Spojení [FrostIron]

Kapitola 40

Tony sledoval, jak se k němu Loki otáčí zase zády a vydává se od něj, směrem k oknu.
„Jak víš, od počátku jsem vůči našemu spojení měl jisté výhrady. Koneckonců, měl jsi je také," řekl klidným hlasem Loki. „V poslední době jsi mě dokonce opakovaně žádal, abych tě toho problému zbavil. A ano, i pro mě to bylo všechno stále nesnesitelnější. Bohužel, i když jsem se SNAŽIL, nedokázal jsem přijít na to, jak nás toho prokletí zbavit. Naštěstí tady Amora to ví. A souhlasila, že to udělá. Samozřejmě, že ne zadarmo. To nikdy. Ale myslím, že můj bratr není zas tak vysokou daní, co ty na to, drahá?"
„Rozhodně ne," usmála se Amora.
Loki, který mezitím pomalým krokem došel až za její záda, přikývl.
„Pokud jde o to, proč jsi tu ty, Starku, bohužel jsem tě nemohl nechat na Midgardu, jakkoli bych RÁD. Měl jsi být pod vlivem kouzla lásky, neměl jsi o tomhle všem ani vědět, ale... No, naše plány vždy nevyjdou tak, jak bychom chtěli. Ty moje nevyjdou prakticky nikdy."
„Promiň, hodláš se litovat?" otočila na něj Amora hlavu. „Nebo mu to vysvětlíš?"
„Vysvětluji mu to. A on to chápe. Že, Starku? Chápeš. Už víš, že jsi nikdy neměl věřit lháři. Nikdo by nikdy neměl. Rozumíme si?"
Loki teď stál, poté, co svým pochodováním opsal kolem Amory kruh, zase přímo před Tonym. Vynálezce cítil, že se mu zase vrací vláda nad jeho vlastními rty.
„Ty zkurvenej parchante," vydechl.
„Vidím, že rozumíme," usmál se sladce Loki. „Amoro, drahoušku... Svou část dohody jsem splnil. Je načase, abys splnila svou. Zbav mě ho, prosím."
„Ale ovšem. Bohužel..." Amora pokrčila rameny. „Bohužel to nebude tak snadné."
Loki srazil obočí.
„Prosím? Jak nebude snadné? Tvrdila jsi, že nic jednoduššího není."
„Jak se to vezme," odkašlala si Amora. „Ten způsob je snadný. Ale tvé duševní dvojče by proti němu mohlo protestovat."
„Proč? Musí se s někým vyspat? Pokud ano, věř, že protestovat nebude."
„Ne. Ne, Loki. Je to... Musím to říkat?" vzdychla. „Není žádné kouzlo, které by dokázalo zrušit spojení. Je možné potlačit jeho efekt, ale nikdy ne úplně."
„Prosím?" zamrkal Loki. „SLÍBILA JSI-"
„A jak říkám, ZPŮSOB je. Jen neobsahuje magii."
„Nerozumím," řekl Loki.
„Já ano," ozval se Tony. „Myslím, že ano. Aby se to spojení zrušilo, musí jeden z nás umřít. Proto bych mohl protestovat. Protože ten jeden z nás budu já."
„Je skutečně inteligentní, Loki," povzdychla si Amora. „Jaká škoda ho bude..."
„Hodláš ho ZABÍT?" vydechl Loki. „Ne. Ne, Amoro. Na tom jsme se nedohodli. Měla jsi zrušit své kouzlo, zrušit ho tak, abychom z toho oba vyšli živí a V POŘÁDKU!"
„Promiň, Loki. Ale tento požadavek jsi specifikoval až v tuto chvíli."
„Amoro..."
Tony polkl. Lokiho panika nebyl příjemný pocit. A jeho strach už vůbec ne.
„Neboj. Měl by ses z jeho ztráty vzpamatovat rychle. Během několika měsíců. Spojení ještě není zcela ustálené, bude to snazší."
„To nemůžeš myslet vážně!" vykřikl Loki. „Tohle jsem mohl udělat sám!"
„Ale samozřejmě, že nemohl. Víš, že ne. A já to samozřejmě také udělat nemohu. Jsem přece něžná žena. Naštěstí tu ale máme někoho, kdo to dokáže. A ten někdo je zcela pod mou kontrolou."
Tonyho i Lokiho oči okamžitě střelily po Thorovi, který se stále jen idiotsky usmíval.
„Ne. Ne, nemůžeš ho nechat zabít jeho spolubojovníka!" vyhrkl Loki.
„Klid. Nikdy to nezjistí," zasmála se Amora. „A i kdyby, veškerých nepříjemných pocitů, které z toho zjištění budou plynout, ho velice rychle a snadno zbavím. Neměj obavy, Loki. To, co tě nutí Starka bránit, je vaše pouto. Jen co bude pryč, vše bude v pořádku. I ty. Skoro. Thore? Zlikviduj Starka, buď tak hodný."
Thor, aniž by se přestal usmívat, vykročil vpřed. Jeho ruka pevně svírala rukojeť kladiva. Tony hlasitě polkl. Náhle si nebyl tak jistý tím, že se s Lokim chápou. Vlastně si nebyl vůbec jistý.
Dokud na něj Thor nemrkl. A nezastavil se přímo vedle Lokiho.
Vzápětí je všechny od Amory oddělilo něco, co vypadalo jako mírně se vlnící nazelenalá energetická bariéra.
(A přesně to to nejspíš bylo, jak Tonyho napadlo.)
Amora hlasitě vydechla.
„Loki! Co má tohle... Thore, okamžitě je OBA zabij!"
Thor, stále s tím úsměvem na rtech, se otočil.
„Ne, Amoro. To se nestane," řekl.
„Víš, musím ti poděkovat," ušklíbl se Loki. Tony cítil, jak magická síla, která držela jeho tělo nehybné, povoluje. „Kdybys na Starka neseslala to zatracené kouzlo lásky, nikdy bych se tím odvětvím magie nezačal zabývat. Musím říct, že s tímhle plánem mi to studium velice pomohlo. Jak jinak bych dokázal zajistit, aby si Thor udržel svou vlastní vůli, když jsi na něj dnes seslala to zaklínadlo? Nejtěžší pochopitelně bylo zařídit, aby sis ty myslela, že ho zcela ovládáš, ale on cítil jen mírný vliv tvé mysli."
„A lásku," frkl Thor. „Loki, mohl bys..."
„Jistě. Omlouvám se."
Loki položil ruku na Thorův zátylek. Na zlomek vteřiny se objevila zelená záře. Thor prudce zatřásl hlavou.
„Ty..." vydechla Amora. „Jak se opovažuješ mě zradit?!"
„Mám místo tebe zradit bratra?" pozvedl Loki obočí. „Nemyslím. Krom toho, ty jsi mě zradila taky. Slíbila jsi, že mě zbavíš toho spojení."
„A to jsem i chtěla!"
„Nikdy, Amoro, a to si pamatuj," zavrčel Loki a přikročil až k bariéře, která Amoru obklopovala ze všech stran, „nikdy bych tě nenechal Anthonyho zranit. A zabít ho můžeš jen přes moji mrtvolu."
„S radostí," zasyčela.
„Pochybuji," usmál se Loki. „Thore? Můžeš vyrazit do paláce. Zařiď, ať si pro ni přijdou. A ať ji otec zavře do nejtemnější cely. Ať spoutá její magii. Ale ať o ní už nikdy neslyším. Prosím."
„Jsem zpět co možná nejdřív."
Thor zatočil kladivem a vyletěl oknem ven. Tony udělal na nejistých nohou krok vpřed. Amora za bariérou zjevně zuřila.
„Jak dlouho si myslíš, že mě tu udržíš?!" štěkla. „Takové energetické pole ti ubírá spoustu magické síly. Není žádná šance, abys vydržel do doby, než se Thor vrátí! Krom toho, myslel si na to, že bych se mohla třeba..."
Její podoba se na okamžik stala průhlednou, než se vrátila zpět k normálu. Amora zaklela.
„Že by ses mohla přenést? Pomyslel," kývl Loki. „A samozřejmě, že vydržím dost dlouho. Nikdy jsi mě neměla nechat, abych tě obešel. V KRUHU. Nechápu, jak je možné, že jsi na to skočila. Že sis nevšimla, že ten kruh kouzlím."
„Svítily ti konečky prstů, když jsi kolem ní šel," uvědomil si Tony. Ztěžka se o Lokiho opřel, ruku kolem jeho pasu. „Kurva. Na chvíli jsem si fakt myslel, že ses otočil proti mně."
„Já vím, Anthony. Omlouvám se," vzdychl Loki. „Myslel jsem, že nás toho všeho zbavím. Nevyšlo to."
„No, ale zbavil jsi nás Amory. Taky dobrý," pousmál se Tony. „Jen mi řekni, jsem pro tebe fakt tak nesnesitelnej?"
„Ano. Velice často. Ale nikdy tak, abych se tě chtěl zbavit."
„Poslední dobou se zdálo, že je to přesně naopak, pokud mám bejt upřímnej. Víš-"
„Anthony, velice se ti omlouvám," vzdychl Loki. „Nechci, aby sis myslel, že jsem protivný. Ale teď bych se vážně potřeboval chvíli SOUSTŘEDIT."
„Jasně. Promiň. Mlčím," zašeptal Tony. „Hele, myslíš, že bude někomu vadit, když se svalím tamhle do toho křesla? Nějak mám totiž potíže udržet se na nohou..."