Perfect Girl

Tohle je Sherill

„Sher?" Zaječela moje máma a já jsem se musela donutit se usmát.

„Ano, mami?" Ozvala jsem se s faleší v hlase a otočila se na ni.

„Neudělej žádnou kravinu." Chytla mě za ruce a pyšně se na mě usmála, musela jsem se donutit, abych jí úsměv vrátila, tolik jsem tohle nenáviděla.

„Sluší ti to." Popravila mi šaty a ještě jednou se na mě usmála.

„Nezapomeň, že tohle je naše poslední šance se udržet v téhle společnosti, tak ji nepokaz." Ještě naposledy na mě promluvila a potom se otočila ke stolku, aby z něho vzala drahý náhrdelník, který si připnula na krk. 

Potom jenom na mě kývla, abych šla za ní, dnes se konal večírek společnosti u nás. Sešla jsem po schodech a usmívala se, všichni co stáli v místnosti, se dívali mým směrem a já ještě výš zvedla svoji hlavu, pod schody už čekala má matka s otcem, kteří se na mě usmívali, ach jaká komedie tohle je.

„Vypadáš úžasně." Šeptl mi táta a nabídl mi rámě, to samé udělal u mámy, vedl nás do  obýváku a já už věděla, co bude následovat.

„Chtěl bych Vás tady v našem novém domě přivítat, snad si užijete mnoho zábavy." Všichni pozvedli skleničky s přípitkem a čekali na pokyn, až se napijí tekutiny.

„Tak na naši společnost." A po tomhle se můj otec decentně napil ze skleničky a všichni ho následovali. Bublinky se mi dostaly do pusy a já jsem se musela držet, abych to nevyprskla. Poklidně jsem to polkla a usmála, tak jak mě to před lety naučili, i když mi to do dneška nechutnalo.

Můj otec na mě mrkl a usmál se, tím mi naznačil, že jsem to skvěle zvládla a já jsem se na něho usmála zpět. To už se k nám hnala Nicole.

„Ach Sherill, dneska ti to tak sluší." Usmála se na mě.

„Ach děkuji ti, Nicole. Moc si toho vážím." Nejradši bych ti vyškrábala oči, ale vzhledem k téhle společnosti se na tebe jen usměji. Vzadu za ní jsem zahlédla Jacka, jak tam postává s dalšími mladíky.

„Nechceš se přidat k nám?" Navrhla mi Nicole a tím jsem se vrátila zpět k ní.

„Moc ráda." Usmála jsem se znovu a vydala se za ní. Vedla mě k malé skupince holek, co stála na naší zahradě.

„Dívky, tohle je Sherill." Představila mě Nicole a já na dívky kývla, možná to byl tenhle nevinný moment, kdy jsem naposledy cítila nějakou svoji hodnotu, možná to byl právě tenhle okamžik, kdy jsem začala být touhle partou nenáviděna a možná tenhle okamžik mi vzal život.