Daddy, please

2

Loui's Pov

Druhý den jsem se vzbudil pozdě. Zaspal jsem budík a k tomu i první hodinu. Vylezl jsem z postele a rychlým krokem se vydal do koupelny. Dnes jsem svou denní rutinu vzal rychle. Pak jsem se rozloučil s Felixem a všimnul si, že rodiče nejsou doma. Povzdychl jsem si a vyběhl z domu. Hledal jsem v batohu mobil takže jsem si nevšimnul těla, co bylo předemnou. Narazil jsem proto tedy do vypracované hrudi. Pomalu jsem zvednul pohled s omluvou na jazyku ale pak jsem ztuhnul. Předemnou nestál nikdo jiný než Harry Styles. Polknul jsem.

,,Omlouvám se." Začal jsem ale on se jenom zasmál. Pak jsem si ale uvědomil, že stojí před mým barákem. Rozhlédl jsem se a uviděl černou Audi. Musí tedy být asi jeho.

,,Proč.. tu jste?" Zeptal jsem se a Harry se ušklíbl.

,,Za prvé, tykej mi. Za druhé, hodím tě do školy." Řekl a já na něho zůstal koukat s otevřenou pusou. Jak hodit mě do školy?! Vždyť... vždyť se ani neznámé. No dobře já aspoň o něm slyšel. Ale on se o mně dozvěděl včera. Chytl mě za zápěstí a vedl mě k jeho autu. Otevřel mi dveře a já tedy nasednul. Pak obešel auto a sedl si za volant. Nastartoval a já polknul.

,,Proč.. tohle to děláš?" Zeptal jsem se, když jsme se rozjeli a on se na mě nachviličku podíval. Pak pohled zase vrátil k silnici.

,,Říkal jsem, že tě chci." Řekl a usmál se. Pak se znovu na mě podíval aby viděl můj výraz. Nechápavě jsem se na něho podíval. Chtít mě? Proč by mě měl chtít?

,,Vždy dostanu to co chci. Chci tě vlastnit. Ošukat. Budeš můj." Řekl a já se málem zadusil na slině nad jeho upřímností. Tohle nemůže myslet vážně?! Debatoval jsem sám se sebou, když se zastavilo auto a já zvedl hlavu. Uviděl jsem, že jsme před mou školou. Chystal jsem se šáhnout po klice, ale jeho ruka vzala tu mou a přitáhl si mě k sobě. Rychle jsem se na něho podíval, ale než jsem stihl něco říct, jeho rty našly ty moje. Dravě mě líbal a já se po chvíli přestal bránit. Proč musí tak zkvěle líbat? Jeho jazyk si našel ten můj a nechtěný stén se vydral z mého hrdla. Rychle jsem se odtáhl. Sledoval jsem ho udýchaně. On si olízl rty a mrknul na mě.

,,Vyzvednu tě zpěváčku." Řekl mi. Na nic jsem nečekal a rychle vylezl z auta. Než jsem ho ale zavřel, tak jsem poděkoval. Jsem předci slušně vychovaný. Pak jsem se rychlým krokem vydal do budovy. Dnes jsem na Martina s Jackem nenarazil. Byl jsem za to rád. Doběhl jsem do třídy a sednul si na své místo.

Celý den jsem přemýšlel nad tím co se stalo. Neměl bych se zaplétat s mafií. Jenže ten polibek mi přišel... tak správný. Cítil jsem v ten moment, že chci víc. To jsem nikdy před tím nezažil. Kolem třetí jsem vyšel ze školy a doopravdy před ní stála černá Audi. Pomalu jsem k ní došel. Harry byl ale rychlejší a vylezl. Došel mi otevřít dveře. Před nimi mě zastavil a vzal mou bradu do jeho ruky a přitáhl si mě. Zamrkal jsem a ztuhlý zavřel oči. Chvíli se nic nedělo a proto jsem je znovu otevřel. Harry se na mě díval se spokojeným výrazem. Pak mě nechal nastoupit do auta. Nasedl jsem a podíval se na své prsty.

,,Proč mě furt vyzvedáváš?" Zeptal jsem se a podíval se na něho. Zrovna nastartoval.

,,Je tu hodně lidí, kteří ví, že jsem si našel novou 'hračku'. Projdeš se po městě a už tě někam budou vláčet." Řekl a já se na něho vyděšeně podíval. Do jakých sraček mě to zatáhl?!

,,Neboj se. Se mnou se ti nic nestane." Usmál se a já pomaloučku přikývl. Nakonec zastavil před mým domem a já viděl, jak rodiče chodí s taškama do auta. Překvapeně jsem se na ně podíval a rychle vylezl z auta. Harry na mě volal ale já ho nevnímal. Doběhl jsem za nima. 

,,Co, co to děláte? Co se děje?" Zeptal jsem se a poprvé v dlouhé době se na mě táta podíval. Najednou z něj vylezlo, že se stěhují. Překvapeně jsem zamrkal, ale uvědomil si, že mě tu chtěli nechat. Pomalu jsem přikývl. 

,,Takže... tohle je s bohem." Řekl a zaklapl kufr. Matka už seděla v autě. Začali mi stékat slzy po tvářích a sesypal jsem se na zem. Ucítil jsem dvě svalnaté paže kolem mě a pomalu se podíval. Byl to Harry. Spolu se mnou pozoroval moje rodiče jak odjíždí pryč. Znovu jsem se rozbrečel a on si mě otočil a přitáhl. Chytl jsem se jeho mikiny a silně ji sevřel. Hlavu jsem mu zaryl ke krku. Jemně mě hladil po vlasech. Nečekal bych, že by toho byl schopný. Byl jsem ale rád, že mě drží v náruči. Nakonec mě vzal dovnitř. Felix za náma doběhl a zavrčel na něho. Když jsem ho napomenul, nechal toho a šel si sednout do obýváku. Harry mě tam donesl a posadil na sedačku. Pak se vydal do kuchyně. Měl bych být více vyděšený z toho, že tu je. Ale nejsem. Cítil jsem se s ním v bezpečí, což je hodně velká ironie. Harry se vrátil s šálkem čaje a položil ho přede mě. Bez řečí jsem si ho vzal a začal popíjet. Z očí mi stále kapaly slzy. Sice se o mě moji rodiče moc nestarali, ale pořád to byli moji rodiče. 

Harry si sednul ke mně a dal ruku kolem mého ramene. Díval se na mě a já pochopil, že chce vysvětlení. Povzdychl jsem si a odložil hrnek. Harry se lehce nad tím zamračil, ale nic neřekl. 

,,Moji rodiče odjeli. Už se nevrátí. Mohl jsem to čekat. Od mých 12 se o mě nestarali. Oba chodili po baráku, jako kdybych neexistoval." Řekl jsem a znovu se rozbrečel. Harry mě jen obejmul a pohladil po hlavě. Nic neříkal a ani nemusel. Jeho přítomnost mě uklidnila. Jeho gesta mi dělala krásný pocit v bříšku, který jsem ještě předtím nezažil. Bylo to udivující, ale byl jsem rád, že tu se mnou Harry je.