Spojení [FrostIron]

Kapitola 2

„Tony. Tony, no tak, prober se."
Tony Stark se ani nepohnul.
„Je bílej jako stěna," konstatoval Clint. „Bruci, není normální bejt takhle bledej, ne?"
„Co myslíš?" ušklíbl se Bruce. „Tony. Slyšíš mě? TONY."
„Proč ho nezkusíš trochu profackovat?"
„Protože, Natasho, fackování NENÍ vhodný způsob, jak někoho probrat z bezvědomí."
„Mám to zkusit?"
„Ne. Myslím, že by sis to užívala víc, než by bylo vhodné."
Steve, poslední ze tříčlenné skupinky, která stála kousek od na zemi ležícího Tonyho Starka a vedle něj klečícího Bruce Bannera, si nervózně založil ruce na prsou.
„Promiňte, ale napadlo vůbec někoho, CO se mu vlastně mohlo stát?" nadhodil. „Chci říct... Ještě před minutou se smál a vykládal nějakou z těch svých historek, co ani já nedokážu ze zdvořilosti poslouchat... A pak najednou zbledl a jednoduše... se ZHROUTIL."
„Mě to napadlo," odpověděl Bruce. „Ale co mu je, to netuším. Má zrychlený tep, ale nechápu, jak by ho jen to mohlo takhle složit."
Zničehonic se na podlaze mezi Tonym a třemi stojícími členy Avengers neočekávaně objevila sedící postava oblečená do ošoupaných černých džín a obyčejného zeleného trička. Zhluboka se nadechla,odhrnula si z obličeje dlouhé černé vlasy a rozhlédla se kolem sebe.
„To ne," zamumlala, když její pohled padl na Tonyho Starka.
„Loki," zavrčel Clint.
Zmíněný bůh prudce otočil hlavu a vytřeštil oči.
„To ne!" zaskučel. „To ne, to ne, to ne. Tohle není FÉR!"
„No, dobře, uznávám, tohle byl asi jeden z očekávatelných důvodů," vzdychl Bruce.
„Hlavně žádné rozčilování!" vyhrkl Loki a zvedl obě ruce. „Žádná unáhlená rozhodnutí. Žádné zabíjení, prosím. Já to můžu všechno vysvětlit. Tedy... relativně vysvětlit."
„Co je se Starkem?" zeptala se Natasha.
„Já nevím. Já... Předpokládám, že by se to mělo brzy zlepšit. Mimochodem, JÁ tohle neudělal, přísahám."
„To víš, jako by se ti dalo věřit," ušklíbl se Clint. „Navrhuju zavřít ho do cely a zavolat Furyho."
„Ne!" vyjekl Loki a s obtížemi se zvedl na nohy. „Prosím. Ne. Myslím, že... je potřeba, abych byl blízko něj. MNĚ to pomáhá, tak jemu musí taky. Zatraceně, nevím, já nevím, ale..."
Sklonil hlavu a zhluboka se nadechl.
„Fajn. Kdo to udělal, když ty ne, Loki?" odkašlala si Natasha.
„Amora," zašeptal. „Nemůžu to teď vysvětlovat. Mám pocit, že se mi snad rozskočí hlava. To spojení se teprve ustaluje. BOLÍ TO."
„Mluví nesmysly," zavrtěl Clint hlavou. „Do cely s ním."
„Souhlasím," kývl Steve. „Informuji Furyho o tom, že se objevil."
„Ne. NE!" zavrtěl Loki prudce hlavou, načež s bolestným zasténáním zase padl na kolena. „Thor. Potřebuji Thora. Agentko, prosím. Přísahám, že to vysvětlím, jen co se vzchopím. Ale potřebuji Thora, aby potvrdil, že... To, o čem budu mluvit, není jen můj výmysl. Agentko..."
Poslední slova pronášel s pohledem upřeným na Natashu. Ta jen mírně přikývla.
„Seženu ho," řekla. „Clinte, Steve, dostaňte Tonyho na gauč. Bude v pořádku, že ano?"
„Upřímně v to doufám," zamumlal Loki. „Bude... Bude někomu vadit, kdybych se vyškrábal na křeslo? Ta podlaha je skutečně velice nepohodlná."
„Posluž si."
„Natasho?!" zamrkal nevěřícně Clint. „Bez urážky, ale nepotřebuješ náhodou, abych ti dal ránu do hlavy?"
„Můžeš to zkusit," frkla Natasha. „Seženu Thora. Žádné volání Furymu. Zatím. Hlídejte Lokiho, Bruci, jestli udělá něco nepředvídatelného, máš svolení s ním zase udělat díru do podlahy. Dávejte pozor na Tonyho. Otázky?"
„Ano. Kdy jsi začala velet Avengers?"
„Tohle není věc Avengers, Clinte. Je to věc SHIELDu. V těch mám z našeho týmu poslední slovo já. Takže laskavě zvedněte Starka na gauč, ano? Až se probere, nehodlám poslouchat jeho řeči o tom, že jsme se o něj špatně starali, když byl mimo..."

Netrvalo to ani deset minut, než se ze sotva otevřených dveří výtahu vyřítil Thor, jemuž z vlasů odkapávala voda a smáčela jeho černé tričko.
„Bazén, bratře?" ušklíbl se Loki, když ho uviděl. „Nikdy jsi mi neřekl, že tu máte i bazén. Zastavil bych se mnohem dřív."
„Loki," vydechl Thor. „Skutečně jsi tu."
„Skvělý postřeh. Otec by byl hrdý," přikývl Loki.
„Lady Natasha říkala-"
„NATASHA, Thore," zavrčela zmíněná agentka, která z výtahu vystoupila hned po Thorovi. „Nevím, kolikrát to mám ještě opakovat."
„Říkala, že ses tu náhle objevil a říkal, že potřebuješ mé svědectví ohledně nějakého..." V tom okamžiku padl Thorův pohled na bezvědomého Tonyho. „Ach."
„Ach?" zamrkal Loki. „To je všechno, co mi řekneš? Nezeptáš se, co se tu děje, jestli v tomhle mám prsty, jestli... ACH."
„Loki..." polkl Thor.
„Ty jsi to věděl, že?" přimhouřil Loki oči. „Amora říkala, že Odin to ví. Takže on znal i jméno, ne jen to, že jde o Midgarďana, mám pravdu? A TY jsi znal i jméno. Tak schválně, kdy ti to řekl? Kdy ses mi kvůli tomu začal se svými přáteli za zády smát? Překvapuje mě, že jsi to neřekl i Avengers, jistě by je to velice pobavilo. Tedy, ovšem, snad krom Starka samotného..."
„Loki, dozvěděl jsem se to, když jsi po své... dočasné vládě opouštěl Asgard," zavrtěl Thor hlavou. „Dřív jsem to ani netušil. Upřímně, nevím, proč mi to otec vůbec řekl. A mohu ti přísahat, že jsem o tom neřekl živé duši. Střežil jsem tvé tajemství jako své vlastní!"
„To je od tebe hezké, že jsi ho tak dobře střežil i PŘEDE MNOU," zavrčel Loki. „Nenapadlo tě, že bys mi to možná, MOŽNÁ mohl, já nevím... ŘÍCT?"
„Otec myslel, že bude lepší, když... se nic nedozvíš."
„Ano, a všichni víme, jak to dopadá pokaždé, když otec myslí, že pro mě bude lepší se NĚCO nedozvědět."
„Bratře, nemůžeš přeci srovnávat-"
„Můžu si srovnávat, co jen budu chtít!"
„Pánové," odkašlala si Natasha. „Ne, že bych chtěla rušit vaše chvíle zjevné rodinné pohody... Ale mohli byste nám všem laskavě vysvětlit, co se tu děje?!"
„Thor vám to jistě rád řekne. Thore, máš mé svolení podělit se o mé TAJEMSTVÍ. Doufám, že se skvěle zasmějete," zasyčel Loki. „Mimochodem, Stark už dobrých pět minut bezvědomí jen předstírá. Sbohem."
„Loki!" vykřikl Thor, když se mladší z bohů jednoduše vypařil.
Takřka vzápětí Tony Stark prudce otevřel oči a zalapal po dechu.
Než k němu někdo stihl udělat třeba jen krok, Loki se objevil na podlaze před gaučem a dlaně si tiskl na spánky.
„Dobře..." zamumlal. „Tohle nepůjde. Zatracený Starku!"
„Taky tě zdravím," kývl Tony a dýchal tak prudce, jako by právě uběhl kilometr sprintem. „Ať jsi udělal cokoliv, PROSÍM, už to neopakuj."
„Bez obav," ušklíbl se Loki.
„A teď, možná to nechceš vysvětlovat ostatním, ale..." Tony se na okamžik odmlčel, než zase nabral dech. „Nemůžu dostat vysvětlení aspoň já? I když mám pocit, že se mi asi... nebude líbit."
„Ne, Starku. Ale pokud tě to potěší... mně se nelíbí o nic víc."