Perfect Girl

Povědomé triko

Nadechl jsem se a polkl, nelíbil se mi jen pohled na strop, který připomínal spíš dětský pokoj. Rukou jsem si vjel do vlasů a pomalu se posadil, v domnění že jsem tady sám, jsem si brkl, protože mi nebylo zrovna nejlíp.

„Prase." Sykla dívka vedle mě, podle hlasu jsem pochopil, že to není Sher, ale Nicole.

„O tomhle se nikdo nesmí dozvědět." Začal jsem panikařit, neměl jsem tušení, co včera se vše stalo.

„Sherill o tomhle ví." Zamumlala Nicole, která stále ležela na zádech.

„Do prdele." Zaklel jsem a začal jsem hledat své triko.

„Byl jsi skvělý." Promluvila Nicole.

„Drž hubu."Zavrčel jsem na ni, měl jsem takový vztek na sebe, že jsem se včera neovládl. Prošel jsem obývákem, kde ještě leželo pár lidí, něco mě hnalo k Sher, abych se ji omluvil. Vymotal jsem se na ulici a zakryl si oči před přímým Sluncem. Pomalým krokem jsem se vydal k Sher, zazvonil jsem u ní a chvilku počkal.

„Ahoj." Ozvalo se, když otevřela. Měla na sobě hrozně povědomé triko, ale nevěděl jsem, odkud ho znám.

„Ahoj, chtěl jsem se omluvit za včerejšek, hrozně jsem se opil, já takový nejsem." Začal jsem a skousl si ret.

„To je v pohodě." Odpověděla klidně.

„Takže vše v pohodě? Jako mezi námi?" Fakt trapná otázka, gratuluj si Joeli ke své trapnosti.

„Jo jsme." Odpověděla a pousmála.

„Mohla bys prosím, když tady budu vypnout ten otravný zvonek, fakt se mi nechce po každé se takhle budit, budu mít z toho újmu na zdraví." Promluvil hlas z bytu a mně vše došlo. To triko patřilo Jackovi, Sher se na mě jen omluvně usmála, ale to už za ní stál Jack.

„Čau brácho, včera si to mega rozjel, mám z tebe radost." Pěstí mě bouchl do ramene a já se zasmál.

„Měl bych jít." Řekl jsem po chvilce trapného ticha, Sher jen přikývla.

„Čau." Rozloučil se se mnou Jack.

„Měj se." Zavrčel jsem, žárlil jsem, jak já sakra žárlil, ale celé to byla moje chyba, proč jsem si až tak pozdě uvědomil, co jsem ztratil?