Perfect Girl

Jsi nádherná

Zavrtěla jsem se v posteli a otevřela oči, ležela jsem v Nicolininém pokoji, v puse jsem ucítila pachuť a zvedla se. Váhavým krokem jsem zamířila do koupelny s úmyslem, že budu zvracet, ale to co mě zastavilo, byla snad jedna z mých nočních můr. 

„Já asi budu..." Dala jsem si ruku před pusu.

„Nevidíš, že rušíš." Vítězoslavně se na mě Nicole usmála, jakoby dostala kořist, o kterou jsme bojovali.

„Takže ty a Nicole..." Nebyla jsem naštvaná, byla jsem spíš zklamaná. Zklamaná z toho, jak mě vnímal, co si o mně myslí a s kým tady dnes, s mrchou, co jen ho využije a já věděla, že tenhle kluk zranitelný, že to není kluk na noc, že on chce vztah, vztah, po kterém jsem toužila tři roky, ale všichni mě jen brali  jako holku do postele, tu kterou využijí.

„Sher..." Zachraptěl Joel, řekl to takovým hlasem, jakoby mě zraňoval. Nemohla jsem se na to dívat, jak další šance být normální se rozplynula. Pomalu jsem scházela dolů a začínalo mi docházet, co se právě stalo. 

Prošla jsem ke dveřím a do očí se mi draly slzy.

„Sherill." Slyšela jsem hlas Jacka, ale nezastavovala jsem se. Vyšla jsem ven a naplno se rozplakala.

„Co se děje?" Dohnal mě a objal.

„Joel a Nicole... já jsem usnula a on si to tam s ní zatím rozdával... v koupelně." Vzlykla jsem.

„Pojď půjdeme domů." Vzal mě kolem pasu a vedl mě. Po chvilce jsem se zastavila a zhluboka jsem se nadechla.

„Budeš zvracet?" Zeptal se mě starostlivě. Jen jsem přikývla, zastavili jsme u prvního koše a já se vyzvracela, přitom mi držel vlasy, choval se jako moje chůva.

„Děkuji." Vděčně jsem se na něho usmála, když mi podal kapesník, abych si do něho utřela pusu.

„Já se omlouvám, neměl jsem ti říkat o tom, že Joel chce vtah, byl to debilní nápad, myslel jsem si, že tohle by nikdy neudělal." Povzbudivě se na mě usmál.

„Nemůžeš za nic." Usmála jsem se přes další vlnu slz.

„Vezmu tě k tobě." Oznámil mi, přes pár zakopnutí jsme se dostali před můj byt. Jack si vzal moji kabelku a vytáhl klíče. 

„Mám zůstat?" Zeptal se ve dveřích.

„To bys byl hodný, jsem tady pořád sama." Usmála jsem se a vešla do obýváku, kde jsem si sedla na sedačku a Jack si sedl vedle mě.

„Jsem hnusná?" Zeptala jsem se po chvíli ticha.

„Jsi nádherná." Vydechl a podíval se na mě.

„Ale to nestačí." Zamumlala se a stekla mi po tváři neposedná slza.

„Jsi cokoliv, co budeš chtít." Setřel mi ji a já mu v té chvíli věřila, že můžu být cokoliv, co budu jen chtít. Přiblížil se ke mně, až tak blízko, že mě zlehka políbil na rty, bylo to tak něžné a opatrné.

„Smrdí mi z pusy." Zašeptala jsem a on se ušklíbl.

„Na tohle jako fakt myslí?" Zasmál se a vzal mojí tvář do dlaní a znovu mě políbil a já ho k sobě přitáhla.