Perfect Girl

Starost

„Sherill." Uslyšela jsem volání zpoza pokoje a chtěla si, co nejrychleji obléknout triko, ale to jsem nestihla.

„Sherill?" Zeptala se máma potichu a přešla ke mně, v jejích očích se zrcadlil strach.

„Co to je?" Rukou mi přejela přes hrudník a šokovaně se na mě podívala.

„Nic." Odpověděla jsem rychle a přes hlavu jsem si přetáhla triko.

„Kdo ti to udělal?" Znovu se ptala.

„Netuším." Odvětila jsem a podívala se na ni, snažila jsem se být silná, ale to mi v téhle chvíli nešlo.

„Sherill, co se děje?" Lepší otázky nemůže mít.

„Ne každý je tady šťastný." Odpověděla jsem a prošla kolem ní, dnes jsem tu měla být jen kvůli jedné důležité schůzce a potom jsem mohla jít do bytu a pátrat po tom, co se stalo.

„Ahoj, Jacku." Prošla jsem kolem něho a pokračovala do kuchyně, mohl to být klidně on.

„Děje se něco?" Zeptal se mě táta a já už jsem těch jejich otázek měla dost.

„Jsem v pořádku." Sykla jsem a napila se vody na stole.

„Včera ses mi vůbec neozvala." Řekl mi káravým hlasem.

„Nebylo mi dobře." Namítla jsem a znovu jsem se napila.

„Nevěděl jsem, jestli mám s tebou dnes počítat." Pokračoval dál, jediné co ho zajímalo, bylo, aby vrhal dobré světlo na svoji firmu, o nic jiného mu nešlo.

„Mohly bychom si, Sherill, promluvit?" Za mými zády se ozval mámin hlas, nadzvedla jsem jedno obočí a otočila se na ni. Měla jsem toho po krk, jak se starali jen o to, abych vrhala na tuhle rodinu dobré světlo, já jsem je nikdy nezajímala.

Obleč si tohle a tohle, takhle se nesluší, aby si šla oblečená, přece nám nebudeš dělat ostudu, to že se mi ty hadry nelíbily, je vůbec nezajímalo a potom to chování, jak já tohle vše nenáviděla.

Šla jsem za ní až do koupelny, kde za námi zamkla dveře, povytáhla jsem obočí ještě výš než předtím a podívala se na ni. Sedla jsem si na kraj vany a čekala, co bude.

„Co se stalo?" Zeptala se a já jsem měla chuť po ní začít řvát, že bych to taky ráda věděla, že není sama, kdo je tady zmatený, ale to by si o nás ostatní mohli myslet něco zlého.

„Nic." Odsekla jsem.

„Nedělej, že tě to zajímá." Odsekla jsem.

„Sher, kde si byla včera? Vím, že si nebyla u sebe v bytě, byla jsem tam za tebou a vím, že si tam nebyla ani přes noc." Dřepla si ke mně a podívala se mi do očí.

„Nepamatuji si nic, probudila jsem se v nějaké boudě uprostřed lesa úplně nahá a nevím nic, to se děje, ale tě to nezajímá, neboj, dnešek zvládnu a pak budu pátrat, kdo mi to udělal." Obešla jsem ji a odemkla si dveře a nechala ji tam.

Ať už se tehdy stalo cokoliv, já to zjistím.