Spojení

Kapitola 3.

NIKKI
Cestou domů na ni vůbec nepromluvila.
Nikki celý den přemýšlela, jak by se té nové holky zbavila.
Musela by si někam přesednout. Jiné řešení neexistovalo.
Jenže kam? Nechtěla se nikomu vnucovat. Čekala, že se do ní začne Tina hned navážet.
...
Přesednout si, ale kam...
Určitě by se našlo místo vepředu mezi prváky, ale to by byla totální ukázka slabosti.
Nikki ale bylo blbé nechat tu novou divnou holku vzadu v autobuse samotnou.
Nenáviděla se za to, že takhle uvažuje.
Kdyby se to dozvěděla babička, dala by jí jednu za ucho.
"Co je to za způsoby?" řekla by. "Takhle se chováš k člověku, kterýho potkala smůla?"
Jenže Nikki taky neměla zrovna štěstí - nebo postavení - aby mohla být k té holce milá.
Stačilo to jen na to aby jí dali všichni pokoj. A věděla, že je to dost hnusné, ale zároveň byla ráda, že takoví lidé jako ta holka existujou. Protože na světě jsou i lidi jako Pete, Mikey a Tina a potřebujou nějakou kořist.
Když to nebude ta holka, bude to někdo jiný. A když to nebude někdo jiný, bude to Nikki.
...
Dneska ráno to Tina nechala být, ale to nevydrží věčně
...
Znovu uslyšela babičku: "ty si opravdu děláš hlavu s tím, žes udělala něco pěkného a ostatní to viděli?"
...Zas tak pěkné to od ní nebylo. Pustila tu holku sednout, ale byla na ni sprostá.
Když odpoledne přišla k nim na anglinu, měla pocit, že ho pronásleduje jako rozzlobený duch..
"Ann" přivítal ji učitel Stessman. "Pěkné jméno."
..Všichni se zasmáli..
Pan Stessman ukázal na prázdnou lavici vpředu.
"Dnes předčítáme poezii. Ann." oznámil jí. "Mohla byste třeba začít."
Ann si otevřela učebnici a začala číst.
"Po mnoho let jsem hladověla," přednesla.
Pár spolužáků se zasmálo.
Ježiši, pomyslela si Nikki, to je celý pan Stessman, dát tlusté holce první den ve škole přečíst básničku o jídle.
"Pokračujte Ann." řekl pan Stessman.
"Po mnoho let jsem hladověla," přečetla znovu a hlasitěji.
"Až přišel můj čas polední,
sedla jsem ke stolu, rozechvělá
a okusila vzácných vín.
Tak prostřeno jsem vídala,
když ztrápená hladem, samotou
šla jsem a za okny uhlídala
hojnost, jež nemohla býti mou."
Učitel ji nezastavil a tak přečetla celou básničku.
"To bylo úžasné!" prohlásil pan Stessman, když dočetla. Celý zářil.
Když ta holka přišla na dějepis pan Black z toho nedělal žádný tyjátr.
...
Posadila se pár řad před Nikki, a co viděla, celou hodinu hodinu čučela do sluníčka
...
Nanapadal jí žádný způsob, jak se jí v autobuse zbavit. Ani jak se zbavit sama sebe. A tak si nasadila sluchátka, ještě než si k ní sedla, a zesílila walkmana na maximum. Naštěstí na ní vůbec nepromluvila.