kde jsme se vzali?

láska je mocná věc

Zápis číslo (!)"£'€&;×%

Vypadá že si už zvykla. Do své místnosti už dojde i po slepu. Když už jsme u slepoty, zjistili jsme že někde našla moje staré brýle. Vidí dobře, a i kdyby jsme se jí je pokusili sundat... no... asi by to nešlo.

Dnes by mohla jít na svojí první misi do "jiného světa".

"Hej G!" Přerušila ho ze zapisování Ziro. "Nevíš kde je ten šroubovák C4?"
"Bohužel netuším. Zeptej se bratra, ten ho měl naposled...." odpověděl a znova začal psát.

Pokud by jsme měli říct do jakého "světa" má jít, jeho kód je [chybný přenos dat]. Už jsme vyzkoušeli pár věcí a je to bezpečné. Stejně by mě zajímalo co se Stane když se poraní více....

Momentálně pozoruje -jinak to říct nejde- bordel na stole. I podezřele známý šroubovák C4.

"Ziro...?" Začal opatrně G.
"Myslím že jsem našel ten šroubovák..." řekl mezi tím co na něj upřeně hleděl. Stejně upřeně jako Aila. Podívali se na sebe. G pohledem který naznačoval ať ten šroubovák nechá. Aila to nejspíš vzala jako výzvu a podívala se hravě na Gho.

"Cože?" Ziro přišla k nim. Ani jeden z nich neodvrátil zrak.
"... heh. Někdy si říkám že i když je úplně od jinud, velmi se ti podobá..." řekla a vzala škodolibě šroubovák.

"Ha!" Podívala se na Ziro Aila.
"Ale notak Ai!" konstatoval G.
"Co prosím? Ty jí rozumíš...?" Zeptala se podezřívavě Ziro.
"Uh-huh..." odpověděl G stále zírajíc na Ailu.
"A můžeš mi říct jak....?" Zeptala se s narůstající zvědavostí Ziro.
"Zkus s ní zkoušet komunikovat častěji..." řekl G. Aila ho následovala pokývaním hlavy. Ziro s pokrčenými rameny se se svým šroubovákem radši odebrala ke své práci. Po té hned  Aila sebrala malý kousek obsidianu ve tvaru srdce

G se začal smát.
Žádný projekt -tedy spíše omyl- mu nikdy neudělal takovou radost.

Když už byl večer nikdo nebyl v laboratoři, zůstal tu jen G s Ailou.
"Svetluško?" Začal G. Aila se neotočila. Za tu dobu totiž stále pořádně nechápala termín 'přezdívka'.
"Ailo, to bylo na tebe..." začal zase G. Aila se v sedě otočila na Gho.

"Hmm?"
"Už tu nikdo není. Můžeš mluvit." Řekl G netrpělivě.
"Jasně... neumím mluvit..." mumlala si Aila. "Co se děje?"
G okolo nich vyvolal trocha stínu.

"Co by jsi řekla na to... kdyby jsi se podívala mimo laboratoř.... co ty na to maličká?" Usmál se na ni trochu škodolibě. Čekal na reakci.
".... cože?" Podivila se Aila.
"Jiný svět. Moře prozkoumávání. A pak by jsi se vrátila sem. Co říkáš?"
Pro tentokrát se usmál upřímně, z čiré  radosti.

"... ale...vždyť... cože?!" Ptala se nezadržitelně dál. Křídla zvedla vzrušením. "Víš jak jsme vypli tu bariéru? Dám ti šanci se podívat za nějakou další... hmmm... 'bariéru'."
Nadzvedl jedno obočí.

"Aha... Chápu....!" Řekla prostě.
"Tak?" Zeptal se G s očekáváním v hlase. "Chtěla by jsi prozkoumávat?"
Chvíli se zamýšlela. Přitáhla si jedno křídlo a začala ho hladit.
"ANO!" Řekla s nadšením a hvězdami v očích.

Druhý den .....
   .....Pohled Aila...

Vzbudila jsem se.
Měla jsem přeležené levé křídlo...
...nemohla jsem s ním hnout jinak než manuálně.
Začala jsem ho masírovat aby se probudilo k životu. Dneska bude možná potřeba.

Protáhla jsem ho. Už fungovalo jak má. Zrovna v tu chvilku se objevil ve dveřích taťka.
"Tatí?" Řekla jsem potichu. Zkoro to ani nebylo slyšet. Spíše jsem jen hýbala ústy než mluvila.
Měl ruce za zády jako obvykle.

"Připravená maličká?"
Nemusela jsem vydat ani hlásku.
Mé oči museli mluvit za vše. Natáhla jsem obě křídla vzrušením.
Okolo prošla Lena

Poslala k němu trošku své magie která ho jemně obmotala okolo krku. Jako odpověď udělal on to samé ale s jeho tmavou magií. Vypadali že si to užívají. Že je jim to příjemné. Nechápala jsem.

Dívala jsem se na tu scenérii jako by to bylo něco vážně nepochopitelného. Proč se červenají?
Co Lena odešla, podíval se na můj pohled a nakloněnou hlavu na stranu.
"Láska. To pochopíš až budeš možná starší...!" Usmál se na mě.

Nechápala jsem ještě víc.
Co to znamená? Přestala jsem o tom přemýšlet když mě G vyzval ven. Když jsem se k němu přiblížila, ani jsem nezaregistrovala že má křídla zmizela. Jako by se rozpadla v prach.

Šla jsem za ním do hlavní místnosti. Všichni už tam byli. Přišla ke mě žena s hnědými vlasy. Ve světle měly nádech zrzavé. Jmenovala se... em.. nevím, její jméno je složité.
"Ziro, jsme připraveni?"

Aha... Ziro... fajn.
"A jsi si jistý že ji tam chceš pustit?" Začala se ptát a při tom na mě zírat. Proč by mě tam neměli pustit?
"Je to bezpečné a ty to víš." Přesunul se s těmito slovy G ke svému stolu kde měl malou hnědou koženou tašku.
"Ale není tam signál. Jak zjistíme že se vrátí? A co Lena kdyby se jí něco fakt stalo?" Začala zase Ziro.

G se ani neotočil. "Nemůžeš myslet na 'co kdyby se něco hrozného stalo' ale na 'ono to vyjde'. To první jen přitahuje negativní energii. Buď v klidu." Potom co to G dořekl přišel ke mě i se zdobenou kabelkou. Jelikož jsem malá, musel trochu na zem.
"Tady. Vem si ji. Máš tam vše co potřebuješ." Dal mi instrukce.

Ziro kývla a odebrala se do bezpečnostní místnosti. Rizi ještě vyletěl někam do chodby a za G se vynořila Lena. "Přibalila jsem ti tam i jablko. Vím že je máš ráda." Hřejivě se usmála. Já jí odpověděla hvězdami v očích. Pohladila mě opatrně po hlavě. Nevadilo mi to. "Drž se hvězdičko!" Řekla potichu a odešla zpět.

G mi dal ruku na rameno.
"Až se objevíš za 'bariérou', v té tašce máš malou bílou krabičku. Někam ji nenápadně schováš, jako jednou to vajíčko, pamatuješ?" Přikývla jsem.
"Pořádně ji tam připevníš. Pak chvilku můžeš zkoumat okolí. Potom se vrátíš na to stanoviště s krabičkou a zmáčkneš to tlačítko na kterém je nakreslený kroužek. Chápeš?"

Začala jsem kývat hlavou. Zvedl se a před dveřmi se na mě ještě otočil.
"Já vím že to zvládneš světluško!" A zavřel dveře. Rizi mezitím vběhl zpět. Vyšla jsem do modulu. Připadá mi to tu podvědomě... energie začala proudit okolo mě. Začala jsem se vytrácet. Před očima mi problesklo.

Dopadla jsem na kolena. Viděla jsem jen zem. Takže se to nepovedlo, nebo ano? Rozhlédla jsem se okolo sebe. Byla jsem ve velké a tmavé uličce plné divných, velkých plechových nádob. Hned jsem si vzpomněla na krabičku a připevnila ji na zeď za jednou nádobou. Perfektní. Byla tu slepá ulička. Zvedla jsem se a šla za světlem.  Bylo to rušno. Hodně lidí. A zima... koukla jsem do brašny znova. Byl tam svetr. Vzala jsem ho na sebe a vyšla do ulice.

Koukala jsem okolo sebe. Páni. Co to je? Hlavně se chovej jako G, hlavně se chovej jako G!

Tolik jsem se soustředila na chování že jsem narazila. Do koho? Do čeho?
Uvnitř jsem začala panikařit. Tohle byl špatnej nápad!

A tady budu zlá, tady to utnu! >:D
Ano, páni a dámové, další kapitola je venku!
Ještě vás nalákám na kapitolu kterou připravuji (stejně to nikdo nečte tak co :D), bude to backstorka z pohledu Isirise!

Ale víc příště ;)

Peace on the planet earth~🌌✌☆