Coffee. ✅

7.

Connor se zarazil.
"Já nevím o čem mluvíš," zašeptal do přítmí pokoje.
"Connore, nehrajme si na nevinný."
Gavin vstal a přešel ke Connorovi, který stál na místě a nemohl se pohnout.
"Nemám s tebou o čem mluvit," vyhrkl.
Gavin nasadil vážný výraz a hleděl Connorovi do očí. Následně vzal jeho ruku.
"Nedokážu dělat, že se nic neděje. Proto bych se tě chtěl na něco zeptat, Connore," pousmál se a propletl s ním prsty.
"Gavine, já..."
"Vyvolávám v tobě emoce?" zašeptal mu Gavin do ucha.
Connor polkl a zavřel oči.
"Já... já ti to nemůžu říct," vydechl.
"Musíš mi to říct," usmál se Gavin a přibližoval se k jeho rtům.
"Gavine, počkej," odstrčil od sebe Gavina jemně Connor a nadechl se.
"Proč to děláš?" řekl.
"Nemůžu jinak, Connore. Když tě vidím... sakra, přestaň pořád mluvit," dořekl Gavin a Connora políbil.

Kolem nich se zastavil svět, ve vzduchu byla cítit jen čerstvá káva.

Gavin Connora líbal jemně, zároveň ale vášnivě. Connorovi tekly po tvářích slzy.
Connore, tys zklamal sám sebe, pomyslel si.

Ty ses zamiloval.

Gavin pomaličku dovlekl Connora na chodbu a zamířil do ložnice.
Connor nemohl nic dělat, Gavinovi se úplně podvolil. Fascinoval ho, nedokázal se odtrhnout. Cítil se s ním dobře, cítil se příjemně. Miloval jeho polibky. Jeho emoce Gavin uvedl do pohybu už od jejich prvního polibku.

Konečně sis to přiznal, troubo.

Connorovi se ulevilo. Spadl mu kámen ze srdce a to se rozbušilo snad nejrychleji za jeho život. Connor se celý chvěl. Užíval si Gavinovy rty, cítil nesmírný a neustupující pocit euforie.

Gavin položil Connora na postel a nohou zablokoval tu jeho. Connor se odtrhl od těch sladkých a zároveň hořkých rtů a snažil se popadnout dech.
"Gavine, já..."
"Copak?" vydechl hlasitě Gavin.

"Já... miluju tě. Asi jo, já nevím, já..."
Gavin ho umlčel svými rty.
Rukama zajel pod Connorovu košili a přejížděl po jeho sametové kůži.
"Gavine..." vzdychl Connor.
"Zbožňuju tě, bakelite," zavrčel mu Gavin do ucha a chytil ho za obě ruce. Zůstal tak opřený o lokty a hleděl Connorovi přímo do očí.
"Můžeme tohle?" zeptal se Connor.
"Můžeme všechno," usmál se Gavin a jeho šedé oči zabloudily na Connorovu kravatu.
"Tohle musí pryč," zamračil se.
Gavin si sedl obkročmo na Connora, předklonil se a rukama rozvázal kravatu, kterou následně odhodil do rohu místnosti.
"Moje kravata!" vyjekl Connor.
"Teď ji potřebovat nebudeš," zasmál se Gavin a strhal z Connora sako. Rozepl dva knoflíky košile a líbal jeho hruď. Polibky šel ke krku, do kterého Connora slabě kousnul.
"Gavine," zasyčel Connor a přitáhl si ho ke trům.
Gavin ho dravě líbal a nohama pevně stiskl Connorovy boky.
Náhle Connor přestal.
"Mohl bys mi půjčit nějaké tričko? Ta košile není zrovna nejpohodlnější," zašklebil se.
"Hned to bude."
Gavin neochotně vstal a sehnul se ke komodě hned za ním. Vytáhl staré šedé tričko a hodil ho po Connorovi.
"Stačí?"
"Bohatě, děkuju," usmál se Connor, posadil se a rozepnul si další knoflík.
"Počkej, pomůžu ti," šibalsky se usmál Gavin a pomalu mu rozepínal košili, která postupně odhalovala Connorovo dokonalé androidí tělo.
Gavin si neodpustil kousnutí do rtu.
Trpělivě počkal, až si Connor oblékne tričko, a pak ho jemně položil na polštář.
"Zítra musíme do práce," zašeptal Gavin.
Connor přikývl a nejistě se přitulil ke Gavinově hrudi.
Co to sakra děláš? okřikl se, ale nakonec svou mysl přestal poslouchat.
Proč bych nemohl, když jsem takhle šťastný?

Gavin počkal, až Connor usne, a až pak mu věnoval polibek na čelo, obejmul jeho tělo a usínal.

Poprvé v životě ne sám.