Coffee. ✅

3.

Další den v práci se zdál klidný. Gavin si sice neodpustil pozdrav a minimálně čtyři šálky kávy, ale nijak Connora neotravoval. Díky tomu se trochu uvolnil a dokázal pořádně pracovat. Časem dokonce zapomněl, že několik metrů od něj nějaký Gavin vůbec sedí.

Všechno se ale pokazilo na konci pracovní doby.

Hank si oblékl kabát a pomalu odcházel, když Gavin položil hrnek na stůl a pozvedl na Connora prst.
"Hele, mám menší problém," začal.
Connor mu věnoval zmatený pohled.
"Connore, jdeme," odsekl Hank, který si všiml jeho rozrušení.
Gavin hodil na Connora prosebný pohled. Ten protočil očima.
"Jaký problém?" pohlédl na Gavina.
"Víš, jak jsi mi spravil ten počítač," nohou lehce kopnul do konstrukce, "doma se mi začalo dít něco podobnýho a já teď nemůžu pracovat," zamračil se.
Vážně, Gavine? pomyslel si Connor a otočil hlavu na Hanka.
"Hele, dělej si co chceš, nejseš dítě, ale dej mi aspoň vědět. Já si půjdu dát pár panáků," mávl rukou do prázdna a zamířil do chodby.
"Vážně se ti porouchal?"
"Jo," rozhodil rukama Gavin.
"Přísaháš?" přihmouřil Connor oči.
"Na šálek kafe."

Gavin nastoupil do auta a Connor si pomalu přisedl.
"Tak jo, bakelite. V devět tě hodim domů."
Connor nejistě přikývl. Co když ti říká pravdu? ozvalo se jeho naivní já.

Začalo poprchávat, když zastavili na příjezdové cestě Gavinova skromného příbytku a vystoupili z auta.
Connor se zadíval na poničenou konstrukci domu a přemýšlel, jak dlouho se s ním nic nedělo.
"Tak jdeme, bakelite. Ať nezmoknem," zašklebil se Gavin a odemknul dveře, které se s vrznutím otevřely.

Od té doby, co Connor viděl Gavina věčně ve vybledlých tričkách, chtěl vědět, jak vlastně žije. Jestli je jeho dům stejně tak vybledlý a zanedbaný. Opak byl pravdou. I přes skromnost domu se Gavin snažil udržet ho v tom nejlepším stavu, jaký si mohl za plat městského detektiva dovolit. Zdi byly natřené jemnou krémovou barvou a z předsíně mohl vidět i kousek okrově vytapetované kuchyně.
"Nestůj tam jak solnej sloup, zavedu tě do pracovny," mávl rukou Gavin a šel dál do domu.
"Máš to tu hezké," pousmál se Connor.
"Já vím," zazubil se Gavin, poprvé za tu dobu upřímně a od srdce.

Gavin nelhal. Jeho počítač z druhé ruky přestal fungovat a to nebylo jen přehřátím. Součástky byly opotřebované a software, jak Connor analyzoval, vypověděl službu.
"A tys pochyboval," zasmál se Gavin.
Connor hlasitě oddechl a pustil se do práce.

Gavin se pousmál, když viděl Connora, jak se úspěšně snaží dát jeho počítač dohromady. Je sladkej, když poslouchá, při téhle myšlence si vzpomněl na Connorovy hnědé oči a dostal chuť na kávu.
"Bakelite, jdu si udělat kafe," zavolal na něj. Odpovědí mu bylo jen hlasité a zamyšlené zabručení.

"Kdyby něco, budu v obýváku," řekl Gavin, který zrovna procházel kolem pracovny.
"Jasně," odfrknul si Connor a opět protočil očima. Jen si pij kafíčko, pomyslel si.

Už byl skoro hotov, když uslyšel zběsilé dopadání kapek na střechu a okna. Vstal a šel se podívat na situaci. Venku padaly obrovské kroupy a vítr smetl vše, co se mu postavilo do cesty.
"K sakru," ulevil si Gavin, který zrovna přicházel.
"Nejsem si jistej, jestli je v tomhle počasí nejlepší jet autem."
Connor na něj pohlédl a na tváři se mu objevil znepokojený výraz.
"Tak já půjdu po svých," řekl nakonec.
Gavin se opřel o zeď a založil si ruce na prsou.
"V tomhle tě nikam nepustím. Kroupy by tě poničily. Pamatuješ, jak ses mě ptal, jestli chci kupovat nový součástky? Ne, nechci. Nehodlám tě tam venku mít na svědomí já," dokončil Gavin.
Connor to chápal, ale byl nespokojený. Celý se zachvěl při představě, že bude muset strávit celý večer v domě s Gavinem.
Jen Connor a on.
"Budu spát na gauči, můžeš si vzít celou postel v ložnici, nebudu tě obtěžovat," uklidňoval ho Gavin, jako by vycítil Connorovu znepokojenost.
"Dobře, ale musím zavolat Hankovi. Dáš mi chviličku?"
"Jak si jen přeješ," zvedl ruce Gavin a odešel zpět do obýváku.
Connor přiložil ruku ke svému spánkovému čipu a vytočil Hankovo číslo.
"Ahoj, už jsem se lek, že se na mě vykašleš," zasmál se Hank a z pozadí bylo slyšet cinkání skleniček a hlasitý jazz. "Jsem v baru, kdy budeš doma?"
Connor se nadechl a teprve až se cítil na upřímnou odpověď, vyslovil ji.
"Dnes nepřijdu. Zůstanu u Gavina."
Hank dlouhou chvíli mlčel.
"Podívej se ven," vyhrkl Connor, "v tomhle mě prý nikam nepustí."
"Jo, to je fakt," přiznal Hank, "tady se taky moc nikdo neodváží jít domů."
"Tak vidíš," radostně se usmál Connor.
"Stejně mi to budeš muset vysvětlit."
"Vysvětlit co?"
"Vždycky všechny nesnášel a najednou jste jak dvě třináctiletý nejlepší kamarádky," zabručel Hank.
"Ne, to nejsme!" odsekl Connor.

"Jsme," pousmál se Gavin, opírajíc se o otevřené dveře do místnosti.