Coffee. ✅

6.

Gavin nastoupil do auta a Connor hned po něm.
"Díky..." špitl.
"Nenechám tě s tím alkoholikem jet domů," zamračil se Gavin a nastartoval auto.
"Kam... kam jedeme?"
"Ke mně."
Connor se zarazil.
"Ale vždyť máš práci," vyhrkl.
"Práce mi ve stavu nouze může vlízt na záda," řekl prostě Gavin.
"Až ti bude líp, vrátim se tam a přijdu pro tebe večer, platí?"
Connor vděčně přikývl.

Gavin vystoupil z auta a vytáhl z kapsy klíče. Connor ho následoval.
"Tak pojď," pousmál se Gavin a otevřel dveře.
Protože to tu Connor už znal, zamířil rovnou do ložnice. Roztáhl deku, kterou ráno složil, a posadil se na postel.
"V pohodě?" zeptal se právě přicházející Gavin. Connor přikývl a poklepal rukou vedle sebe.
Gavin pochopil a přisedl si.
"Nevím, co to do něj vjelo. Já vím, že mě má rád. Já ho mám strašně moc rád..." posmutněl Connor.
Gavin ho objal kolem ramen a Connor se nechal.
"Bude to dobrý, slibuju," usmál se Gavin.
"Chceš, abych tu s tebou chvíli byl?"
"Nechci, abys kvůli mě nestíhal práci. Já to tu zvládnu," ujistil ho Connor.
Gavin kývl.
"Dobře, ale kdyby cokoliv, nezapomeň zavolat."
Když Gavin odcházel, ještě se otočil na Connora a nasadil přísný výraz.
"Bakelite."
Connor se zasmál a Gavin zavrtěl hlavou.
"Jsem blbec."
"Proč?" zeptal se Connor.
To už byl Gavin pryč.

Gavin přišel do kanceláře a usedl za svůj stůl.
"Kde je Connor?" zamračil se Hank a šel ke Gavinovi.
"V bezpečí," odpověděl slušně.
"Ptám se, kde je?"
Gavin si povzdechl a vstal. Pohlédl Hankovi přímo do očí.
"Řekl jsem, že v bezpečí."
Odmítal se s ním dál bavit a Hank to pochopil. Naštvaný se vrátil ke své práci. Gavin se vítězně usmál.

Connor ještě chvíli jen tak seděl na posteli, ale po chvíli vstal a vydal se do koupelny.
Jemu na mě záleží, uvědomil si Connor.
On má o mě starost, nechápal.
Sedl si na kraj vany a dal obličej do svých rukou.
"Gavine..." zašeptal.
"Proč jsi to udělal?" řekl hlasitěji.
"Proč si hraješ s mými city?"

Gavin unaveně nasedl do auta a vyrazil vstříc jeho domovu. Sledoval cestu, ale myšlenkami bloudil v osobě androida, kterého si za poslední dny připustil k tělu mnohem více, než kohokoliv jiného. Nebyl si sám v sobě jistý, co vlastně chce, ale měl neblahý, avšak hřejivý pocit, že pro něj Connor znamená mnohem víc, než si původně myslel.

Connora probudilo bouchnutí dveřmi.
"Jsem doma," houkl Gavin a postavil vodu na kávu.
Connor neměl sílu mu odpovědět tak nahlas, aby ho slyšel.
"Jsi v pořádku?" ozval se Gavin nejistě a šel za Connorem do ložnice. Hned jak ho viděl, došlo mu to.
"Sakra, já tě vzbudil. Promiň."
"Ne, to je v pohodě." Connor se posadil.
Čip mu zablikal oranžovou barvou.
"Přišla mi zpráva," sdělil Gavinovi.
"Androidi," odfrkl si a šel pro svou kávu.
Zavolej mi, stálo v ní. Byla od Hanka.
Connor dlouho přemýšlel, co mu řekne a byl připravený na všechno.
Dlouze se nadechnul a pro sebe přikývl.
Sakra, vždyť se na něho nedokážu zlobit, zamračil se.

"Gavine, jdu na chvíli před dům. Zavolat si," oznámil mu.
Gavin jen přikývl.

"Hanku," zašeptal Connor do tmy.
"Synu, už jsem měl strach."
Connor mlčel.
"Hele, omlouvám se. Nechtěl jsem tak vyjet. Fakt ne. Já se jen bojim, protože nevim, co se s tebou děje. Kdyby sis něco udělal, nebo mi tajil něco, co by mohlo ovlivnit tvůj život k horšímu, nezvlád bych to." Hank se odmlčel.

"Odpouštím ti," řekl nakonec Connor.

"Díky bohu," vydechl Hank.
"Jsi u Gavina, viď?" řekl už klidněji.
"Ano, tati," odpověděl Connor.
"Ještě jednou se omlouvám. Zachoval se k tobě hezky. Nikdy jsem ho takhle neviděl. Až se zítra uvidíme, potřeboval bych s tebou mluvit. Vážně se mi nelíbí, jak jsi zaražený."

Connor se s Hankem rozloučil a šel zpět do domu.
Nemůžu mu to říct, pomyslel si.
Nemůžu mu říct, že jsem v rozpacích kvůli Gavinovi.

"Všechno dobrý?" usmál se Gavin.
Connor přikývl.

"Connore, pojď si na chvíli sednout. Chtěl bych s tebou mluvit a myslím, že to prožíváme oba."