Spojení

Kapitola 4.

ANN
Odpoledne přišla domů dřív než mladší děti a byla za to ráda, protože ještě nebyla připravený znova se s nimi potkat. Když včera vešla dovnitř, byla to taková fraška...
Ann tolikrát přemýšlela, jaké to bude, až se zase vrátí. Tolik se jí po všech stýskalo - čekala velké přivítání, myslela si, že to bude samé líbání a objímání.
Když vešla do domu, zdálo se, že ji sourozenci vůbec nepoznali.
Ben po ní jen střelil pohledem a Maisie seděla Richiemu na klíně.
Jen Myšák k ní přiběhl a objal ji.
"Čau Myšáku." řekla.
"Hele tati, to je Ann," řekl myšák "znáš ji?"
Richie dělal, jako že neslyší.
Máma zavedla Ann do pokoje. Byla to malá místnost s velkými skříněmi a jednou patrovou válendou.
Myšák přiběhl za nimi "dostaneš horní postel" prohlásil, "a Ben musí být se mnou na zemi"

Ann si co nejdříve zalezla do postele, aby nemusela zpátky do obýváku. Když v noci probudila, všichni tři Bráškové spali na zemi. Nemohla slézt z postele a při tom na žádného nešlápnout, navíc ani nevěděla, kde je koupelna. V domě bylo asi jen pět místností a koupelna se snad ani nedala počítat jako místnost...ne snad ale vůbec se nedala počítat jako místnost. Koupelna byla spojená s kuchyní - jakože doslova spojená.. neměla ani dveře jen tam někdo, nejspíš máma, pověsil mezi ledničku a záchod závěs.
...
Když se Ann teď odpoledne vrátila ze školy, odemkla si novým vlastním klíčem. V denním světle působil dům snad ještě depresivněji, zchátrale a prázdně..ale aspoň tu mohla být o samotě, sama s mámou.

"Co škola?" zeptala se máma.
"Dobrý" odpověděla Ann.
"Líbilo se ti tam první den?"
"Jasně. Teda jako, prostě škola."
"Budeš muset hodně dohánět?"
"Ani ne."
Máma si otřela ruce do kalhot a dala si vlasy za uši.
Když byla Ann malá, připadalo jí, že její máma je královna. Ne princezna, princezny jsou jen hezké.
Její máma byla krásná. Vysoká, vznosná, měla široká ramena a elegantní pas. Měla výrazný nos, ostrou bradu a vysoké, silné lícní kosti.
Ann jí byla poměrně podobná.
Jen ne dost.
Vypadala jako kdyby jste se podívali na její mámu přes kulaté akvárium. Byla zaoblenější a měkčí.
Všeho měla nadbytek jen výška jí scházela.

"Chci ti něco ukázat" řekla a přikryla hrnec pokličkou, "ale nechtěla jsem před malejma. Pojď se mnou."
Ann za ní šla do dětského pokoje.
Sáhla do skříně a vytáhla igelitový pytel s věcmi.
"Když jsme se stěhovali tak jsem pobrala většinu tvých věcí a zabalila jsem je, za ten zbytek se omlouvám." Řekla máma.
Vzala si pytel. "To neva," řekla "děkuju."
Máma odešla z pokoje a Ann se šla podívat co je v tom pytli.
Našla tam pár knížek, spousty papírů, školní fotky a vysvědčení.
Zajímalo by ji, kde skončili ty ostatní věci. Ne jenom ty její, ale všechny. Nábytek, hračky, pokojové kytky a obrazy.
Na dně černého pytle ležela krabice.
Ann ji opatrně otevřela, všechno v ní bylo nedotčené. Byli tam její tužky a pastelky a taky její walkman. Nic se mu nestalo, sice je bez baterií, ale hlavně, že tam je. Protože kde je walkman, tam může být i hudba.

Když všechno sklidila tak si šla vylézt na postel. Našla tam na polštáři, starého opelichaného kocoura. "Kšic" sykla a odstrčila ho. Kocour seskočil na zem a vyběhl z pokoje.