho všimla.
"Víš... musím tě o něco požádat..." začal G. "Vážně? O co?" Zeptala se znovu. "Víš... je to těžké ale... můžeš před ostatními nemluvit?" Zeptal se opatrně G. Připadal si popravdě jako kdyby mluvil do zdi... "No... dělala jsem to doposud... tak proč ne?" Dnes neměla křídla. Vypadala vcelku radostně. G si oddechl.

"Děkuji ti maličká...!"
"Ale... kdy mi teda řekneš moje jméno? Jmenuju se maličká? Co to znamená?" Zašklebila se nad svojí přezdívkou.

G se musel zasmát nad její zvědavostí.
"Vážně to chceš vědět Ailo?" Lehce se usmál a dal si ruce za záda.
"Tak jsem maličká nebo Ailo?" Začala se ta malá zmateně durdit.
"Jmenuješ se Aila. Stačí? Maličká je jen přezdívka." Odpověděl G s ještě větším úsměvem.
"Co je to přezdívka...?" Zatvářila se zase zmateně, stále v ležaté pozici.

"Není to nic jako jméno. Ale lidi ti tak přezdívají. Tudíž když řekneme že jsi maličká, myslím tím že jsi malého vzrůstu. Jsi prostě malá. A pasuje mi to na tebe..." vysvětlil prostě G.
"Já... já nejsem malá!" Poprvé za dlouhou dobu vstala a došla ke vchodu do její místnosti, až k ochranému poli. Bohužel ze začátku narazila na kraj kde už je zeď, po té co se srovnala vyzvala neverbálně Gho aby přistoupil blíž k poli.

G přistoupil a snažil se nesmát.
Byl o dobré dvě hlavy větší než Aila.
"Ano maličká? Vážně?" Řekl úsměvným tónem. "Nyyy! Co jsi? Obr? Z dálky nevypadáš tak velký!" Začala Aila nadávat. "Jsem člověk. Myslím že by ti to mělo stačit." Řekl G ještě úsměvnějším tónem. "A já jako člověk nejsem?" Zeptala se zase zvědavě ale mísil se v tom uražený tón.

"No... nejsi... ty nevíš co jsi?" Zeptal se zvídavě protentokrát G.
"No.... nevím..." tím skončila a lehla si smutně zpět do té samé pozice ve které byla před tím.

O tři dny později...

"Jsi vážně připravený?" Zeptala se asi po sté Lena když se zastavili před budovou. G v černém kabátě si upravil ofinu. "Věř mi, jsem. Jen doufám že ty taky" otočil na Lenu pohled. "Proč se ptáš když to víš?" Zasmála se. "Nevím! Nejsem mistr mysli ale stínu!" Zasmál se taky G. "Takže... vykročíme?" Zeptal se po nějaké chvíli. Lena se víc zachumlala do své fialové bundy.

"Jdeme...!" Po té co to dořekla vzali se za ruce a vešli.

[A schválně vám neřeknu co se dělo :3 ale vy jste chytrý, vy to určitě uhodnete ;3 nemáte zač X3]

O další den později (zase)

Když všichni přišli, mělo se jít do chodby k Ailině místnosti a pokusit se o fyzický kontakt. První šel G. Když došel, mrkl spiklenecky na Ailu aby to nikdo neviděl. Nevypadalo to že to postřehla, ale byl s tím spokojen...

Po něm doběhl Rizi.
"Bože, už to bude...?" Zkoro nadšeně zakřičel.
"Rizi, počkej na ostatní...!"dobíhala ho Ziro.
"Nejsem bůh, Ale řeknu ti že tvoje sestra má pravdu. Všichni chceme Ailu vidět v...." začala mu zářit tmavě fialová kapka a po pár pohybech ruky zmenšil stín okolo Aily, takže to vypadalo jako by zářila. "... pravém světle!" Řekl nadšeně.

Aila se trochu lekla ale brala to jinak v pořádku. Hleděla před sebe na ostatní. Přišla i Lena, nesmírně klidná na to jak moc nadšená byla. "Jste připraveni?" Zeptala se Ziro která už sáhla na páku vypojení silového pole ve vchodu do místnosti.

"Si piš že jo!!!" Sáhl na ni i Rizi.
"Společně!" Přidala se i Lena a hned po ní se páky přidržel G. Společně zatáhli.

Pole už tam najednou nebylo. Když odstoupili, G neverbálně Ailu vyzval aby šla k němu. Samozřejmě hned jak se zvedla a popošla o pár kroků, zase narazila do zdi. Rizi se musel hodně držet aby se nezačal smát. Ale nevydržel to a trochu smíchu mu ušlo. Zlatý plát na řetízku mu začal svítit a udělal okolo sebe antizvukový štít, ve kterém se začal smát aniž by smích zadržoval.

Ziro nad ním jen zakroutila očima "Já říkala že zkoro nevidí...!"
Gho to ani v nejmenším nepřekvapilo. Lena si toho radši nevšímala a začala na Ailu mluvit. "Notak maličká, tady jsme...!" Jak promluvila, začala se Aila orientovat. Došla pár centimetrů před místo kde bývalo silové pole. "Už tam není. Můžeš jít k nám!" Řekla znovu.

Aila se na ni podívala pohledem 'tohle už jsem zkoušela, tak blbá nejsem aby jsem to udělala znova!'
"Tentokrát už vážně můžeš!" Začala zase Lena. Aila opatrně natáhla ruku. Nic. Udělala krok. Zase nic. Popošla o další. Dívala se na všechny okolo. Rizi už neměl štít a tak prohlásil: "tohle je další bod jejího života...!" Šla blíž k Gmu. 'Vážně jsi velký...!' Pomyslela si Aila.

Chvilku na sebe koukali. Aila spíše nahoru, G spíše dolů. Gho po té chvilce nenapadlo udělat nic inteligentnějšího než ji pohladit nebo-li chcete jí úplně rozcuchat vlasy.
"Vítej do rodiny Ailo!" Usmál se na ni hřejivě.

O pár hodin později, někde jinde

"Ale pane! Donesl jsem vše co jste chtěl! Teď je zase řada na mě!"

"Ještě ne... potřebuji po tobě ještě jednu laskavost..." zasmál se velký stín sedíc na svém trůně.

"A to je...?" Začal příchozí větu.
"Ještě další informace o kterých bych měl vědět. A nebo to neděláš pro ni?" Začala se temná postava smát. Ale ne obyčejně z čirého pobavení. Nýbrž zvrhlým způsobem který obsahoval více než jen zábavu...

*Dramatický lahvi s barevnými obláčky a Gho ruky propojené s tou Leninou*

*titulky*

THE END OF CHAPTER

aaaaa....STOP! Další kapitola je na světě!!! Děkuji všem kteří to aspoň trochu čtou, hvězdičkují a tak dále!!! Více asi.....

....Nemám co říct.....

....By jsem řekla kdyby jsem to říct nechtěla....

ŠŤASTNÝ DEN ZESNULÝCH!!!

*odněkud se ozve "TŮT" a vyletí černo-zeleno-oranžové konfety*

Užijte si den a papaaaa~!

Aila <3